Csaplár: Vždycky se mi smáli

Přesto se jí Josef Czaplár vzdal. Vize spolupodílet se na Žižkově na vybudování klubu západního střihu byla silnější.

„Beru to jako výzvu,“ řekl Csaplár včera v Horních Počernicích. Jen pár hodin předtím se dohodl se zástupci Viktorie na dvouleté spolupráci. Včera dopoledne už vedl první trénink ligového celku a po obědě zahájil manažerskou práci. První věcí, kterou se zabýval, bylo vybavení klubu moderním technickým zařízením.

Bylo těžké rozhodování, zda kývnout na nabídku Viktorie?
„Předně jsem rád, že jsem na Žižkově. Při prvním setkání se zástupci Viktorie jsem řekl, že mám zájem spolupodílet se v českém fotbale na vybudování klubu západního střihu.

Takový projekt jsem jim předkládal, na projektu jsme se také domluvili. Nejde mi o čisté trénování, chtěl bych se podílet na více věcech v klubu. Ať se to týká osmiletých dětí nebo řady dalších věcí.“

Vizi budete naplňovat se sportovním ředitelem Pavlem Kukou. Nebudou se vaše pravomoci tlouct s jeho funkcí?
„Určitě ne. S Pavlem jsme v kontaktu dlouhou dobu, nevidíme žádný problém.“

Jak bude nyní vypadat vaše spolupráce s Evertonem? Musel jste ji přerušit?
„Dělat skauta v rozsahu jako doposud už nelze. Ale budu s nimi stále v kontaktu.“

Co hodláte v klubu prvotního změnit?
„Je tady spousta konkrétních věcí, třeba model přípravy. Ale není to cíl krátkodobý.“

A jaký je ten krátkodobý?
„Aby na trénink áčka chodil jako další asistent trenér béčka. Těch věcí je ale samozřejmě řada.“

V českých poměrech jde o málo vídaný projekt. Cítíte se jako průkopník?
„Nechci to tak říkat. Víte, vždycky se mi všichni smáli. Začal jsem trénovat v roce 1988 a první, co jsem zavedl, bylo, že můj žákovský tým cvičil balet.

Navíc kluci dostali dva atletické trenéry. Všichni se smáli a říkali: Děláš z nich atlety. Nikdo nevěděl, že v roce 1986 jako první zavedli atletického trenéra v Miláně.

Když jsem začal hrát v roce 1996 presink, tak se mi zase smáli. Když jsem šel do Liberce a říkal, že ten mančaft má na titul, tak opět. Stejně tak, když jsem zaváděl počítače.

Ale proboha, v Příbrami se to povedlo, z toho ročníku odešli Slepička, Zápotočný, klubu se to finančně mnohonásobně vrátilo. Stejně tak v Liberci. Ale to už za mnou nikdo nepřišel a neřekl: Trenére, omlouváme se, byli jsme hloupí, nevzdělaní.

Ať to byli bývalí hráči, nebo takzvané osobnosti. Ty si našly čas akorát na to, aby mě v médiích zesměšňovaly a ironizovaly. Dneska koukají na EURO, na počítačové rozbory, a říkají: To je bomba. Akorát Csaplár to měl v roce 2001, a to jsem byl hlupák…

A dneska člověk přichází do Viktorie a říká: Pojďme z toho udělat něco jiného, protože českému fotbalu ujíždí vlak. Pojďme to postavit na filozofii úspěšných klubů.“

Západní kluby mají ale mnohonásobně vyšší finanční možnosti…
„Ano, peníze jako má Západ nebo Rusko, nebudeme mít. V čem jim můžeme konkurovat, je know how. Čili vědět, jak na to. Nejmodernější metody, vybavení. A to je věc, ve které nám nemůže ujet vlak.“

Máte spoustu odpůrců. Neobáváte se, že na vás nyní bude tlak větší než kdy jindy?
„Nemám s tím žádný problém, trénoval jsem Slavii, v Polsku. Nedělám si iluzi, pohled na mě i klub bude daleko horší. Nevím, jestli je tato země na podobné věci připravená.“

Jaký máte vlastně přehled o žižkovském kádru?
„Sledoval jsem tým už jen z popisu své předchozí práce. Nějaký soud nad hráči ale mohu vyřknout, až je poznám, jak se chovají v kabině a tak. Co lze stoprocentně tvrdit, je, že tento tým nepatří tam, kde je. Podle mého názoru má perspektivu.“

V neděli vás čeká první zápas s Bohemians. Co se do něj dá s mužstvem stihnout?
„Můžete pracovat po stránce psychologické i na herním stylu. Určitě budeme chtít hrát jiným způsobem a já jsem v tomto směru netrpělivý. Chci, aby bylo patrné, že je tam už takový ten drajv. Na to si nechci dávat měsíc, ani den. Chci to vidět hned.“