Hrozilo mu, že jaro stráví ve třetí české lize. Teď je před ním soustředění ve Španělsku a dvojzápas s Liverpoolem. Sobota chorvatskému útočníkovi Andreji Keričovi příjemně změnila život. Dostal zelenou k okamžitému odchodu z Liberce do Sparty.
Minulé pondělí ho liberecký boss Ludvík Karl přeřadil do třetiligové juniorky za to, že se upsal půl roku před vypršením smlouvy Spartě. Po sobotním poledni se s ním tentýž Karl loučil definitivně. „Normálně jsme si podali ruce,“ řekl Andrej Kerič, nová letenská posila.
Takže klidná rozlučka se šéfem?
„Normální. Pan Karl je šéf, on nás platí a on rozhoduje o tom, jak to s námi hráči bude. Já jsem profesionál. Když mě přeřadil do béčka, musel jsem to akceptovat. I když to nebylo příjemné. Kdybychom se potkali první den po přeřazení, asi by naše setkání bylo trošku horší, ale v sobotu už jsem vychladnul a byl jsem naprosto v pohodě.“
On také?
„Jo. Poděkoval mi za tři roky v Liberci. Jak on, tak i já budeme mít v hlavách jen to dobré, co jsme spolu v Liberci zažili. Prakticky jen poslední týden... Dopadl neříkám, že špatně, ale nepříjemně.“
Rozešli jste se jako přátelé?
„Myslím, že jo. Já mu určitě nic nevyčítám. Dá se pochopit, proč mě dal do béčka. Chápu i to, proč se mnou nemohl prodloužit smlouvu.“
Lze teď na rovinu říct, proč jste nenašli se Slovanem společnou řeč na prodloužení kontraktu? Bylo kolem toho hodně spekulací.
„Zbytečných spekulací ... Bylo to jednoduché. Nedohodli jsme se na částce. Na to, co jsem chtěl já, klub odpověděl, že tolik hráčům nedává. Respektoval jsem to. Ale zároveň si myslím, že už taky nějakou svou cenu mám. Proto jsme se nedomluvili. Čí je to chyba, to už nerozebírám.“
Líčíte všechno idylicky. Ale řekněte upřímně, zlobil jste se na majitele Karla, když vás přesunul do rezervního týmu?
„Zlobil je moc ostré slovo.“
Tak jak byste to vyjádřil?
„Nebyl jsem v ten moment šťastný. Ale musel jsem se s tím smířit.“
Nebál jste se, že byste mohl na jaře zůstat v B – týmu?
„Ne, už jsme se nenervoval. Bylo by to zbytečné, s tím stavem jsem už stejně já nic udělat nemohl. Musel jsem jen sedět a čekat, jestli se ještě něco stane.“
Trénoval jste s juniorkou? Nebo jste to kvůli zranění chodidla nestihl?
„Zraněný jsem byl jen dva dny. Pak jsem trénoval. A v sobotu jsem měl jet s kluky na zápas do Jičína. Ale půl hodiny před srazem mi zavolal pan Kleibl, ať nikam nechodím a odpoledne se zastavím u něj v kanceláři, protože se Slovan dohodl na mém přestupu se Spartou. Ale musím poděkovat klukům z béčka i trenérovi Vodičkovi, jak hezky mě přijali. Žádná extra změna to nebyla, potkávali jsme se už předtím na stadionu a někteří hráči už byli i v áčku.“
Zato teď to je skok. Místo přípravy v Jičíně hurá na soustředění do Španělska a pak osmifinále Evropské ligy s Liverpoolem.
„No, tak to je docela velký skok....“ (směje se)
Těšíte se na tohle dobrodružství hodně?
„Samozřejmě! Sparta je velký klub, na jaře bude hrát o titul. Moc se na to těším, v kariéře jsem ještě žádnou trofej nevyhrál. A teď je šance na vítězství v lize velká.“
Nejprve vás však čeká sváteční dvojzápas s Liverpoolem.
„Každý hráč by byl šťastný, kdyby si mohl zahrát s Liverpoolem. Každý by se chtěl jednou proběhnout po Anfield Road.“
Věříte, že se na Letné adaptujete tak rychle, aby to stačilo už třeba na základní sestavu pro tenhle superzápas?
„Kdybych si nevěřil, do Sparty bych nešel. Samozřejmě je tam velká konkurence, ale to je v takovém klubu normální. Bude jen a jen na mě, jestli se předvedu trenérovi tak, že mě zařadí do sestavy. Já o to budu bojovat.“
V jaké jste kondici?
„V normální. Do minulého pondělí jsem trénoval s áčkem. A chodidlo už mě nebolí.“
Předpokládám, že Sparta splnila finanční podmínky, na které neměl Liberec. Nebo jste si polepšil ještě víc?
„Finanční podmínky v Liberci nejsou jako ve Spartě. To je asi každému jasné. Ale hlavně se dívám na sportovní kariéru. Peníze jsou jen plus.“
Pomineme-li fotbalové hledisko, budete se rád stěhovat do Prahy?
„Nejsem člověk, který by se těšil na stěhování. Navíc mám radši klid. Ale i tohle patří k fotbalovému životu. Uvidíme, jaký byt si v Praze najdu. První měsíc to asi bude fofr, pak se to ale zklidní.“
S kým už jste se stihl poradit o radost?
„Volal jsem domů do Chorvatska rodině. Byli šťastní, protože už z toho měli taky nervy.“
Myslíte si, že vám liberečtí fanoušci odpustí?
„Doufám, že jo. I když mi nemají co odpouštět. Nevím, co jsem udělal špatně. Nikoho jsem nepodrazil. Jen jsem se s klubem nedomluvil na podmínkách, které mi nabídl. Měl jsem dvě nabídky – od Slovanu a od Sparty, a já jsem se rozhodl pro tu druhou.“
Ale oni to vzali jako zradu.
„Každý má svůj názor a já ho nikomu neberu. Podle mě by se ale každý, kdo by byl v mé kůži, rozhodl stejně jako já. A lidi snad za ty tři roky poznali, že i kdybych zůstal ještě ten půlrok ve Slovanu, hrál bych pokaždé naplno. Nic jiného u mě nepřipadá v úvahu.“
Jak jste snášel smršť nadávek na vaši adresu? Byla to docela silná káva.
„Nikomu by to nebylo příjemné. Zvláště když já nepatřím k těm, kteří tohle umí hodit za hlavu. Jsem docela emotivní a beru všechno hodně srdcem. Ale nechci, aby to zase někdo chytil za špatný konec. Liberec mám rád, je to můj druhý domov a vždycky se do něj budu rád vracet rád. A nic na tom nemůžou změnit ani ti, co mi říkají ošklivé věci.“
Kdo vás v těžkých chvílích nejvíc povzbudil?
„Hodně lidí. Rodina, přítelkyně i kluci z kabiny.“
Přítelkyně s vámi půjde do Prahy?
„Jasně. Je z Liberce, tak se asi moc netěší, ale je s tím smířená. A já jsem maximálně spokojený. Sparta hraje každý rok o titul a evropské poháry. Je to posun vpřed.“
