Liberec přišel o Rabušice. Musí na operaci a zůstane na tribuně

Je to pro vás velká rána?
„Jistě. Přijdu o kvalifikaci Ligy mistrů. Achillovka mě trápila celou přípravu, dělalo se sice vše proto, abych tyto zápasy hrál, dostával jsem do toho injekce, ale teď už se to fakt nedalo vydržet a už musím jít na lékařský zákrok.“

Nelitujete nyní, že jste nešel na operaci dřív?
„Určitě by to šlo dříve, ale trenér i doktoři chtěli, abych se dal do kupy a mohl tyto zápasy hrát a pokud by to šlo, jít na tuto operaci až v zimní přestávce. Všichni jsme proto dělali, co se dalo, ale už to opravdu nešlo, už bych týmu ani nepomohl...“

Kdy vás achillovka začala trápit?
„Měl jsem s tím problém již v zimní přípravě, ale pak to odešlo a byl jsem nachystaný. A nyní mě to začalo bolet už před přípravou. Měli jsme individuální plán a mě to začalo postupně bolet při běhání. Myslel jsem, že když tomu dám čtrnáct dnů klid na dovolené, že to bude dobrý, ale bylo to stále stejné. Odehrál jsem zápas a dva tři dny jsem pak nemohl chodit. Stále dokola, že už to dál nešlo.“

Jak to snášíte?
„Včera na zápase proti Karagandě jsem byl na tribuně a budu tam asi delší dobu. Ale nedá se nic dělat. Jsem zraněný, i takový je fotbalový život. Už před dvěma roky jsem měl problém s kolenem, kdy mi brali meniskus, ale to byla prkotina, za měsíc jsem byl dobrý. Teď nevím, co od toho mám očekávat. Mělo by jít jen o čistění, žádný zásadní zásah, takže doufám, že až se mi zacelí jizva, budu moci začít s pozvolným pohybem. Klukům budu fandit a doufat, že se do Ligy mistrů probojují a že si ji ještě zahraji.“

Jak vám bylo, když jste sledoval boj vašich parťáků proti obrovitým Kazachům?
„Bylo mi to hodně líto, že nemůžu hrát. Výkon sice nebyl ideální, ale hlavně že jsme vyhráli 1:0 a nedostali gól. Do odvety je to dobrý výsledek. Myslím, že u nich gól dáme a postoupíme.“