Kdo z divizního celku se může chlubit tím, že dal gól pražské Spartě. Hvězdou domácích Živanic se v zápase s úřadujícím mistrem stal zajisté záložník Michal Buriánek. Ten proměnil penaltu a vyrovnal na 1:1. „Za tohoto stavu jsme pak trefili tyčku a mohlo to být 2:1. Bylo by to ještě úplně jiné utkání,“ řekl Buriánek po zápase.
Můžete popsat penaltový zákrok, který vedl k vašemu jedinému gólu?
„Já jsem viděl, že jsme měli šanci na zadní tyči, už jsme mohli střílet do prázdné brány, ale nějak se to někomu zamotalo pod nohy. Z otočky by Tomáš Kakrda dával do prázdné brány a teď nevím, jestli Kováč nebo Švejdík mu podrazil nohy. Z mého pohledu jasná penalta, nebylo co řešit.“
Na penaltu jste si věřil?
„Věřil jsem si. Už v poločase jsme tam měli jeden zákrok, kdy by se penalta mohla pískat. Bavili jsme se o tom, já jsem řekl, že jednoznačně chci jít, že jdu první. Takže mi pak nezbývalo nic jiného, než si to vzít.“
Měl jste rozmyšlené, kam ji kopnout?
„Ano, měl jsem rozmyšlené dopředu, kam ji pošlu.“
Věřili jste si na Spartu, i když jste věděli, jak úspěšná je?
„Nemá smysl jít do zápasu s poraženeckou náladou, ať hrajete proti komukoliv. Řekli jsme si, že to prostě zkusíme. V jednom zápase se může stát spoustu věcí. Samozřejmě když s nimi budeme hrát pět zápasů po sobě, tak takový výsledek už třeba neuhrajeme. Ze začátku jsme měli určitě respekt, ale během dvaceti minut jsme zjistili, že se s nimi dát hrát.
Jak jste se motivovali jako tým před takovým zápasem?
„Pro 99% z nás to byl největší zápas, který jsme doposud hráli. Už jen Sparta Praha je prostě motivace nad kterou nemůže být. Žádná speciální motivace nemusela být. Každý věděl, o co tu kráčí.“
Měli jste nějakou speciální přípravu?
„Nijak speciálně jsme se nepřipravovali. Minulou sobotu jsme měli mistrovské utkání, které jsme potřebovali zvládnout a zvládli jsme ho. Tenhle týden jsme se pak připravovali stejně jako na každé utkání. Ve Spartě jsou takoví hráči, na které se můžete připravovat jak chcete a stejně vás něčím překvapí.
Sledujete Spartu, jak se jí daří v lize?
„Sledujeme ji v televizi. Jestli někomu v lize fandím, tak je to Sparta. Nejsem sice žádný zarytý Sparťan, ale pokud mám někomu fandit, tak určitě Spartě.“
Vnímal jste nějak na hřišti, proti komu zrovna stojíte?
„To na hřišti nevnímáte. Čím víc minut ubíhá, tím jste unavenější a nekoukáte, jestli je proti vám zrovna Bednář, Matějovský nebo Costa.“
Byl nějaký hráč, kterého jste se bál?
„Když jsme se připravovali, tak jsem věděl, že na mojí straně bude hrát Costa, což je podle mého názoru společně s Davidem Limberským nejlepší levý bek v lize. Úplně jsem nevěděl, co od toho čekat.
Co znamená pro tak malou vesnici, když na stadionu vítá Spartu?
„Spoustu lidí. Nikdy jsem nehrál před tolika lidmi. My jsme se se spoluhráči v kabině hádali, kolik by mohlo přijít lidí a tipovali jsme mezi 3000 až 3500.“ (pozn. návštěvnost byla 3350 diváků)
Kolik lidí chodí na vaše zápasy normálně?
„Normálně chodí tak 200 až 250 lidí. Takže dnešní návštěvnost byla tak patnáctkrát větší.“
Co říkáte na chování sparťanských fanoušků?
„Nevím, co k tomu říct. Myslím si, že to, co dělají, Spartě spíš škodí, než že by jim to nějak pomáhalo. Podle mě to určitě nedělá to jádro, co chodí na Letnou. Dělají to ti, kteří sem přijedou jednou za půl roku a chtějí se vyřádit a říkat, že házeli světlice v Živanicích.“
Ovlivnilo vás to nějak, když jste během hry museli odejít do kabin?
„Za toho stavu, jaký byl, nám to spíš pomohlo. V klidu jsme se vydýchali. Ač jsme prohrávali, tak nám ta pauza pomohla víc než Spartě.“
Co děláte v civilním životě?
„Dělám v hotelu na okraji Pardubic. Mám tam na starost tenisové kurty a věci okolo toho.“
Související články
