Obdivuje gólmana Petra Čecha a sní, že se mu jednou vyrovná. Brankář české jednadvacítky Tomáš Vaclík dobře ví, že klíč k podobné slávě leží právě na mistrovství Evropy. „Budu se snažit, abych se Petrově kariéře přiblížil,“ plánuje.
Pro českou jednadvacítku je stejnou oporou jako Petr Čech pro reprezentační A-tým. Tomáš Vaclík před pár dny vychytal Žižkovu postup do první ligy a teď má k triumfu pomoct „lvíčatům“ na EURO. Ostatně tak jako Čech před devíti lety…
Jste si vy dva v něčem podobní?
„Rozdíl mezi námi je. Petr v mém věku chytal za Spartu v Lize mistrů a už se o něm mluvilo jako o budoucí jedničce reprezentace. Vědělo se o něm už trošku víc než o mně. Ale budu se snažit, abych se jeho kariéře přiblížil.“
Co vám k němu chybí?
„Hlavně zápasové zkušenosti. Petr toho má odchytáno moc. U mě ještě trošku chybí výška, i když si zase myslím, že to není tak hrozné.“
Čech měří 196 centimetrů, vy o šest méně. Je to takový rozdíl?
„Docela jo, zvlášť když jsem viděl Petra v brance. Stačí mu udělat jeden úkrok, natáhnout ruku a je úplně všude. Handicap tam je, na druhou stranu menší gólmani jsou výbušnější.“
Pokud byste si o něj mohl vzít jednu věc, co by to bylo?
„U Petra asi jeho výběr místa a zmenšování úhlů. Tohle má absolutně nejlepší na celém světě. Na druhou stranu i já v téhle sezoně nabral spoustu zkušeností a trochu i sebevědomí. Víc si věřím, tak doufám, že to zúročím.“
Jeden úspěch už za sebou máte – postup se Žižkovem do ligy. V čem je největší rozdíl, když chytáte za jednadvacítku a druhou ligu?
„Rozdíl to je, ale pro mě se to zase tak nemění. To, co proletí za kluky, prostě musím tak jako tak chytit. V tom zase tak markantní rozdíl není. Kluci v jednadvacítce jsou ale kvalitnější, rychlejší a už mají něco odehráno.“
Čekáte, že budete mít na EURO hodně práce?
„Těžko říct. V kvalifikaci jsem moc práce neměl. Až vlastně v baráži, tam se ten první zápas s Řeckem trochu zvrhnul. Nebudu si stěžovat, ať budu mít práce zase málo, nebo naopak.“
Český tým čeká skupina smrti se Španělskem, Anglií a Ukrajinou. Zatrnulo vám ze silných soupeřů?
„V první chvíli ano. Trošku jsem si z toho sednul na zadek. Když už jsme ale tady, je lepší, když se poměříme s těmi nejlepšími, a pak uvidíme, jak na tom jsme.“
Jsou Ukrajinci dobrý soupeř na rozjezd?
„Myslím si, že je to pro takový zápas ten nejtěžší možný soupeř. Už jsme viděli pár DVD a z těch zápasů je vidět, že Ukrajinci mají obrovskou kvalitu. Osu mužstva vlastně tvoří sedm hráčů z reprezentačního áčka. Mají toho spoustu odehráno.“
Jenže i český tým budí velký respekt. Cítíte to?
„Respekt jsme si za poslední dva roky vybudovali velký. Během dvou let jsme ztratili body jen remízou s Německem, v baráži jsme zase neinkasovali branku. Určitě si na nás dají dobrý pozor. A my si zase musíme dát pozor na míče, se kterými se tady hraje.“
Proč? Je oficiální míč šampionátu Speedcell od Adidasu hodně nevyzpytatelný?
„Po pár trénincích je to už lepší, trochu jsme si zvykli. Ale je jinačí, létá jinak, je strašně nepředvídatelný a ve vzduchu plave. Hodně bude záležet na tom, jak si kdo na to zvykne a dokáže toho využít.“
Jak jste si zvyknul vy?
„Už je to lepší, než to bylo na začátku soustředění. Ale pořád se ještě najde dost momentů, kdy mi ten balon překvapí, a pak jsem z toho docela nešťastný.“
Co přesně míč dělá?
„Rychle při střele padá a hlavně mění směr. Když se trefí čistě nártem, dokáže udělat neuvěřitelné věci. Řekl bych, že může uhnout až o dva metry. Na to se musíme dobře připravit. Na druhou stranu je to pro všechny stejné.“
Vám jde přitom i o budoucnost. Uvědomujete si, že byste se mohl na šampionátu „prodat“?
„Bude tady spousta agentů a hodně z nás to může změnit život. Byl bych samozřejmě rád, kdyby EURO pomohlo k tomu, abych se v létě posunul někam dál. Ale zase jsem si k Viktorce vytvořil docela silný vztah a kdybych se tam měl vrátit, vůbec bych se nezlobil.“
