S „mimozemšťanem“ v barcelonském dresu číslo deset se potkával na Nou Campu nejčastěji z viktoriánů. Lionel Messi se vyskytoval nejvíc právě v jeho prostoru. Obránce Plzně David Limberský však z minisouboje s argentinskou superstar vyšel solidně. Obral ho o jistý gól, několikrát mu vypíchl míč. „Jenže jeho procento úspěšnosti bylo stejně famózní,“ smeká.
Ve středu na Nou Campu Plzeňští na vlastní kůži poznali, že čelit Lionelu Messimu je takřka beznadějné. „Nejtěžší to je v situaci jeden na jednoho. Přestože víte, kam udělá kličku, stejně ji provede tak skvěle, že ho nezastavíte,“ říká obránce David Limberský.
Vám se však párkrát podařilo vypíchnout mu míč.
„Ovšem i tak bylo Messiho procento úspěšnosti famózní. Člověk před ním musí ustupovat, kopírovat jeho pohyb a doufat, že někam přihraje. Pokud proti němu vyrazí, nemá šanci, on si počká na váš pohyb a vytáhne správné řešení.“
On nemusí kontrolovat míč očima, že?
„Přesně tak. Má výhodu, že vůbec nevnímá balon, bere ho jako samozřejmost. Kouká jen na soupeře, řeší situaci podle jeho pohybu. My se soustředíme na zpracování, na kličku, jenže Messi tohle dělá automaticky. Úplně nejtěžší to je v situaci jeden na jednoho. Přestože víte, kam udělá kličku, stejně ji provede tak skvěle, že ho nezastavíte. Odebrat mu při tom čistě míč je skoro nemožné.“
Messi vycházel při bránění nejvíce na vás a záložníka Václava Pilaře. Domlouvali jste se před utkáním, jakým způsobem ho pacifikovat?
„Věděli jsme, že po naší straně bude Barcelona hodně ofenzivní, vzhledem k obránci Alvesovi, který je víc u vápna soupeře než na vlastní polovině. Hraje vlastně pravé křídlo. Rozebírali jsme si hráče tak, že Venca spíš kryl na lajně Alvese, já Messiho.“
„Nečekal mě. V první chvíli jsem si myslel, že bude rovnou přehazovat Marka Čecha do branky, uvažoval jsem tedy nad tím, že bych třeba mohl míč vykopnout z čáry. Jenže Messi si Marka přehodil a chtěl zakončit do prázdné branky. Tak jsem mu do toho vlítl a vzal mu gól.“
Jste pyšný, že Messi ve středu neskóroval?
„Potěšilo nás to všechny, střelecky naprázdno vyjde málokdy. Nutno ale dodat, že měl notnou dávku smůly.“
Jak se Messi choval na hřišti? Zvýšil někdy hlas?
„On si tam tak nějak postával, když si obránci vzadu nahrávali. Jakmile však dostali míč Xavi nebo Iniesta, dvěma rychlými kroky se od nás odpoutal, otočil se s míčem a mazal dopředu. Snažil se hrát, bylo vidět, že se nestresuje, věděl, že svojí kvalitou se dostane do šancí. Zkrátka se bavil fotbalem.“
Za zápas uběhl sedm a půl kilometru, daleko nejméně ze všech hráčů v poli, kteří absolvovali celý zápas. Udivilo vás to?
(směje se) „Nepřekvapuje mě to, dalo se s tím počítat. Vychází to z toho, že hráči Barcelony si to ťukali mezi námi, ne tedy v chůzi, ale ve volném běhu, jenže my jsme museli kopírovat pohyb míče, takže jsme se nalítali daleko víc. My se přesouváme v celém bloku, kdežto oni pokud ztratí balon, vědí, že když zapnou na pět, šest vteřin, vybojují ho zpátky. Barcelona totiž bez míče prakticky vůbec nehraje.“
