Před dvěma lety už téměř ztrácel motivaci a v Příbrami se smiřoval s tím, že jeho kariéra končí. Náhle pak přestoupil do Baníku, kde mu bouřlivě aplaudovaly plné Bazaly a kde si zahrál Pohár UEFA. Přišel ale hořký konec a odchod.
Teď je ovšem Rudolf Otepka v ambiciózní Olomouci, která se těší na Evropskou ligu.
V Olomouci se zkraje tohoto týdne objevil velmi překvapivě. Jeho přestup z Baníku Ostrava na Hanou očekával málokdo. Sám Otepka při odchodu z Bazalů naznačoval, že má namířeno do zahraničí, nebo do Příbrami. Místo toho se stal velkou posilou ambiciózního týmu kouče Zdeňka Psotky.
Jedním z důvodů, které jste k odchodu z Baníku Ostrava uváděl, byla vaše touha přiblížit se příbramskému domovu. Musím vás upozornit, že jste se tedy příliš nepřiblížil...
„Nepřiblížil, ale v úmyslu jsem to měl. Uvažoval jsem o tom, že odejdu do Rakouska, což bych měl k domovu přece jen blíž. A ještě nějaký čas bychom to odloučení vydrželi. Pak to vypadalo, že se vrátím přímo do Příbrami. Jenže jsem se dozvěděl, že majitel Baníku mě do Příbrami za žádnou cenu pustit nechce. A protože jsem měl v Ostravě stále platnou smlouvu, nemohl jsem s tím nic dělat. Takže jsem rád, že můžu být v Olomouci.“
Proč vás Tomáš Petera nechtěl do Příbrami pustit?
„To nevím. Důvod jsem se nikdy nedozvěděl. Od něj to nevím, spolu jsme před mým odchodem z Ostravy moc nekomunikovali. Doneslo se mi to od mého manažera. A taky jsem byl v kontaktu s Jardou Starkou.“
Ale něco si o tom přece myslíte, nebo ne?
„Absolutně ne. Ani jsem se po tom nepídil.“
Před skončením sezony jste v rozhovoru pro deník Sport otevřeně kritizoval poměry, které na jaře v Baníku panovaly. Nemůže být právě tohle důvodem, proč jste se nemohl vrátit do Příbrami?
„Je to jedna z variant, které mě napadly. Ale vážně jsem se tím více nezaobíral. Už s předstihem jsem řekl, že chci z Baníku odejít a v tom rozhovoru jsem řekl jen čistou pravdu.“
Takže nelitujete?
„Toho, co jsem řekl? Jistěže ne. Nebylo to nic tvrdého. Když jsem si to pak po sobě v novinách četl, měl jsem z toho dobrý pocit. Řekl jsem to, co jsem si myslel. A s tím jsem do toho šel. Teď už je to pro mě ale uzavřenou záležitostí. A nechci se k tomu více vracet.“
Přestoupil jste do Olomouce. To je klub, který je naopak známý tím, že svým hráčům peníze nikdy nedlužil...
„Jsem tady jen pár dní a musím říct, že jsem z mnoha věcí překvapený. Baník je u nás považován za velkoklub. A vzhledem k tradici a třeba i diváckému zájmu to tak určitě je. Jenže zázemí v Olomouci a v Ostravě se vůbec nedá srovnat. Sigma má krásný areál, perfektní tréninkové hřiště. To Baníku chybí. Olomouc má vynikající vybavení, celý ten regenerační systém tady mají nový a moderní. Taky o tom si můžou v Ostravě zatím nechat zdát. A je tady útulný stadion, který patří klubu a má budoucnost. Ostrava o své Bazaly brzy přijde, což bude pro Baník a hlavně fanoušky velká škoda.“
Jen diváků chodí v Olomouci poněkud méně. Zvyknete si?
„V tomto ohledu je Baník v republice skutečně jenom jeden. Baníkem žije celá Ostrava. Je fakt, že na konci loňské sezony chodilo i na Bazaly málo lidí, ale to byla extrémní situace. Když se Baníku aspoň trochu daří, chodí hodně lidí, když se daří víc, jsou Bazaly plné. Ale Olomouc se v minulé sezoně zvedla, tak snad začne chodit více lidí i tady. Na tom útulném stadionu stačí, aby přišlo tak šest sedm tisíc lidí a musí tady být perfektní atmosféra.“
V Olomouci vám bude šéfovat trenér Zdeněk Psotka. Ten je o pět dní mladší, než jste vy. Co tomu říkáte?
„Nemám s tím vůbec žádný problém. Kolikrát se ale i v normálním zaměstnání stává, že někdo mladší šéfuje starším podřízeným. To je úplně stejná situace. Trenér je šéf a já jsem hráč. A je jedno, kolik je komu let.“
Pokud ale hráč podvědomě necítí k trenérovi respekt, vzájemný vztah nefunguje.
„Já mám ale o důvod víc ten respekt k trenéru Psotkovi cítit. Být v pětatřiceti letech úspěšný trenér, to je taky umění. Komu se podaří dostat v tak mladém věku šanci trénovat ligový tým a zvednout ho tak, jak se to povedlo jemu? Dokázal dát hře Sigmy hlavu i patu, hraje útočný fotbal a vyvedl Olomouc z krize do evropských pohárů. To si respekt prostě zaslouží.“
Pokud se Olomouci podaří udržet se v tabulce nahoře a Baník se do horních pater vrátí, budou si oba kluby konkurovat. Vzájemný duel je na programu už ve druhém kole. Jak se těšíte?
„Tak na tohle se těším moc, ale nechci, aby si někdo myslel, že teď Ostravě nepřeju úspěch, že ji budu chtít porazit proto, abych jí ublížil. Nic takového. I přes ten trochu hořký konec to pro mě byly fantastické dva roky. A všem klukům, kteří v Baníku zůstali, přeju, aby se ty problémy vyřešily, aby už mohli myslet jenom na fotbal a aby se jim dařilo.“
Když jste před dvěma lety přišel do Ostravy, měl jste nahradit Martina Lukeše, který se předtím vážně zranil. Teď se od vás čeká, že v Olomouci nahradíte špílmachra Melinha, který odešel do Německa. Vyhovuje vám role fotbalového substituenta?
„Já si tak vůbec nepřipadám, to je možná názor fanoušků nebo novinářů. Do Baníku jsem přišel, protože se zranil Martin Lukeš, to ano. Ale nechtěl jsem ho nějak nahrazovat. Chtěl jsem prostě Ostravě pomoct. Když se Martin uzdravil, hráli jsme několik zápasů i spolu. A ani v Olomouci si nebudu hrát na Melinha. Budu si hrát na Otepku.“
Hrajete v Olomouci, bydlíte ale ve Zlíně. Proč?
„To je jen dočasně. Mám tam rodiče, momentálně je tam na prázdninách celá rodina, takže tam teď bydlím, ale za nějakou dobu dostanu v Olomouci byt a přestěhuju se tam.“
V ulicích Olomouce se prý zatím moc neorientujete, je to tak?
„To teda neorientuju. Mám zafixovanou jednu cestu, jak se dostat na stadion. A nesmím z ní sjet, jinak okamžitě bloudím. Zrovna před chvílí jsem si to chtěl trochu zkrátit, riskl jsem to a místo zkrácení jsem pak jezdil pořád dokola, než jsem se vymotal a aspoň nějakou cestu na stadion našel.“
Máte za sebou premiéru v olomouckém dresu. Ta vám ale nevyšla. Prohráli jste s Ružomberkem 0:2, copak to?
„To vůbec nic neznamená. Naše mužstvo je v tvrdé přípravě, takové výsledky k tomu patří. To bude dobré.“
