Slovácko po hořkosladké premiéře: Kozákův odpustek či střelec z obrany
Skvělá atmosféra - a málem i skvělý výsledek. Slovácko vedlo v historické premiéře klubu ve skupině evropského poháru nad srbským vicemistrem Partizanem Bělehrad v poločase 2:0, hrálo proti deseti, ale nakonec honilo remízu 3:3. V deštivém večeru ukázalo hodně dobrých věcí, soupeře z prvního koše Konferenční ligy půl zápasu jasně přehrávalo. Pak ale přišly zkraty v defenzivě, hrubé chyby a individuality srbského soka Diabaté s Gomesem rozhozeného nováčka vyučily. Co tedy první duel ukázal? „Ztratili jsme dva body,“ věděl trenér Martin Svědík.
Levý bek Kalabiška: střelcem navždy
V neděli proti Slavii nenastoupil, aby byl na Partizan plný energie. To platilo, pětatřicetiletý Jan Kalabiška dal jako levý bek první dva góly domácích a znovu připomněl svou minulost útočníka. Jeho velkým bonusem je, že umí zakončit jakkoliv. Levou, pravou, hlavou, z dálky, dorážkou. „Kali je starší hráč, nemůže hrát všechny zápasy. Musíme to prostřídat a nechat ho odpočinout. Čekali jsme jen na vhodnou chvíli, kdy ho zase postavíme,“ řekl kouč Martin Svědík k vytěžování užitečného univerzála. Proti Partizanu se vrátil do hry místo Merchase Doskiho, jen na střídačce zůstal po celou dobu střední záložník Michal Trávník.
Překvapení Kozák. Poprvé v základu
Dosud platilo, že dlouhána Libora Kozáka využívá kouč primárně v ligové soutěži. Na Evropu potřebuje dynamičtější typy. Na Partizan ovšem poslal na hrot vedle Ondřeje Mihálika letní posilu z Puskáse v očekávání, že se bude prosazovat ve výškových soubojích. „Chtěli jsme hrát na dva útočníky. Záložník Traoré nechodil moc dopředu a my jsme chtěli zaměstnat jejich obrannou fázi. Jejich stopeři jsou hodně soubojoví, dobří hlavičkáři. V prvním poločase to fungovalo, Libor podržel spoustu balonů,“ shrnul Martin Svědík. „Ale pak udělal zbytečnou standardku, měli jsme to řešit jinak,“ připomněl Diabatého první gól, který všechno otočil. Jako odpustek posloužilo Kozákovi šťastné vyrovnání na 3:3, když ho střílející Michal Kohút trefil v šestnáctce do nohy.
Rozdílové borce měl soupeř
Na Fousseina Diabatého obránci Slovácka do konce života nezapomenou. Šestadvacetiletý křídelník (rodák z Francie a reprezentant Mali) s patnácti starty v Premier League za Leicester City byl velícím důstojníkem obratu z 2:0 na 2:3. Takový hráč se v angličtině nazývá „game changer“. Stejnou visačku nosí jeho parťák Ricardo Gomes, autor třetího gólu a břevna v závěru. „Věděli jsme o jejich extra kvalitě. Diabaté prošel velkými týmy, viděli jsme na videu, co umí. Za Gomese mluví branky, kterých dal mraky. Ve druhém poločase přišel ještě ten nový krajní hráč (Patrick Andrade), taky jim pomohl. Všichni tři zůstávali nahoře a chodili do nepříjemných brejků. Nedokázali jsme si s tím poradit,“ uvedl stoper Stanislav Hoffman.
Lepší než AIK, horší než Fenerbahce
Pro Slovácko to byl třetí protivník na letošní evropské misi. „Fenerbahce bylo na nejvyšší úrovni. Partizan má vpředu dva rozdílové hráče, kteří nám dali góly. AIK takové nemělo. V tom byl největší rozdíl,“ shrnul stoper Stanislav Hofmann. Hosté vypadali dlouho naprosto neškodně, staticky. Paradoxně se však nakopli v oslabení a po pauze ukázali v ofenzivě obrovskou sílu. Tři góly nasázeli za čtrnáct minut. Stála za nimi dvojice Diabaté-Gomes. A to ještě scházel zraněný Menig. „Myslím, že Nice a Köln budou ještě lepší,“ obával se Jan Kalabiška. „Diabatého jsme nechali sami vyniknout, měl víc prostoru. V prvním poločase byl neviditelný, protože jsme ho zdvojovali a ztrojovali. Naše práce byla daleko poctivější,“ uvedl kouč Martin Svědík.
Kam se ztratil Svědík? Seděl.
Jste zvyklí, že Martina Svědíka je před lavičkou plno. Nepřehlédnete ho, neboť v kšiltovce stojí na hraně vymezeného území, pozorně sleduje hru a hlasitě udílí hráčům pokyny. Proti Partizanu však nebyl po přestávce z tribuny vůbec vidět. Co se stalo? „Seděl jsem na střídačce a přemýšlel, co s tím udělat, koho vystřídat. V této atmosféře je navíc velice těžké říkat hráčům nějaké pokyny,“ vysvětlil trenér. Místo něj byl u lajny vidět hlavně sportovní manažer Veliče Šumulikoski. Trenér byl z vývoje druhé půle opařený stejně jako jeho svěřenci. „První inkasovaný gól s námi zamával víc, než měl. Ten roh vůbec nemusel být. Trošku nás to položilo. Místy to pak byla od nás křeč, oni hrozili z brejků. Když vyrovnali, byla to pro nás tvrdá rána,“ přiznal obránce Stanislav Hofmann.
Tři střely na bránu, tři góly
Opakuje se to. Jsou zápasy, kdy jde na Filipa Nguyena minimum střel a všechny skončí v síti. Ne primárně brankářovou vinou, spíš shodou okolností. Přesto klíčový zákrok poslední instance, který může rozhodnout o výsledku, Slovácku leckdy chybí. Nguyen proti AIK Stockholm podržel, s Partizanem však mohl chytit první gól. „Asi tomu šlo zabránit, ale spíš mohl řešit situaci před tím rohem, kdy šel balon po trestném kopu do malého vápna. Čekal bych, že se tam gólman dostane,“ uvedl Svědík. „To, co se stalo ve druhé půlce, ale byla týmová záležitost. Ne individuální. Selhali jsme jako tým,“ zdůraznil. Ke konci ještě zachránilo brankáře břevno po Gomesově ráně. S koučem gólmanů Lubošem Přibylem si jistě rozeberou i trefu na 2:3. „Dostáváme hrozně moc gólů. I v lize,“ štvalo Svědíka. „Podívejte se na Plzeň,“ dodal.
