Trenér Pavel Vrba ho nominoval do národního týmu na dva kvalifikační duely. Jiří Pavlenka je typem člověka, který toho moc nenamluví. Ostatně mu tato vlastnost jako gólmanovi trochu škodí. I pocity štěstí, které v něm poté, kdy se stal členem seniorské reprezentace, nepochybně vězí, si nechává pro sebe. Celý ten týden byl velký zážitek. To je tak zhruba Pavlenkovo hodnocení jeho premiérového působení u nároďáku.
V Baníku uhájil pozici jedničky, přestože druhý brankář Vojtěch Šrom chytal v závěru minulé sezony výborně a pomohl Ostravě k záchraně. Jiřímu Pavlenkovi se na podzim vcelku daří. Vychytal pět čistých kont, více jich má jen David Bičík. Právě toho Pavlenka, stálý člen reprezentační jedenadvacítky, ve Vrbově týmu kvůli sparťanově zdravotním patáliím nahradil.
Nominaci do reprezentace na utkání v Turecku a Kazachstánu jste nečekal, přesto přišla. Jaký zážitek jste si ze svého premiérového působení ve Vrbově výběru přivezl?
„Celý ten týden byl jeden velký zážitek.“
Potýkal jste se s nervozitou?
„To ano, nervózní jsem byl. Vždyť si vezměte, že ještě nedávno jsem se na ty kluky díval v televizi, jak hrajou za reprezentaci. A najednou jsem byl mezi nimi. Byl to přece jenom velký skok.“
Takže kolena se při společném tréninku chvěla?
„To už ne. Ale ještě v šatně jsem nervozitu cítil. Seděl jsem tam mezi ostatníma klukama, snažil se být klidný, ale bylo to tam. Na hřišti to pak ze mě postupně padalo. Ale ten respekt k hráčům, kteří do reprezentace patří, ten byl velký. Poprávu, jsou to nejlepší čeští fotbalisté.“
Neměl jste třeba nutkání Petru Čechovi vykat?
„Jako že bych přišel a řekl mu dobrý den, pane Čechu? To by asi bylo divné. Já už ho potkal dřív, když jsme hráli s jednadvacítkou v Anglii. Tam jsme si tykali. Takže by teď bylo blbé, abych mu najednou vykal.“ (usmívá se)
Jaké byly společné tréninky s ním?
„Člověk se na něj pořád dívá. Jak se rozcvičuje, co dělá na tréninku, jak to dělá. A pak nad tím začnete přemýšlet, jestli je to nebo to použitelné i pro vás samotného. Jsou to specifi cké věci, je toho spousta. Začíná to rozběhávacími věcmi a těch podnětů k přemýšlení má člověk po pár společných trénincích s takovými gólmany, jako jsou Petr i Tomáš Vaclík, hodně.“
Hodně se diskutovalo o dvou gólech, které dostal. O gólu z utkání s Tureckem a o druhé inkasované brance v Kazachstánu. Jak jste si tyto dvě situace pro sebe vyhodnotil vy?
„Ten druhý gól z Kazachstánu jsem ještě, abych řekl pravdu, neviděl. Z lavičky to neposoudíte a k videu z toho zápasu jsem se ještě nedostal. V té situaci proti Turecku to měl těžké. Ta akce byla rychlá, hlavička šla přesně k tyči, s tím podle mě nemohl nic dělat.“
Mluvil s vámi trenér Vrba o tom, zda s vámi počítá i pro příští akce reprezentačního áčka?
„To, o čem jsem mluvil s panem Vrbou, to je prostě mezi mnou a panem Vrbou. To říkat nebudu.“
Co jste si ze svého prvního pobytu u seniorské reprezentace přivezl?
„Vzal jsem si dresy, které jsem dostal. Teď budou asi různě putovat po rodině. Něco dostanou rodiče, něco půjde jinam. Těch zájemců je docela dost, dresy jen čtyři. Každého neuspokojím.“
A jak vás, čerstvého reprezentanta, přivítali spoluhráči na Bazalech?
„Vešel jsem do kabiny a kluci začali tleskat. A samozřejmě si ze mě dělali srandu. Ale to je dobře. Je to pořád lepší, než kdyby tady byla nějaká špatná atmosféra. Taky už mi tam kluci vypsali nějakou částku za nominaci do reprezentace.“
