Papoušek: Modřiny nerozdávám

Razantní střely jsou jeho parádní disciplínou.

Trénujete tyhle střely často?
„Vlastně odmalička. Ale abych to měl stále v noze, tak si chodím ještě po tréninku, pokud mám sílu a chuť, na bránu zakopat. Někdo si tam vždycky stoupne a...“

To se nebojí?
(usměje se) „Vždycky tam někdo ze spoluhráčů vleze. Že by se někdo vyloženě bál, to zase ne. Když tak má spíše obavy z toho, že míč ve vzduchu zaplave a že si udělá třeba něco s rukou.“

Vaše rány musí hodně bolet.
„Jen když to dostanete někam jinam, než očekáváte. To pak asi trochu bolí. Ale že bych rozdával modřiny, to zase ne.“

Střílíte tvrději pravačkou, nebo levačkou?
„Pravačkou. Jestli mám tvrdou střelu, tak to určitě platí pro pravou nohu. S levou je to už horší. Dříve jsem trénoval obě nohy, ale teď se spíše věnuji té pravé.“

Proč?
„Teď často kopu trestňáky, když jsem byl mladý, tak mě k tomu moc nepouštěli. Balony i více létají a gól jde dát i z třiceti metrů, takže chci mít při trestňácích pravou nohu jistou.“

Troufnul byste si v tvrdosti střely vyzvat ty nejlepší fotbalisty na světě?
„Vždycky se mi líbil Juninho, myslím, že ten je nejlepší. Ale na něj nebo na Roberta Carlose bych si asi opravdu netroufnul.“ (směje se)

Soustředíte se více na to dát „prdu“, nebo přesně mířit?
„Hlavní je trefi t bránu. Samozřejmě chci dát i ránu, ale to není úplně to nejdůležitější. Když je třeba mokro, tak se snažím, aby to před gólmanem skočilo. To spíš brankář jen vyrazí a někdo to může dorazit. Technicky jsem gól už dlouho nedal, je pravda, že se trefuji spíš ranou z dálky.“

V tom vám asi hodně pomohly nové balony...
„Určitě. I dříve se dalo pořádně vystřelit, ale tyhle míče ve vzduchu plavou, což je na chytání pro gólmana horší. Dříve létaly rovně a musela se dát rána. To se teď kolikrát ani nemusí a stejně letí parádně. Ve srovnání s dřívějškem o hodně rychleji.“