Do Edenu se po postupové brance Ivana Schranze v nastavení druhého prodloužení vrátil duch Sevilly. Totožná situace, výbuch euforie narvaného stadionu. Srovnání se po vyřazení Rakówa a postupu do základní skupiny Konferenční ligy nevyhnul trenér Jindřich Trpišovský. A odpovědí překvapil… „Po Seville jsem našim šéfům říkal, že nic víc už zažít nemůžou. Bude to nyní znít hrozně, a nikdy předtím bych to neřekl, ale pro mě je tohle ještě víc,“ usmál se.
Jak hodnotíte utkání?
„Byl to složitý zápas. Přivezli jsme si manko z prvního utkání. Stáli jsme proti týmu s defenzivním stylem, kterému vyhovuje strávit čas v obraně. Bylo těžký se do nich dostat. Z herní aktivity v prvním poločase jsme nedokázali vytěžit gól ani vyloženou šanci. Výkon byl hodně dobrý, bohužel bez finální přihrávky v horní třetině hřiště. Na druhou stranu jsme hráli hodně pozorně do defenzivy, ale najednou měl zničehonic velkou šanci López díky své fantastické kvalitě. Mandy (Mandous) tam zazářil, přežili jsme to. Po přestávce jsme přebrali otěže, začali si vytvářet šance. Po gólu Usora a po střídání jsme byli lepší, měli několik střel, ale vychytal nás gólman. Byla to bitva se vším všudy až do konce. Nám se povedlo jeden moment proměnit a odvrátit penalty, do kterých se nám nechtělo. Frenetické publikum nás dotlačilo do rozhodující situace.“
Podobné emoce jste prožívali před lety se Sevillou v osmifinále Evropské ligy. Je to srovnatelné?
„Po Seville jsem našim šéfům říkal, že nic víc už zažít nemůžou. Bude to nyní znít hrozně, a nikdy předtím bych to neřekl, ale pro mě je tohle ještě víc. Šlo o postupový gól do základní skupiny, což znamená podzim v Evropě a další super zápasy. Sám jsem překvapený, že něco takového říkám.“ (směje se)
Bylo to vaše druhé prodloužení v evropských pohárech, poprvé proti Seville, nabízí se zeptat, jestli tak nesnášíte penalty, že jste to za každou cenu chtěli zvrátit ještě v prodloužení. Nebo vás do toho tlačilo i to, že jste zápas měli dobře rozběhnutý, a byla by obrovská loterie jít do „desítek“?
„V první řadě chci fakt poděkovat lidem za zážitek a za atmosféru, je skvělé zažít takový večer a s takovým koncem, ta kulisa byla famózní. A k těm penaltám, přesně takhle jsem to cítil po gólu, který jsme dali. Hodně jsme se v tu chvíli upozorňovali na naše postavení, a že nesmíme inkasovat. Cítil jsem, že máme navrch a chtěli jsme si dát pozor a zároveň soupeře zatlačit, což se povedlo, neproměňovali jsme ale šance. Pak přišlo prodloužení, i tam jsme tomu byli blíž, ale v posledních šesti minutách jsem viděl, že toho máme plný zuby. Navíc na Tomáše Holeše a Aihama, kteří byli v křečích, hráli čerství hráči. Zápas byl rozkouskovaný, každý osobní souboj faul, nikdo se nemohl pořádně do ničeho dostat… Ani nevím, jestli jsem měl větší radost z postupu, nebo z toho, že nebudou penalty. (smích) Přemýšlel jsem o tom asi od 118. minuty, jak bychom to udělali, lítali mi v hlavě exekutoři, jak bychom to rozhodli, jestli bychom to nenechali na hráčích… Navíc mám takový dojem, že častěji domácí týmy nezvládají penalty, spíš tu tíhu okamžiku unesou hosté, nevím, jaká je statistika, ale mám to tak v hlavě. Neměl jsem z toho dobrý pocit, proto mám strašnou radost, že nás ten gól vysvobodil. Velké vysvobození. A je skvělé postoupit takovým gólem a ne přes penalty. Mám strašnou radost. Samozřejmě mluvil bych jinak, kdybychom to byli my, kdo by inkasoval, ale obecně jsem rád za fotbal, když padne takový rozhodující gól.“
Rozhodl Ivan Schranz, střelec několika důležitých gólů ve velkých zápasech. Je to náhoda?
„Určitě ne, protože ty góly dává často a ve vápně si to místo a balon umí najít, umí to vyřešit. Někteří hráči, když přijdou do šance, zpanikaří, Ivan čím blíž je bráně, tím je klidnější. Zápasy se vždycky rozhodují ve vápnech a Ivan je silný v obou, protože i v defenzivě nám vyndává spoustu nebezpečných míčů. Není to náhoda, má lví podíl na téhle úspěšné kvalifikaci.“
Jak vás může postup nakopnout do další fáze sezony?
„Uvidíme v neděli, zase půjdeme do reality. Ale vážně, může nás to nakopnout. Tým ukázal, že má v sobě energii. Mám radost ze Santose, který absolvoval v tempu 120 minut. Hráči se musí naučit si hrábnout a hrát v nekomfortní situaci a v únavě. To jsou zkušenosti, které nikde nekoupíte a nenakoukáte v televizi. Je to přínosné i pro hráče z lavičky. Je to pro ně velká škola. Tým to dnes odbojoval. Bylo to hodně o mentalitě a nastavení se porvat s protivníkem, který je fyzicky lépe vybavený. Těší mě, že jsme se s tím vyrovnali.“
Myslíte, že by se Raków v Evropě neztratil?
„Rozhodně neztratil. Musím říct – a myslím to jako kompliment - už bych s nimi nechtěl hrát. Něco podobného jsme si řekli po prvním zápase s Feyenoordem s trenérem soupeře. Raków je vážně silný tým. Konferenční ligu jsme si museli zasloužit postupem přes dva nesmírně těžké celky. Byť dnešní soupeř nemá takový zvuk, tak když nám ho vylosovali a viděl jsem Raków v několika zápasech, nebylo nám v realizačním týmu dobře po těle. Mají disciplínu a velkou kvalitu. Ať sledujete Raków jak chcete, do defenzivy jen složitě hledáte, jak se k nim dostat. Jediné, co jsme našli, byl snad centr na zadní tyč doleva. To nám vyšlo v prvním i v druhém zápase. Oba zápasy byly náročnější než ty, které jsme absolvovali na evropské scéně loni a předloni.“
A koho si přejete do skupiny?
„Rychle jsem to proletěl po zápase, doufám a prosím, že mi jednou vyjde to Irsko, o které nás minule připravil Gibraltar, vždycky mi to uteče, přeju si tam jet.“
