Smířený kouč Rakówa: Střela do srdce. Srovnávat mě s Trpišovským je pocta
Hned když los přisoudil Slavii Raków Čenstochová, pozornost k sobě možná víc než hráči polského týmu připoutal jeho kouč Marek Papszun. Přirovnáván při tom byl k Jindřichu Trpišovskému – a nejen kvůli tomu, že taky nosí kšiltovku, šlo o styl práce. „Být přirovnáván k takovému trenérovi je pro mě pocta. Je renomovanější a lepší. I dnes se to ukázalo,“ pravil uznale po prohře 0:2 v odvetě. To, co se v Edenu přihodilo, popsal expresivně: „Byla to střela do srdce.“
Byl to souboj na ostří nože. Bitva dvou energických generálů, kteří si nic nedarovali. Ostatně i v Edenu došlo ke slovní přestřelce a ukazování svalů mezi lavičkami. Papszun však hlavně impulzivně koučoval své mužstvo, ukazoval, kam se mají hráči posouvat, byl neustále ve hře. Modrou kšiltovku sundal z hlavy až na tiskové konferenci, kde už byl klidný a smířený s vyřazením. „Chtěl bych předně poděkovat oběma týmům a jejich trenérským štábům za to, co se odehrálo. I když naše cesta Konferenční ligou skončila,“ začal.
„Je to pro mě velmi nepříjemná situace. Ale nemáme se za co stydět. Udělali jsme maximum pro to, abychom postoupili. Zápas nás stál hodně sil a energie, jenže jsme neměli štěstí. Přeju každému mužstvu, aby si s tak dobrým soupeřem vytvořilo tolik nebezpečných situací jako my. Nepomohly nám ani dva góly v prvním zápase. Škoda, že jsme tam nepřidali ještě jeden,“ vykládal.
Rozhodující ránu v každém případě zasadili slávisté. V samém závěru. „Gól v nastavení, a ještě v poslední minutě je asi to nejhorší, co se může stát. Oba týmy už čekaly na penalty,“ povídal. Smutně pak sledoval, jak se slávističtí fanoušci po trefě Ivana Schranze málem vyvalili na hřiště. „I jejich radost byla důkazem, že Slavia je špičkové mužstvo, které v poslední době třikrát hrálo čtvrtfinále evropských pohárů. Byla lepší.“
Původním povoláním učitel dějepisu tak prožil po velkých vítězstvích s Rakówem v polských soutěžích i jednu evropskou „slavnou prohru“. „Je to nejbolestivější zkušenost v kariéře,“ přiznal. O tom, co konkrétního mu přinesla, však detailněji hovořit nechtěl. Přesto přiznal, že mu srovnávání s Trpišovským polichotila. „Je to velká pocta. Srovnání s renomovaným, mnohem zkušenějším – a lepším. Vypovídá o tom i výsledek zápasu…“
