Měli našlápnuto ke stříbrné příčce. Věděli, že pokud třikrát vyhrají, zahrají si o Ligu mistrů. Jenže nedělní remíza se zachraňujícím Kladnem jim vytloukla trumfy z ruky. Byla dílem psychického bloku? „Nestresovali jsme se tím, prostě jsme to nezvládli,“ říká Miroslav Holeňák.
Přesto, necítili jste ani podvědomý stres, že je druhé místo blízko?
„Podle mě v našem výkonu žádná nervozita roli nehrála. Aspoň já jsem to tak nevnímal. Prostě bych vyzdvihl výkon Kladna. Každý si řekne, v uvozovkách, slabí Kladeňáci, jenže když si vezmu jejich výsledky na jaře, tak nehrají vůbec špatně. Navíc doma se jim daří, porazili tam i Slavii.“
Takže slabé vystoupení ani trochu nepřičítáte psychice?
„Netvrdím úplně, že ne. Může to tak být, aniž bych si to připustil.“
Říká se, že podobné duely jsou o hlavě. S tím souhlasíte?
„Ten faktor tam může být. Nešel jsme ale do zápasu s tím, že musíme vyhrát, abychom se Spartou udrželi kontakt. Podvědomě jsem věděl, že jednoduché to nebude, a to se mi potvrdilo. Někdo říká, že remíza na Kladně je ostuda, já to tak nevidím.“
Kouč Škorpil vám prý před utkáním kladl na srdce památnou větu Ivana Hlinky - „Nepo...se z toho“...
„Jo, to můžu potvrdit, bylo to při přípravě dvě hodiny před zápasem. Říkal, že právě kvůli takovým utkáním se sezona hraje, a když máme možnost hrát o poháry, abychom se z toho, jak říkával pan Hlinka, nepodělali. Každý se tomu zasmál, museli jsme uznat, že je to trefné. Ono je to těžké, nevím, jak si to kdo v hlavě připouští.“
Je těžké odolat těmto myšlenkám?
„Je těžké na to nemyslet. Na druhou stranu je dobře, když víte, že máte úspěch blízko, když víte, že v případě vítězství se nemusíte ohlížet na někoho jiného. Aby to nevyznělo, že nechceme druhé místo, to ne, ale pokud budeme do třetího místa, splníme cíl. Až pod takovým tlakem tedy nejsme, nůž na krku nemáme. Aspoň tak to cítím já. I když druhé místo je strašně lákavé, bylo by krásné.“
Nebyla chyba, že jste se o situaci bavili v týdnu v kabině?
„Nebylo to jen toto téma, které jsme řešili. Bylo to jen okrajově. Myslím, že chyba to v žádném případě nebyla. Přijde mi zcela normální a přirozené, že o tom v šatně padla řeč. O tom by se přece bavil každý. Pokud bychom o tom nevěděli, nebavili se o tom, byli bychom asi blbci.“ (směje se)
Věříte, že Spartu v závěrečných dvou kolech přeskočíte?
„Může se stát cokoli. Jako my jsme nezvládli zápas v Kladně, Spartě se nemusí podařit utkání s Jabloncem. Základem pro nás je, abychom teď porazili České Budějovice, pak uvidíme, co dál. A pokud ne, může nám být všechno ostatní jedno.“
Vidíte paralelu s rokem 2002, kdy jste měli se Slovanem tři kola před koncem titul skoro v kapse, stačilo jednou vyhrát. Nakonec se všechno zvrtlo a začali jste klopýtat...
„Doufám, že v tom paralela nebude, to bychom nezískali už ani bod. Nechci to podceňovat, že o nic nejde, naopak, druhé místo by bylo super, myslím ovšem, že tehdy šlo o víc. Vypadalo, že už budeme jasní mistři, nakonec jsme jimi sice byli, ale bylo to tak tak. Takže věřím, že je to teď jinak. Navíc to už nemáme ve svých rukou, o druhé místo bojujeme, nemůžeme ho ztratit, jen získat.“
