Zažil podobnou situaci, v jaké je teď Plzeň. Také jeho týmu celé jaro dýchala na záda Sparta. Radek Slončík a celý jeho tehdejší Baník byl jedním z mála týmů poslední doby, kterému se povedlo enormní tlak ustát. A v sezoně 2003/2004 se tak ostravský klub radoval z titulu.
Je to ošemetná pozice. Sice máte v rukou náskok, stačí však jedno uklouznutí, a může se rozplynout. „Hlavní je být v klidu. Zkušení hráči by to měli pohlídat,“ říká Radek Slončík, který s Baníkem urval mistrovský titul v sezoně 2003/2004.
Jak jste vnímali tlak na jaře 2004?
„Byla pro nás o to větší motivace, že jsme takhle nahoře byli poprvé po dlouhé době. Mužstvo bylo natolik zkušené, že si každý uvědomoval, že se to nemusí opakovat. Navíc jsme měli podporu fanoušků, od desátého kola bylo na Bazalech pokaždé vyprodáno. Táhla nás euforie, která byla na celém Ostravsku.“
Jak na vás působilo, když jste na jaře začali klopýtat? Prohráli jste třeba v Blšanech, doma se Slavií, remizovali se Žižkovem nebo Jabloncem...
„V pondělí jsme přišli na trénink, na pokladnách už visely cedule, že nedělní zápas je vyprodaný. Všechno bylo tak semknuté, že si prostě nikdo nedovolil udělat něco špatně.“
Byla podpora celé Ostravy a okolí klíčová?
„Řekl bych, že to mělo velmi velký vliv na to, že jsme skončili jako mistři. To, co se dělo na stadionu, že fandili všichni... V tom jsme měli obrovskou výhodu.“
Sledovali jste, jak hraje Sparta, nebo jste tyhle myšlenky odbourali?
„Určitě, každý sledoval vývoj v lize. Když Sparta vyhrála a přiblížila se k nám... Na druhou stranu jsme to brali tak, že i kdybychom byli druzí, byl by to veliký úspěch. Jenže když už jsme byli tak vysoko, samozřejmě jsme na titul mysleli. Sice to nikdo nechtěl říct, ale mistry jsme být chtěli. Každý to na konci ligy vidí.“
Četli jste noviny? Jiří Štajner tehdy řekl, že začínáte být nervózní, prezident Sparty Vlastimil Košťál zase prohlásil, že pokud Baník nezíská titul teď, tak už nikdy...
„Když je člověk takhle úspěšný, vyrojí se tyhle debaty, co se může stát. Důležité je ale zachovat chladnou hlavu a být připravený na další utkání. Někdo četl všechno, co se píše, někdo se o to nezajímal vůbec. Každý je jiný.“
Měli jste vy, zkušení hráči, nějaký způsob, jak z mužstva tlak odbourávat?
„Ani ne. V kabině byla taková atmosféra, že to šlo tak nějak samo. Pak jsme se o tom bavili s klukama i zpětně a shodli jsme se, že to krásně plynulo. V pondělí jsme přišli na trénink, na pokladnách už visely cedule, že nedělní zápas je vyprodaný. Všechno bylo tak semknuté, že si prostě nikdo nedovolil udělat něco špatně.“
Vzpomenete si na nějaký kritický moment, kdy jste si během jara říkal, že můžete titul ztratit?
„Byl jsem hodně naštvaný, když jsme prohráli 1:2 v Blšanech. To bylo v devatenáctém kole, říkal jsem si, že se musí něco stát, aby se ta euforie udržela. Nepodali jsme tam nic moc výkon, ale nakonec jsme to zvládli. Bylo to trochu podobné jako teď ta Plzeň. Vypadalo to krásně po patnáctém kole, ale teď si to trochu pokazila. Sparta je v tomhle vývoji silná, protože je pod tlakem pořád.“
Cítili jste i zákulisní tlaky? Hodně se řešil třeba zákrok Marka Heinze na Radka Pilaře...
„Byly tam takové věci, ale nerozhodily nás. Mluvilo se o tom, hodně lidem leželo v žaludku, že Ostrava může být mistr ligy. Někdo to nepřeje Liberci, někdo teď Plzni... Je strašně důležité tyhle věci ustát. Plzeň teď hlavně musí zachovat klid, náskok má pořád, a pokud nikoho neprodá, zůstane jí i kvalita. Když si to starší hráči pohlídají, budou hrát o titul.“
