Český tým sahal v Granadě dlouho po nečekaném úspěchu. V ruce už už držel skalp mistrů světa. Nakonec se však překvapení nekonalo a zápas skončil očekávaným vítězstvím domácích Španělů. Proč? Server iSport.cz našel pět argumentů.
1. REZKŮV FAUL
Stará fotbalová pravda říká, že útočník ve vlastním pokutovém území značí pohromu. V Granadě se to bohužel potvrdilo. Jan Rezek dodržel přikázání nepustit soupeře za žádnou cenu doslova – a netaktickým skluzem skolil Andrése Iniestu. Přitom za faul na toho dribléra už měl žlutou kartu, a tak mohl být ještě rád, že unikl červené. Penalta však Španělům jako satisfakce bohužel bohatě stačila…
2. MÁLO STŘEL. VLASTNĚ JEDNA
Gólová střela Jaroslava Plašila byla nádherná. Pohříchu však taky jediná, na kterou se český tým za celý zápas zmohl. Což o to, produktivita je to výtečná, ale chtít bodovat s jedním pokusem mezi tyče by bylo skutečně troufalé. Přitom dělovky z dálky mohly být recept, už jen kvůli nevyzpytatelným balonům, se kterými se hrálo.
3. PROMARNĚNÉ STANDARDKY
Smutný evergreen souboru Michala Bílka, kterému se stále nedaří navázat na odkaz Karla Brücknera. A to se o to na uzavřených trénincích usilovně snaží. Trestných kopů a rohů neměli Češi v pozdním pátečním večeru k dispozici moc, ale i s tím málem naložili darebně. Přitom všichni si před zápasem notovali, že pokud jsou Španělé v něčem zranitelní, pak při standardních situacích. Výraznou výškovou převahu však hosté neprodali.
4. VILLA PŘI CHUTI. A REKORDNÍ
Španělé na soustředěnou defenzivu soupeře v bílých dresech nemohli dlouho vyzrát, nechytal se Xavi se svými přihrávkami ani kličkující Andrés Iniesta. Od začátku však hrozil David Villa, se kterým si Roman Hubník nevěděl vůbec rady. A bylo jasné, že pokud stoper Herthy Berlín nenajde na útočníka Barcelony rychle recept, bude zle. To se také nakonec stalo a muž s číslem 7 se díky dvěma trefám stal historicky nejlepším střelcem španělské reprezentace.
5. ODŘÍZNUTÝ BAROŠ
Před útočníkem Galatasaraye Istanbul ležel sisyfovský úkol – chránit balon proti přesile soupeřů. Milan Baroš byl neustále v obklíčení tří borců v červených dresech, kteří na něj doráželi jako divoké vosy. I přesto se několikrát dokázal z jejich sevření vymanit. Málokdy se však z toho akce rozvinula dál, protože se mu nabízelo jen velmi málo spoluhráčů do kombinace. Anebo Baroš nepřesně přihrál...
