Karel Jarolím: Mě už v podstatě nic nerozhodí
Prý se změnil. Nezlobí se tolik, zklidnil se. Nečte noviny a přestal pít kávu. „A nezabývám se prkotinami,“ dodává kouč Slavie Karel Jarolím (53). Tak se na něm podepsal loňský podzim, o kterém hovoří jako o nejčernějším období ve svém životě.
Když jsme usedli do pohodlných sedaček ve foyer hotelu Gloria Palace, kde byla Slavia ubytovaná během soustředění na Kanárských ostrovech, zeptal se tiskový mluvčí klubu Ondřej Zlámal: „Pánové, dáte si kávu?“ Odpověděl jsem, že kafe nepiju. „Ani já ne,“ zahučel slávistický kouč. „Už pár měsíců. Je to tak lepší a vůbec mi nechybí. Lépe bez něj spím,“ oznámil. Po utrápeném podzimu plném stresu odboural svůj návyk. A nezůstalo jen u kávy…
Podzim jste označil za nejčernější období života. Už je to lepší?
„Určitě. Už závěr podzimu byl lepší. Ten podzim se nám nevydařil tak, jak bychom si všichni představovali. Ovšem taková období přijdou, to je normální. Teď koukám dopředu, čeká nás jaro, pokusíme se to mužstvům, která jsou před námi, co nejvíc znepříjemnit. Do jaké míry se to podaří, to ukáže čas.“
Kde berete po podzimu, který vás musel vyšťavit na dlouhou dobu dopředu, energii?
„Kdyby mě to mělo odrovnat, bylo by to smutné. Ze všeho se člověk musí poučit a musí koukat dopředu.“
Bylo to tedy i s odstupem vaše nejčernější období?
„Já už se v tom, pane redaktore, nebudu šťourat. Nezlobte se na mě. Jestli chcete něco aktuálního nebo do budoucna, tak vám odpovím. To jo. Ale fakt se nechci v podzimu pitvat. Nechci, aby to bylo pořád dokola. Předpokládám, že to pochopíte.“
Chápu to. Ale mohu se zeptat jen na něco?
„Já už jsem se k tomu vyjadřoval tolikrát, že fakt nebudu. Nebudu. Tohle téma je tabu.“
Dobře, já se tedy zeptám jinak. Došlo po podzimu ve Slavii k vystřízlivění?
„Vystřízlivění? Asi by si každý z nás přál, abychom vyhrávali každý rok. Titul se nám podařilo obhájit, pak už to tak dobré nebylo. Ovšem jaképak vystřízlivění? Hlavní problém byl, že jsme neměli možnost bojovat o Ligu mistrů. To bylo největší zklamání. Naštěstí jsme se dostali do Evropské ligy, kde jsme měli atraktivní, ale hodně těžké soupeře. Až na konec zápasu s Lille si myslím, že jsme ve všech utkáních obstáli. No a v lize? Odehráli jsme utkání, ve kterých jsme měli na vítězství, a kdybychom vyhráli, byl by odstup minimální. Ovšem není to tak. Musíme se na jaře pokusit ty poztrácené body posbírat.“
Byl největší podzimní ranou Tiraspol? V úplném závěru domácí odvety jste dostali gól, který vás odstřihl od postupu do závěrečného předkola Ligy mistrů...
„Určitě. Bezpochyby. Navíc to bylo zkraje sezony.“
Straší vás ten zápas?
„Opravdu už se k tomu nechci vracet.“
A změnil jste se nějak po podzimu?
„Trochu jsem zhubnul.“
A přestal jste pít kávu.
„Tak. A také budu možná vyrovnanější. Mě už v podstatě nic nerozhodí. Ani novináři ne.“
To si všímám.
„Teď už si dokážu říct, co má smysl řešit, a co ne. Co není podstatné, tím se nezabývám. Je k ničemu to řešit.“
To děláte dobře.
„Já vím. Je to správné nejen pro fotbal, ale i pro život.“
Také si někdy dávám takové předsevzetí a kolikrát ho poruším. Vydržíte to?
„Jaká si dáváte předsevzetí?“
No řeknu si, proč se s něčím trápím a rozčiluju, když se přece dějí horší věci. A pak stejně začnu řešit nějaké ptákoviny.
„No někdy se tomu člověk nevyhne, to je pravda. Ale bylo by špatné, aby se v tom utápěl. To nechci. Pak vám totiž chybí energie na to, co je podstatné.“
Daří se vám toho hesla držet?
„Snad jo. Ale uvidíme, jak mi to půjde, až vypukne sezona. To teprve přijde ten pravý tlak. Bez toho ovšem člověk asi nemůže být.“
Bez čeho myslíte?
„Bez toho adrenalinu a napětí.“
Rozčilujete se méně?
„Asi jo. Možná, že je to blbě.“
Proč?
„No třeba to někomu chybí, třeba je na to někdo zvyklý a funguje pod tím lépe… Ale já nechci sám sebe posuzovat a hodnotit. Nechci říkat, jak jsem se změnil. Ovšem něco samozřejmě vnímáte sám, třeba toho, že méně křičím, jsem si u sebe všiml.“
„Kdo vám to říkal?“
To nemůžu prozradit.
„A proč ne? Proč byste nemohl?“
Řekněme, že to byl člověk blízký klubu. Prý jste se změnil ku prospěchu, jde o pozitivní změnu.
„Tak to jsem rád, že to někdo tvrdí… Říkáte člověk blízký klubu jo? Kdo by to tak mohl být? V jakém oddělení ve Slavii dělá?“
Podívejte, vy jste říkal, že máte tabu, tak já ho mám taky.
„To máte pravdu. Alespoň se budeme navzájem respektovat. To je dobře.“
Co donutí člověka k takové vnitřní změně?
„Věk.“
Jenom věk?
„Kolik nám toho, pane redaktore, na světě zbývá? To má ten čas člověk prožít v nějakém stresu a rozčilování? Ne, to už nechci. Zabývat bychom se měli jen zásadními věcmi pro život. Nebudu vám to říkat konkrétně, to si musí člověk vyhodnotit sám individuálně. Ale prkotinami nemá smysl se zabývat.“
Řekl vám už někdo napřímo, že jste se změnil?
„To ani ne. Ale lidi kolem mě jsou nějací příjemnější… Možná to bude i tím, že jsem se změnil, nevím.“ (usmívá se)
Neříkáte si, že jste se měl změnit už dřív?
„No tak to bych se takto mohl vracet s každou věcí, že jsem ji mohl udělat dřív. K tomu přece musí člověk dospět, nějak se k tomu propracovat. Někomu se to povede dřív, někomu později, někomu třeba vůbec. Někdo to třeba ani nepotřebuje, protože už se klidný narodí a prkotiny neřešil nikdy.“
Skutečně na mě působíte klidněji. Když jsme spolu vedli rozhovory dřív, měly jinačí průběh, byl jste vznětlivější.
„Vidíte… A jiné už to nebude. Jsem klidný.“
Jak to vypadá s vaší budoucností v klubu?
„Nevím, uvidíme. Měl bych být moudřejší v rozmezí třeba čtrnácti dnů nebo tří týdnů.“
Takže do toho může vstoupit nabídka ze zahraničí?
„Věřte mi, pane redaktore, že jsem neřešil nic kromě Slavie. Za ty tři týdny budu řešit svou budoucnost jen se Slavií. Nic jiného jsem tím neměl na mysli. Nikdo v tom není.“
Smlouvu máte do léta, ovšem s vedením jste se ústně dohodli na pokračování. Alespoň tak to vždy prezentovali šéfové Slavie. Je to tak?
„Ano. Tak jsme se domluvili.“
A vy chcete v klubu pokračovat?
„Nějaké stanovisko jsem k tomu zaujal. Myslím, že pokud tomu nebude bránit nic zásadního, tak všichni chceme. Já i klub.“
Chcete v nové spolupráci něco změnit?
„Neřekl bych, že by to mělo být něco zásadního. O nějakých věcech se bavíme s vedením průběžně, ovšem není to otázka toho, že by to mělo být uvedené ve smlouvě.“
Neřekl jste si během stresového podzimu, že třeba nastal čas na to, abyste si nějakou dobu od toho tlaku kolem vás odfrkl? Že byste si dal pauzu?
„Asi ne. Pokračuju dál. Mně by to asi chybělo. Kdyby se blížila sezona, byl bych asi nesvůj, kdybych to nemohl každý týden prožívat. Zatím jsem na téhle práci závislý. Může nastat období, kdy to bude jinak. Ale teď bych bez toho asi nemohl být.“
Stanislav Vlček říkal, že když měl na podzim své krizové období, chodil na tréninky s odporem a nechutí…
(skočí do otázky) „…jo, to mi říkal. To je jasné, že to tak vnímal. Ale přešlo ho to a já věřím, že to ještě všem ukáže.“
Já jsem se chtěl ale zeptat, jestli jste se nepřistihl vy, že už vás tahle práce nebaví a na podzim se vám na některé tréninky nechtělo?
„To ne. To nešlo. To by nemělo smysl vůbec tuhle práci dělat. Kdybych se k tomu měl já stavět takhle, jak by potom vypadali hráči? To by prostě nešlo.“
Spekuluje se, že máte nabídku ze St. Etienne. Existuje?
„Není. Já o ní nic nevím.“
A kdyby přece jen ano, lákalo by vás to?
„Co si budeme povídat, hráči si přejí přestoupit do větších klubů a lepších lig, tak koho z trenérů by nelákalo totéž? Já nejsem výjimkou. Ale opakuji: s konkrétní nabídkou mě určitě nikdo nekontaktoval.“
Jednou jste říkal, že vaše zaměstnání je o nepředstavitelném stresu, jak se dá odbourávat?
„Chodím sportovat a u toho relaxuju. Hlavně teda hraju tenis. Občas si zajdu i do divadla. Ale spíše se uvolním u toho sportu. Tam to ze mě vyplave. S přibývající věkem jsem se sportem polevil, ovšem pohyb je pro mě stále drogou.“
Co když na tenise prohrajete?
„Vyhrát chci vždycky. Jenže když prohraju, tak ježíšmarjá, nezhroutím se. Ze mě stres odplave, i když nevyhraju. A navíc, já si vybírám soupeře, které porazím.“ (culí se)
A je vaše práce skutečně o nepředstavitelném stresu?
„Je. Ovšem jde o to si to nějak zvlášť nepřipouštět. Má to zase svoje kouzlo. Děláte něco, co vás baví, v čem se pohybujete celý život. Je krásné dělat tuhle práci.“
Odkud přichází ten největší stres?
„Vnitřně chce člověk vyhrávat. Takže se to odehrává všechno od toho. Neznám trenéra, který si sedne na lavičku a odkoučuje celý zápas, že mu nevyskočí tep víc než na sto. Tam pracují emoce. Někdo to prožívá víc, někdo míň. Organismus tam dostane zabrat. Proto je dobré se nějak udržovat i ve fyzické kondici.“
V minulosti jste se dostával pod stres kvůli médiím. Četl jste noviny a něco vás tam naštvalo. Stále to tak prožíváte?
„Ne, už noviny vůbec nečtu.“
To jste se rozhodl kdy, také v průběhu podzimu?
„Ano. Přišlo to s těmi změnami. S tím, že jsem přestal pít kafe a zklidnil se.“
Pojďme k mužstvu. Přišel brankář Senecký, který bude jedničkou. Proč jste nedal důvěru Romanovsovi, u kterého se čekalo, že bude chytat?
„Má to dva pohledy. V závěru ligy nebyl úplně jistý. V Jablonci třeba dostal dost lacinou branku. Měl klid, věděl, že bude jednička. Martin Vaniak se ztotožnil s tím, že mu bude krýt záda. Jenže ty výkony nebyly takové. Zápas v Lille a první gól, i když mu předcházela jiná chyba, tomu se, myslím, dalo zamezit.“
A ten druhý pohled?
„Určitě mu nepomohlo to, že zatajil trest pro evropské poháry. Otázka je, kdo jiný by se v jeho situaci zachoval jinak. To je něco tak specifického... Určitě nemůže chodit po světě s tím, že má stop na několik zápasů v evropských pohárech. Ovšem když tady byl, tak to měl zmínit dřív.“
V přípravě jste dal hodně šancí mladým hráčům, vlastním odchovancům. Jak jste spokojen s jejich začleněním do týmu?
„To je běh na delší trať. Někdo se samozřejmě adaptuje rychleji, někdo pomaleji. Vidím třeba, že na Filipa Duranského to trochu dosedlo. Je takový přibrzděný. Ale ten přišel z dorostu. Kluci z béčka jako Štěpán Mareš a Ondra Vaněk zase měli zdravotní výpadky. I když oni už s námi jsou delší dobu. Honza Mikula je z dorostu a pere se s tím velmi statečně.“
Dřív jste na mladé sázel hodně, ovšem tehdy spíše proto, že v klubu nebyla moc dobrá ekonomická situace. Nyní znova zabudováváte do týmu vlastní odchovance. Znamená to, že se na posilách víc šetří?
„Takhle bych to neřekl. Na mladé teď sázím proto, že v nich vidím potenciál.“
Ovšem posil přišlo nyní výrazně méně než v předešlých přestupových obdobích…
„Usilovali jsme o Rudu Skácela, jenže to nedopadlo. Ve hře je ještě Lukáš (trenérův syn, záložník italské Sieny), tam to ještě úplně černě nevidím. No a nic jiného, o čem bychom byli přesvědčeni, nebylo. Jednoho hráče jsme chtěli, jenže řekli si za něj poměrně dost peněz, a tím to ztroskotalo.“
Byl to obránce Štochl z Příbrami?
„Ne. Tohle byl středový hráč… Nenašli jsme zkrátka nikoho, kdo by stál opravdu za to a bylo to nějak vyvážené s jeho cenou.“
Co pozice středního záložníka, na tu momentálně nikoho nemáte. Jak to vyřešíte?
„Uvidíme. Někdo tam nastupovat bude. Těch variant jsou mraky. Dá se to hrát všelijak. Můžete třeba mít dva defenzivní a tak dále. Někdo se tam objeví, buďte klidný.“
Před sezonou jste měli na této pozici přetlak. Byl tam Marek Jarolím, Belaid, Volešák. V kádru nezůstal ani jeden. Nebylo chybou všechny pustit a nemít za ně náhradu?
„Ne. Protože jejich působení ve Slavii nebylo podle našich představ.“
Jenže nyní na tuto pozici zůstávají jen mladíci Vaněk a Duranski…
„Tak u Duranského by to bylo předčasné. Ten bude muset asi projít nějakými zápasy v béčku. Ovšem u těchto mladých je jedna velká jistota, že na hřišti nechají duši. A nemyslím si, že by kvalitu neměli. Jasně, je to také o zkušenostech, ale tihle kluci si zase budou vážit každé šance.“
Proč přišel další brankář, když vás víc tlačila bota ve středu zálohy?
„Vždyť jsem to řekl. Chtěli jsme jednoho hráče přivést, ale nedohodli jsme se na penězích. Ve hře je ten Lukáš. To sice není typický playmaker, jenže takového nyní těžko seženete. Jinak sáhneme do vlastních zdrojů. A kdo tam bude, to se nechte překvapit, pane redaktore.“
Že vy to ještě sám nevíte?
„Tuším, ale neřeknu.“
Jarolímův půlrok Reprezentace (červenec) Jarolím se vzdává možnosti vést národní tým, funkci mu nabídl svazový předseda Ivan Hašek. Tiraspol (srpen) Slavii ve 3. předkole Ligy mistrů vyřadí moldavský celek Šeriff Tiraspol gólem z úplného závěru odvety. Nováková (listopad) V médiích se začíná řešit, že kouč upřednostňuje hráče z manažerské stáje agentky Hany Novákové. ŘEKL O VLČKOVI „Podzim nesl těžce. Standu známe. Bere si to až moc. Na něm se podepíše jakákoliv nepříjemná věc. Už v závěru podzimu se nadechl k lepším výkonům. Věřím, že na to naváže. Trénuje poctivě, připravený bude.“ ŘEKL O BRABCOVI „Že přestoupil do Sparty? Je to jeho věc. Je to dospělý člověk, asi ví, co dělá. Neprožívám to. Víc k tomu neřeknu, tohle ať už si řeší na Letné.“ Neznám trenéra, který si sedne na lavičku a odkoučuje celý zápas, že mu nevyskočí tep víc než na sto. Tam pracují emoce. |
Jak vznikal rozhovor Deníku Sport už delší dobu interview neposkytl. Na Kanárských ostrovech, kde se jeho celek připravoval na jarní část Gambrinus ligy, se však nebránil. Na žádost o rozhovor, kterou mu předal během oběda v hotelu Gloria Palace tiskový mluvčí, kývl vlastně hned. |
