ROZHOVOR | Hned první hráč, kterého přivedl z Bosny a Hercegoviny do Česka, se ukázal jako majstrštyk. Jiří Plíšek s potěšením sleduje, jak se Edin Džeko prosazuje v Manchesteru City. A od doby, co s ním spolupracoval, hledá Džeka II. „Do trenérského důchodu by bylo dobré najít ještě jednoho či dva takové,“ říká si.
Pokud má oproti ostatním trenérům v Česku nějakou konkurenční výhodu, je to v tom, jaký přehled má o balkánském fotbalu. Také proto dvě ze tří prvních posil, které si Jiří Plíšek přivedl do Hradce Králové, jsou z Bosny a Hercegoviny.
Jak dlouho jste nabídku z Hradce zvažoval? Tým se od postupu do nejvyšší soutěže příliš nezměnil, je v něm jen málo výrazných ligových hráčů.
„Během půl roku, kdy jsem si udělal dobrovolnou pauzu, jsem dostal několik nabídek z domova i zahraničí. V duchu jsem si říkal, že bych si přál dostat tým, který je vnímaný jako provinční, skromnější. Jiné nabídky jsem dlouho rozmýšlel, nakonec jsem je odmítl. Ale když se ozval Hradec, něco mi hned říkalo, že to je správné rozhodnutí.“
Proč?
„Samozřejmě že je tady spousta kluků, kteří nejsou známí, nejsou hvězdy. Mohla by je ale zvednout pracovitost. Jsou tu mladí hráči, kteří mají perspektivu, talent... To mě láká. Vedle toho tady ale jsou zkušení hráči – Fukal, Klapka a Hochmeister za sebou něco mají. Těším se na to jako na určitou výzvu.“
Mluvil jste o posilách, do Hradce jste už tři přivedl – z toho dvě z Balkánu. Co si od Harise Harby a Asima Zece slibujete?
„Vyhodnocovali jsme si, na kterých postech potřebujeme posílit. Nejdřív se podíváme v klubu. Pokud to nenabízí, porozhlédneme se po české lize. Řekneme si: Tyhle hráče bychom chtěli, ale zjistíme, že na ně nemáme peníze. Tak potom člověku nezbývá než využít třetí možnost a podívat se na Balkán. Nějaký přehled tam mám a myslím že i prestiž na to, abych někoho oslovil a přesvědčil, aby nešel za penězi do Ázerbájdžánu nebo Turecka, ale aby šel za mnou do Česka, kde dostane nějaký základ a může to být dobré pro všechny.“
Všeobecně se říká, že se s balkánskými hráči těžko pracuje. Jaké zkušenosti máte vy?
„Na všem je kus pravdy, ale tvrdím, že je to na obou stranách. Co se týče Balkánců, je hrozně důležité vědět, koho přivádím. Troufnu si říct, že většina hráčů, které jsem přivedl osobně, se tady nějak prosadila, někteří i ligu ozdobili, někam posunuli. Základní předpoklad je znát toho hráče osobně, vědět, co je to za člověka. Musíte znát jeho rodinné prostředí, charakter... Jestli to není hráč, kterému stačí podepsat smlouvu a přestane pracovat. Balkán navíc není jeden národ, je důležité vědět, kam sáhnout.“
Když přemlouváte hráče z Bosny, aby šli za vámi, dáváte jim Edina Džeka za příklad?
„Toho ani zmiňovat nemusím. Oni ho znají sami. Když se tam objevím v pozici trenéra, který chce hráče, nemusím nahlas říkat jméno Edin Džeko. Ono tam visí, znají ho a vědí, že ta cesta existuje. V tom to mám daleko jednodušší.“
O kolik je těžší dostat hráče z Bosny do Hradce než do Teplic? Když sem přijedou a vidí stadion, musejí si říct, že si moc nepolepšili...
(směje se) „To je pravda... Blbě se mi o tom mluví, ale oni jdou opravdu za mnou. Věří mi, nezajímá je to okolo, cítí, že se můžou někam dostat. To je deviza, kterou uplatňuju. Nejde o sílu, o přesvědčování... Oni si sami řeknou, že chtějí tuhle cestu.“
Jakou máte šanci, že najdete druhého Edina Džeka?
„Je to těžší. Potřeboval bych pracovat tam, abych ty kluky měl pod rukama. A musíte mít štěstí. Záleží na tom samotném hráči. Můžete najít ještě větší talent, než je Edin, ale nebude to mít srovnané v hlavě a nedotáhne to tak daleko. Edin má od začátku hlavu v pořádku, od začátku ví, že chce něco dokázat. A i když má dneska velké peníze, pořád chce být nejlepší. To je hráč, který přijde jednou za deset let. Sám o tom přemýšlím a říkám si, že by bylo dobré, kdyby se mi do trenérského důchodu podařilo najít ještě jednoho dva takové.“
Celý rozhovor s hradeckým koučem Jiřím Plíškem čtěte v dnešním vydání deníku Sport!
