Velikostí a jménem patří Kosovo mezi fotbalové trpaslíky, ale tohle zdání klame. V Prištině to v září při porážce 1:2 poznali i Češi. Může za to i švýcarský trenér Bernard Challandes, který tamní reprezentaci od března loňského roku vede. Zvedl telefon a skoro čtyřicet minut trpělivě mluvil o tom, jak skautoval Schicka, o Slavii i zvláštní politické situaci v zemi.
Ve čtvrtek vás v Plzni čeká zápas o všechno proti Česku. Jak vidíte jeho hráče?
„Český tým má velmi dobré fotbalisty, kteří mají obrovský potenciál. Ano, zatím nejsou tak dobří jako Francie, Německo či Nizozemsko, ale velmi se zlepšili a zlepšují. Což dokázali vítězstvím nad Anglií. Možná vám to přijde divné, ale mě ten domácí výsledek 2:1 až tak nepřekvapil. Má to můj respekt, obzvlášť po porážce 0:5 v prvním zápase na jaře. Proti Anglii Češi dokázali hrát jak fyzicky, tak i technicky, navíc jako skutečný tým.“
Na koho z Čechů své svěřence nejvíce upozorníte?
„Nechci upozorňovat na jednoho nebo dva, protože jak už jsem řekl, Češi vystupují jako celek. Z Ligy mistrů znám hráče Slavie a jejich nadšení se promítá i do národního týmu, což pro nás bude nejtěžší na bránění. Protože jsem Švýcar, znám ze švýcarské ligy Vaclíka, vím, jaké jméno si tam udělal Suchý, pro Basilej jsem skautoval Patrika Schicka, kvůli kterému jsem byl několikrát v Praze, i na zápasech reprezentace do 21 let.“
| Narozen: 26. července 1951 (68 let) Národnost: švýcarská Post: trenér Kosova (od března 2018) a skaut Basileje Vybraná předchozí angažmá: Young Boys, Servette Ženeva, Švýcarsko U21, FC Curych, Sion, Neuchatel, Thun, reprezentace Arménie Největší úspěchy: mistr Švýcarska 2009 s FC Curych, vítěz Švýcarského poháru 2011 se Sionem Bilance u Kosova: 17 zápasů, 11 výher, 5 remíz, 1 prohra 1. místo ve skupině Ligy národů, divize D; soupeři Ázerbájdžán, Malta, Faerské ostrovy |
Ten zrovna nebude hrát.
„Ne, ne, nemluvme o tom, že nebude hrát Schick. To tak prostě ve fotbale bývá. A Ondrášek proti Anglii ukázal, že je stejně cenný. Přišel, vstřelil vítězný gól a stal se u vás slavným.“
Může být vaší psychickou výhodou, že jste Česko v prvním vzájemném zápase porazili?
„Nemyslím si, že to bude hrát nějakou roli, ať na jedné nebo druhé straně. Vždyť Češi i u nás měli častěji míč, víckrát vystřelili na branku. My jsme na druhou stranu prokázali obrovskou efektivitu a na konci jsme měli i štěstí. Ale toto je nový zápas. Víme, co nás čeká, víme, jak se Češi zlepšili, že porazili Anglii. A že když vyhrají i teď, tak postoupí.“
Bude to nejdůležitější zápas v historii Kosova?
„V ten den a v moment určitě. My máme jedenáct bodů, Česko dvanáct. Po losování bychom si nikdo nemysleli, že ještě dvě kola před koncem kvalifikace budeme hrát o přímý postup. Čekají nás teď dva zápasy s nejtěžšími soupeři ve skupině. Bereme to tak, že chceme, ale nemusíme. My jsme jen Kosovo, malý národ. Nejsme pod tlakem. Byl by to zázrak, kdybychom po třech letech působení ve fotbalových organizacích postoupili na velký turnaj. Zopakuji, že bychom si nikdy nemysleli, že můžeme být takto blízko. Pokud bychom přece jen v Česku vyhráli, neznamená to, že postupujeme. Pak by nás čekal zřejmě ještě těžší a důležitější zápas – doma proti Anglii.“
A pro vás osobně budou tato dvě utkání ta nejvýznamnější v kariéře?
„Těžko říct, ono se to vlastně nedá porovnávat. Bude mi skoro sedmdesát a ve fotbale jsem prožil už hodně. S FC Curych jsem hrál třeba Ligu mistrů proti takovým týmům jako AC Milán, Real Madrid. Vedl jsem švýcarskou reprezentaci do 21 let a na domácím mistrovství Evropy jsme získali bronzovou medaili. Říkám, že se musí žít pro dnešek. Ano, ve čtvrtek to bude nejvýznamnější zápas mé kariéry, ale třeba v neděli už to bude duel s Anglií. Ale včera to bylo jinak. Vždyť například i zachránit mužstvo v první lize je obrovský úspěch.“
Kosovo by mohlo na EURO postoupit také přes play off Ligy národů. Uklidňuje vás to?
„Ale vůbec ne, i když je to určitý bonus. Máme před sebou dva zápasy normální kvalifikace a ty chceme zvládnout. Nikdy jsme nemluvili o tom, že musíme postoupit na EURO 2020. Ale teď, když jsme tak blízko, tak… Ale jako trenér bych v žádném případě nechtěl, aby si teď moji hráči mysleli: Je to škoda, že jsme nezvládli kvalifikaci, ale v pořádku, vždyť máme ještě Ligu národů.“
Co by se stalo, kdyby Kosovo postoupilo na EURO?
„Zatím nevím, ale asi by pravděpodobně vyhlásili státní svátek. Život v Kosovu není jednoduchý, je tam hodně mladých lidí bez práce. Také politická situace je napjatá. O to větší radost dělá lidem fotbal, jsou na fotbalisty pyšní. Přes něj se dostává tak malému národu uznání, to oni potřebují, ta země to potřebuje. Na zápasy v Prištině může přijít třináct tisíc diváků, na poslední utkání proti Černé Hoře v říjnu se vstupenky vyprodaly za jedenáct minut. Ale, chtělo je sto tisíc lidí. Stejné je to proti Anglii. Ta podpora lidí je neuvěřitelná. Kdybychom postoupili na EURO, bylo by to, jako bychom vyhráli mistrovství světa.“
Máte hráče z mnoha různých soutěží. Jak s tím pracujete?
„Není to jednoduché. Mám hráče ve čtrnácti soutěžích v Evropě… Protože jsme jen malý svaz a nemáme tolik peněz, tak nemohu jezdit každý víkend na zápasy. Ale během pondělí a úterý následujícího týdne je díky technickým vymoženostem mám všechny v počítači a pak je sleduji. Pracuji ze své kanceláře ve Švýcarsku, dělám analýzy, vidím hráče. K tomu pravidelně létám do Prištiny, i na zápasy tamní ligy. To z respektu, ale bylo by obtížné teď z ní povolat více hráčů. Ráno mohu odletět z Ženevy do Prištiny na jednání a večer zase zpět.“
Ale víc sedíte u televize či počítače?
„Ano, hodně se nasedím před televizí nebo u počítače. Sleduji ligy ve Švédsku, Dánsku nebo i druhou anglickou ligu. Podívám se i na ostatní soutěže, ale třeba Milota Rašicu z Werderu Brémy až tak sledovat nepotřebuju. Vím, že hraje v základní sestavě a střílí góly. Proto tam také ani moc nemusím. Jen když je nějaký problém. Mám 35 kandidátů na 23 míst, sleduji je, vím o nich všechno a pak se rozhodnu, koho povolám. Ale kolega Šilhavý to má o něco jednodušší, protože třeba ve Slavii vidí najednou pět šest reprezentantů.“
Milot Rašica je jasnou hvězdou kosovské reprezentace. České hráče zná také z bundesligy. Radíte se s ním?
„Občas, ale ne nijak výjimečně jinak než s ostatními hráči. Máme klasický vztah trenéra a hráče. Vidím na něm a vím od něj, že hráči z bundesligy jsou skutečnými profesionály.“
Jaká je úřední řeč v kosovském týmu?
„Všechna sezení, tréninky a pohovory jsou v angličtině, protože většina hráčů anglicky rozumí, hráli v Nizozemsku nebo ve Skandinávii. Pokud mám individuální rozhovory, pak mohu mluvit i německy, francouzsky nebo italsky, podle toho, kde hráč hraje a co mu více vyhovuje.“
Jak hráči mluví mezi sebou?
„Albánsky.“
Přestože se někteří z nich narodili v bývalé Jugoslávii a mluvili doma srbsky? To nehraje roli?
„Nehraje. Jen albánsky. Ne, ne, do fotbalu politiku netaháme a nemluvíme o tom, kdo odkud pochází. Ano, někteří zažili s rodiči válku v bývalé Jugoslávii, ale to nehraje roli. Rozhodli se hrát za Kosovo, ačkoli mohli nastupovat za Albánii, Švýcarsko nebo i Německo. Už to něco znamená, že chtějí hrát za Kosovo a jsou na to hrdí.“
Jak vznikal rozhovor s koučem Kosova?
| Udělat rozhovor s reprezentačním trenérem jiné země mimo oficiální tiskovou konferenci je dnes téměř nemožné. Nebo to jsou týdny, spíš měsíce (často marného) čekání. Fotbalový svět se před médii zavřel. Přesto existují výjimky. Ano, Kosovo není Anglie. Stačil jeden kontakt do Švýcarska a zpátky do Česka doputovalo telefonní číslo Bernarda Challandese, reprezentačního kouče Kosova. Pak už jen pár sms zpráv, vyladit hodinu a… „Haló, tady Bernard.“ A Pan Challandes celých třicet sedm minut odpovídal na otázky. Dychtivě, s úctou k českému týmu, o Kosovu. |
Góly
Domácí: 71. Král, 80. Čelůstka
Hosté: 50. Nuhiu
Sestavy
Domácí: Vaclík – Coufal, Čelůstka, Brabec, Bořil – Král, T. Souček – Masopust (76. Ševčík), Darida (C), Jankto (90. Kadeřábek) – Krmenčík (61. Ondrášek).
Hosté: Muric – Vojvoda, Rrahmani (C), Aliti, Kololli – Raškaj (46. Halimi), Valon Beriša – Hadergjonaj (77. Žegrova), Celina (85. Rašani), Rašica – Nuhiu.
Náhradníci
Domácí: Kolář, Pavlenka, Kadeřábek, Kalas, Krejčí, Ondrášek, Hušbauer, Kúdela, Doležal, Kalvach, Novák, Ševčík
Hosté: Bekaj, Ujkani, Voca, Šala, Halimi, Muslija, Rašani, Hasani, Paqarada, Drešević, Žegrova, Xhemajli
Karty
Domácí: Bořil, T. Souček
Hosté: Raškaj, Aliti, Nuhiu
Rozhodčí
Rocchi – Meli, Carbone
Stadion
Návštěva
10 986 diváků
Skupina A
| Z | V | R | P | Skóre | B | ||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. Anglie |  |
8 | 7 | 0 | 1 | 37:6 | 21 |
| 2. Česko |  |
8 | 5 | 0 | 3 | 13:11 | 15 |
| 3. Kosovo |  |
8 | 3 | 2 | 3 | 13:16 | 11 |
| 4. Bulharsko |  |
8 | 1 | 3 | 4 | 6:17 | 6 |
| 5. Černá Hora |  |
8 | 0 | 3 | 5 | 3:22 | 3 |
