On zarytý sparťan, který sešívané nemusí. Vedle něj bývalá slávistická ikona. Tomáš Řepka, šestatřicetiletá letenská legenda a modla, se při téhle představě neušklíbl. Naopak naprosto pevným a přesvědčivým hlasem říká: „Rád bych Ericha Brabce vedle sebe viděl.“ Stejně upřímně pak přiznává, že konec kariéry bude pro něj znamenat polosmrt.
Dopoledne sprintoval v hlubokém sněhu do kopce s vodním válcem na zádech. Pak si zašel v kulichu na oběd a těšil se na odjezd z centra Krkonoš do Prahy. A taky na brzké vyluštění tajenky ohledně nového kolegy ve středu obrany.
Jak byste charakterizoval Ericha Brabce?
„Už jsem řekl kdysi dávno, že to je dobrý fotbalista. Kvalitní kluk. Hlavně hodnej. A myslím si, že Spartě by dal hodně. A že hrál ve Slavii? Sparťanů i slávistů se už točilo… I když třeba já osobně bych to neudělal. Ale on je z jiného těsta a byl bych hrozně rád, kdyby ho udělali. Kvalitu má. Byla to vůdčí osobnost Slavie, kapitán.“
Vy byste se tedy dokázal jako sparťanský srdcař přenést přes to, že by přišel exslávista?
„Já bych byl jen rád. Slávista…No tak dobrý, já to tak neberu.“
„Ale je jich hrozně málo. (usměje se) Znovu opakuji: byl bych rád, kdyby tu Erich byl.“
Znáte se spolu?
„Skoro vůbec. Jenom ze hřiště. Ale bylo by to asi zajímavé. Upřímně bych se na to těšil.“
Jak ho hodnotíte coby stopera?
„Já bych řekl, že to je takový Venca Drobný v trochu jiném provedení. Je to jiný stoper než já, já jsem vždycky vedle sebe měl kluky, kteří to uměli s balonem líp. Dělali jiné věci, já jsem byl jen takový mydlič. To by mi sedělo. Erich je právě takový typ, myslím, že by nám to vyhovovalo. Dva brousci vedle sebe, to by nedělalo dobrotu. Stoperská dvojice by měla být vyvážená – jeden umí to, jeden to. Proto nám to tak klapalo s Hubňou (Roman Hubník). A nejen nám – celému týmu. Bylo to pěkně sladěné.“
Vy jste oba vůdčí typy. Dokázali byste se vedle sebe srovnat?
„Určitě. Já bych byl jenom rád, kdyby ode mě půlku žezla přebral. Taky se od něj něco rád naučím, když bude mluvit on a já se jen tak přidám, rád mu to přenechám.“
Takže další tak silnou osobnost byste po boku snesl? Nebyl by to problém?
„Ne, v tom určitě ne. Už jsem to někde četl, ale bylo by to bez problému.“
O příchodu Brabce do Sparty rozhodne FIFA >>>
Zvykl byste si i na to, že stopera vedle sebe nemusíte učit? Doteď jste měl po boku samé mladíky.
„Já bych ušetřil spoustu energie, spoustu práce. Půlku zodpovědnosti a řízení obrany by si vzal Erich. A kdyby to vzal celé, já bych byl jenom rád. Vždycky jsem říkal, že bych chtěl vedle sebe takového člověka. Splňoval to Hubňa, Sivi (Tomáš Sivok), svým způsobem i Venca Drobný. Když to je takhle, jsem jenom šťastný.“
Nepřitížil by Brabcovi ve Spartě fakt, že byl ještě minulý rok v létě na billboardech jako kapitán Slavie?
„To si nemyslím. Slávisti by na něj pokřikovali, ale to by nebyl problém. Po mně huláká každý. Záleží jenom na něm, jak by se s tím vyrovnal, a já myslím, že on je takovým typem člověka, který by to pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven. “
O Brabcovi bychom teď spolu nemluvili, kdyby se vrátil na Letnou Jiří Jarošík. Ten ovšem dal přednost Zaragoze. Co vy na to?
„Je to život. Jedle se rozhodl tak, jak se rozhodl. Je to jeho právo. Já bych byl samozřejmě rád, kdyby tady byl.“
Mrzelo vás, že odešel do Španělska?
„Mrzelo. Je to kvalitní fotbalista v nejlepších letech.“
Mluvil jste s ním o tom?
„Bavili jsme se o tom. Mluvil jsem s ním, i když odsud odjížděl. Určitě by volil variantu Sparta, kdyby tu zůstal. Ale chtěl ještě něco kopat a je to jeho právo.“
V Česku mohl hrát o titul, ve španělské lize ho čeká boj o záchranu.
„Dá se to pochopit. Je to Španělsko. Nikdo mu nezazlívá tohle rozhodnutí. Všichni mu fandí. Já jsem mu popřál hodně štěstí. To je prostě život.“
Libor Sionko učinil opak. Postavil Spartu nad FC Kodaň. Oba jste prošli Baníkem Ostrava. Zahrál jste si s ním někdy?
„Ne, nikdy jsem s ním nehrál. Ani v Ostravě, ani v nároďáku. Vím, o koho jde, vím jak hraje, ale blíž ho neznám. Myslím si, že to je super tah, že tady je. Hodně nám
pomůže.“
Mohl by to být také jeden z těch hráčů, kteří z vás můžou sejmout část odpovědnosti?
„Já nevím, jaký je typ – jestli mluví, jestli to je vůdčí typ... Takhle ho opravdu neznám. Je to osobnost, ale jestli to dokáže přenést na hřiště, to nevím. Neznáme se ani mimo hřiště. S jeho tátou se paradoxně znám líp než s ním. Ale snad jo. Už má věk na to, aby řídil tým, aby si uměl říct a dát kluky dohromady.
Zkraje roku ukončil kariéru Patrik Berger. Nezhrozil jste se, že už jste vlastně z téhle generace poslední mohykán, co to táhne na hřišti?
„No, taky jsem nad tím přemýšlel. Četl jsem to v novinách a říkal jsem si, že už jsem zůstal jen já. Vlastně ještě Pavel Horváth a Jarda Blažek. No… (nadechne se), je to smutný. A …
Co?
„Prostě je to smutný, nepříjemný. Ale je to život a je to asi normální. Jenom jsem zvědavý, za jak dlouho to potká mě.“
Bojíte se toho dne?
„Bojím.“
Děsí vás tedy konec?
„Úplně hrozně. Patrik byl nedávno s námi v kabině, normálně jsme se bavili o tom, že s námi bude pokračovat a bude hrát dál. A najednou… Opravdu ten zdravotní stav nebyl dobrej, Patrik k tomu měl důvody. Takže zjistíte, že už tady není a teď jste na řadě vy. Je to hrozný.“
To zní, jako kdybyste mluvil o smrti.
„Svým způsobem jo. Protože to je půl života. Fotbal hraji od pěti šesti let. Je to kus života. Takže to beru jako polosmrt.“
Proč?
„Jsme naučení na určitý stereotyp života a najednou to není. Toho se bojím úplně nejvíc.“
Že ráno už nebudete muset na trénink….
„Asi tak. Život jako takový je stereotyp. A fotbal, kontakt s lidmi… to už tam nebude. Obdivuji každého hráče, který skončí, má to v sobě, ale nedá to najevo. Obdivuji i lidi, kteří sami skončí, aniž by museli. Prostě řeknou: Dost. Já mám toho taky dost. Ale dokud jsem zdravý, tak hrát budu.“
Máte metu, do které to chcete dotáhnout?
„Nemám. Dokud budu zdravý, půjde mi to, tak budu hrát. Ale samozřejmě, kdybych už byl na hřišti zbytečný, neměl bych klukům co dát a dělali si ze mě srandu, tak bych byl určitě tak soudný, že bych tu ruku zvednul.“
„Určitě. Já se za to nestydím. Je spousta kluků, kteří skončili v lize a hrají divizi.“
Nečekáte s koncem na nějaký velký úspěch, třeba na titul? Že byste odešel na vrcholu.
„Uvažoval jsem o tom, když jsme udělali double. Tehdy mi spousta lidí říkala, abych už skončil. Protože šlo o období, kdy se nám všechno povedlo. Jak jinak končit, než doublem. Ale potkalo mě to v době, kdy jsem byl ještě mladý a cítil jsem se dobře. Takže jsem to posunul. Ale kdyby to přišlo teď a cítil jsem se už unavený, jako že unavený jsem, tak bych o tom možná uvažoval.“
A ze dne na den byste to lidově řečeno zapíchl?
„Ale to ne. To neříkám. Jen odpovídám na otázku a říkám, že konec by byl pro mě asi nejlepší v tom smyslu, kdybychom udělali double.“
Dokdy vám běží smlouva?
„Končí mi v létě. Prodloužení je v jednání.“
Máte představu, co byste dělal, až skončíte kariéru? Vrhnul byste se na trénování?
„Ne, takhle – já o tom nepřemýšlím, protože o tom nechci přemýšlet. Nechci to přivolat. Fakt se toho hrozím, je to pro mě fakt taková polosmrt.“
Neulehčí vám to děti? Budete chodit se synem na fotbal...
„To já chodím už teď. Ale je to takové... Je to třicet let a najednou to není. Můžete chodit na srandamače, na silvestrovské blázince a tak, ale není to ono. Už tam není napětí, to mi bude chybět nejvíc.“
Pomáhá vám k fotbalové dlouhověkosti, že se pohybujete mezi mladíky?
„Určitě jo. I když na jednu stranu je to takové zvláštní. Když vidíte ročníky devadesát dva a osmdesát devět, tak je to smutný. Ale na druhou stranu, jsem tu s nimi a fotbalový život si tím protahuji.“
Jaký s nimi máte vztah?
„Jsou to takové děti. Já to mám vlastně doma. Prostě mladý kluci, já jsem v jejich věku asi nebyl jinej. Ale vycházím s nimi normálně.“
Rozumíte jejich světu?
„Moc ne. Oni žijí podle mě trošku v matrixu (ve virtuálním světě – pozn. red.). To já mám doma taky a je to pro mě trošku blázinec.“
Umíte si představit, že by skončil i Jaromír Blažek a vy jste se ocitl ze starých mazáků v kabině sám?
„Tak to nevím. Může se to stát. Ale třeba skončím dřív já a Jarda tady zůstane. Protože gólmani to mají jinak. Ale já takhle neuvažuji. Dokud budu platný, tak jedu. Pak se uvidí.“
Kolikátou přípravu už jedete?
„Tohle by mohla být tak moje čtyřicátá příprava, když nepočítám, co jsem byl venku. Takže, je to těžký…“
Vedete si kroniku, že mluvíte o jubilejní čtyřicáté?
„Ne, to si nevedu, ale když jsem si tak počítal, tak mi vyšlo, že by to asi ta čtyřicátá mohla být. I s letními přípravami dohromady.“
Zkusil jste nyní běžky?
„Minulý rok jsem je dělal, letos jsem se na ně vykašlal.“
Proč?
„Bolely mě z toho třísla, kolena. Měl jsem dva pády. Natloukl jsem si rameno, loket. Tak jsem to tenhle rok radši nezkoušel.“
Už jste zmínil sparťanské double z roku 2007. Jak silná je podobná vidina do jara?
„Nevím, nevím... Když jsme tady makali s Míšou Bílkem, taky jsme to měli krásně rozjeté, pak jsme se trochu kousli. Až pak to zase začalo. Bylo by to hezké, ale to vám nikdo neřekne. Dneska je nahoře pět vyrovnaných mančaftů, což nikdy v lize nebylo. Maximálně dva, tři. Ale o to je to zajímavější pro lidi.“
Považujete Jablonec a Teplice za vážné konkurenty?
„Určitě. Taky Ostravu, myslím, že Boleslav taky ještě řekne svoje. Je tam určitě pět, šest mančaftů.“
Může ještě do boje o titul zasáhnout i Slavia?
„Může. Je tam rozdíl nějakých sedmi, devíti bodů, my jsme měli minulý rok čtrnáct... Taky se to všechno dá udělat.“
Bude boj o mistrovský trůn do posledního kola?
„Určitě. Bude to vyrovnané, od prvního do čtvrtého místa je to nějak po bodu, to znamená, že prakticky začínáte znovu. Teplice navíc mají zápas k dobru. Bude to ještě těžké.“
