Kozák před Řeky: Zpackat se dá všechno
Úlohu úderného náhradníka Libor Kozák, legionář z italského Lazia Řím, splnil v Jablonci příkladně. Třináct minut před koncem stanovil konečné skóre prvního duelu s řeckou „jedenadvacítkou“ na 3:0. „Rozhodnuto ještě není. Ale měli bychom to zvládnout,“ říká před odvetou.
Dochází vám nyní, jaký měla vaše trefa obrovský význam?
„Samozřejmě vím, jak byl ten gól nesmírně důležitý. Vyhrát o dvě branky, nebo o tři je v pohárovém klání dost velký rozdíl.“
Věříte, že vás přiblížila základní sestavě?
„Tak to se neodvážím posuzovat, to je čistě věcí trenéra. Já jsem rád, že tu mohu být. Jestli dostanu příležitost hned, nebo v průběhu utkání, to na mém přístupu nic nemění. Chceme postoupit.“
Co takhle zopakovat bleskový úder z Jablonce, kdy Vošahlík skóroval hned v první minutě?
„To by nám určitě hodně pomohlo. Když my dáme gól, pak by jich Řekové museli nastřílet pět. A to už je hodně velká porce. Pak už by to bylo podle mého jisté.“
Máte před odvetou třígólový náskok. Dá se vůbec ztratit?
„Ve fotbale se dá zpackat všechno. Trenér nám už ty případy připomínal, třeba Švédsko-Srbsko z předchozí baráže jedenadvacítek, kdy měli Švédové stejný náskok, ale v odvetě podlehli 0:5. Takže je možné skutečně všechno. Je to tedy stále otevřené, i když naše výchozí pozice je super.“
Na hřišti, pokud nastoupíte, potkáte opět stopera Papadopulose, největší hvězdu soupeře. Co jste měli za osobní konflikt?
„Nic vážného. Celou dobu mě otravoval, pořád mě přidržoval rukama. Když do mě jednou žďuchl, tak jsem se ohnal, on mi to hned vrátil. Nebylo to ale nic osobního. Vůbec se neznáme, on hraje v Německu za Schalke, já v Itálii, nikdy jsme se před tím neviděli. Stalo se to při zápase, byly to nervy. Takže jsme se trošku chytli, ale pak se vzájemně omluvili a všechno bylo v pohodě. Jestli se znovu střetneme, tak žádná pomsta nebude.“
Nebál jste se červené karty? To byste o odvetu přišel!
„Trochu ano. Ale rozhodčí to posoudil správně. Nic vážného to nebylo.“
Váš gól i žlutou kartu jablonecký hlasatel přiřkl Dočkalovi. Už jste si to vyříkali?
„Já o tom v tu chvíli ani nevěděl. Ale zachytili to rodiče. Máma mi pak říkala celý den Bořku. Ale to je v pohodě, ono je vlastně jedno, kdo dá gól.“
