Napodobí Michal Bílek legendu Brücknera?
Trenéru Michalu Bílkovi se dostalo luxusu, o němž se většině reprezentačních trenérů, jen zdá. Od prvního přípravného utkání ve funkci až do první ostré bitvy měl téměř deset měsíců na hledání sestavy. Podobně na tom byl před osmi lety Karel Brückner, který toho dokázal využít. Dnešní duel ukáže, jak s tímto obdobím naložil Michal Bílek.
Neporažení. S touto vizitkou vstupovali před osmi lety svěřenci trenéra Karla Brücknera do kvalifikace o EURO 2004. A projeli jí bez porážky. To hráči pod vedením Michala Bílka vstoupí do bojů o EURO 2012 s matnější bilancí. Přesto se v některých aspektech se podobají týmu, který se tehdy rozjel k velkým výkonům.
Když letos v srpnu Česko porazilo v generálce Lotyšsko 4:1, zopakovalo navlas stejný výsledek, jehož dosáhli Nedvěd a spol. před osmi lety v Olomouci proti Slovensku. Pro tehdejší tým to nebyl poslední duel před ostrým startem.
Ještě v září rozstřílel v Praze reprezentaci Jugoslávie 5:0. A jen zvýraznil narůstající formu. Brückner napočítal na konci přípravného období bilanci pěti výher a dvou remíz se skóre 16:4.
To Bílek se musel spokojit s mnohem skromnější bilancí, 2 – 1 – 3 a skóre, které leží daleko od použití slova „působivé“ – 9:8.
Nejen tato čísla dokazují, že současný výběr za tím z roku 2002 zaostává. Brücknerův tým před osmi lety sice odehrál v průběhu jara dva nevydařené zápasy (ve Walesu a Řecku 0:0), ale už květnová výhra nad Itálií (1:0) vykazovala zlepšení a náznaky stylu, kterým chtěl hrát. A pak stoupala kvalita ještě výš. 
Bílek poprvé naznačil, co by chtěl s mužstvem předvádět, ve Skotsku (0:1), výsledkově nejlepší zápas pak odehrál s Lotyšskem (4:1). Bilanci současného trenéra ovlivnily absence opor, Tomáše Rosického mohl použít je v obou zmíněných duelech, zatímco Milana Baroše přivítal coby hlavní kouč až nyní. I proto vystřídal během šesti přípravných utkání více hráčů (39) než Brückner v sedmi (35).
Při pohledu na jména, se kterými mohl Brückner pracovat, to vypadá, že jej nelze z hlediska kvality poměřovat. Platí to především o šířce kádru, zkušený kouč mohl ke stálicím jako Pavel Nedvěd, Karel Poborský či Vladimír Šmicer postupně začleňovat hráče z úspěšných dvou generací jedenadvacítek.
Ale některé věci jsou shodné. Třeba obranu Brückner zkoušel v průběhu celého období a klasická čtyřka, na kterou si fanoušci později zvykli (Grygera, Ujfaluši, Bolf, Jankulovski) spolu odehrála celý zápas až na úvod kvalifikace v Moldavsku.
Je pravděpodobné, že Bílek dnes nasadí proti Litvě stejné kvarteto jako proti Lotyšsku - Pospěch, Hubník, Kadlec, Pudil. A jen pro zajímavost, tři z těchto hráčů (s výjimkou Hubníka) mají v reprezentaci odehráno více, než měl před osmi lety Jankulovski, tehdy nejzkušenější z oné zadní linie.
Oba trenéři se snažili postavit tým okolo tří hvězd. Místo Nedvěda, Poborského a Šmicra je to nyní Čech, Rosický a Baroš. Věkově jsou na tom tihle borci podobně jako jejich někdejší parťáci na startu cesty završené postupem do Portugalska a v součtu startů je na tom mladší trojice dokonce lépe.
Jeden velký rozdíl tady ale mezi jednotlivými obdobími je. Zatímco před osmi lety vyvolaly přesvědčivé výkony a výsledky před startem kvalifikace optimismus a očekávání, v případě současného mužstva si málokdo odváží tipovat, jakým stylem začne jeho soutěžní éra.
Karel Brückner ji zahájil výhrou v Moldavsku 2:0 a později stoprocentní podzimní bilancí. Napodobí ho Michal Bílek?
