Obyvatelé JAR: Al-Káida: To je zvíře?
Hrozba útoku Al-Káidou? Angličané ani Američané se nebáli. A domorodci ani teroristickou skupinu neznali. Mysleli si, že jde o zvíře.
Před utkáním Anglie–USA byla bezpečnostní opatření na mimořádné úrovni. Přesto se nezdálo, že by se v Rustenburgu a jeho okolí někdo něčeho bál.
Silnice ve čtvrti, kde se malé cihlové domky s chatrnými střechami střídají s plechovými budkami, je přehrazená roztahovacím žlutým plotem. Uprostřed velká značka se zákazem vjezdu. „Road is closed!“ hlásí policista.
Není radno se s ním dát do řeči na téma, jestli by nemohl udělat výjimku. U pasu má zbraň, za sebou policejní transportér. Ve vzduchu hučí dvě helikoptéry, po kraji silnice klapou kopyta koní v sedle se strážci zákona, proti nim projede bílý "panceřák".
Takovou mobilizaci ještě skromná čtvrť Phoken v kopci nad Rustenburgem nepamatuje. Může za to poděkovat teroristům z Al-Káidy, kteří předem ohlásili, že je velmi zajímá utkání Anglie s USA.
„Dá-li Bůh, budou tam desítky a stovky obětí,“ napsala v prohlášení. Ale nebojte se, život se tu nezastavil. Natož, aby se někdo této hrozby lekl. „Kdybych se bál, nemohl bych dneska vyjet nikam,“ mávne rukou John, potetovaný padesátník z Essexu. „Tohle neřeším,“ připojí se Katharina, americká fanynka z Kalifornie.
A co domorodci? „A čeho, jestli se nebojím? Al-Káidy? A co to je? Asi nějaké zvíře, ne?“ koulí očima Lusanda Mpayipeli. S apartním plátěným kloboučkem na hlavě dělá „děvečku pro všechno“ v podniku p. H Network. 
„Vesnický gril,“ píše se pod názvem. Přízemní budova s terasou a s rozměrným zahradním grilem svítí novotou. Byla otevřena naproti stadionu teprve 9. června. V Čechách byste řekli: klasický bufet. Ale v těchto zeměpisných šířkách má punc pomalu luxusní restaurace.
Stačí se mrknout o pár metrů vpravo. Na udusané prašné hlíně tam ve stínu stromů stojí plechová budka. Na vybledlém červeném nátěru se vyjímá Maria Salon. Je to kadeřnický salon. Zpoza dveří vykukuje hlava zákaznice. Sedí na plastové židli a paní kadeřnice jí šlechtí účes.
Fotbalový zápas mistrovství světa je nechává v klidu. Stejně jako Al-Káida. I když se kouknete ještě dál, narazíte na skromné domky. A to v lepším případě. Spousta lidí si musí vystačit s plechovými chatrčemi anebo s baráčky s „plandavou“ střechou.
Tedy s pláty plechu položenými na obvodových zdech a připevněných tíhou ojetých pneumatik. Tohle je však ještě obstojná adresa. Pravé slumy uvidíte při cestě z Johannesburgu do Rustenburgu. Ta bída vám vyrazí dech. Ale teď zpět do našeho luxusního bufetu.
Ruce si tu vzájemně podávají angličtí a američtí fanoušci. Nad pivem a šťavnatými stejky se už dávno skamarádili. „Hej, kolik dáš hlaviček,“ hecuje parta z Londýna kamaráda. „Je to tu super,“ pochvaluje si Matthew, chlapík z Virginie. 
„Přiletěl jsem jen na otočku na tenhle zápas. Pobudu tady jen dva dny.“ Pak si ho berou do parády angličtí pořízci. „Hoši, teď jste veselí, ale večer už nebudete. Prohrajete jedna dva,“ říká. „Nebuď blázen, dostanete trojku,“ slyší záhy.
Uvnitř anglicko-americká enkláva hltá přenos z odpoledního utkání Argentiny s Nigérií. Na velkoplošné obrazovce. Dva „pikolíci“ za barovým pultem jedou, až se jim rosí čela. „Dvě piva, tři piva, šest piv,“ jsou pod palbou požadavků. Za plotem projíždí policejní hlídka v neprůstřelných vestách.
„Všechno v pořádku,“ hlásí do vysílaček. Ve druhé místnosti bufetu mezitím postupuje fronta na syrové bifteky. Jeden zaměstnanec v čisté bílé zástěře neúnavně krájí plátky. Zákazníci platí u pultu a příprava už je na nich. Za rohem je rozpálený gril a je na nich, jak krvavé stejky si upečou. 
Muž v zelené zástěře se stará jen o přikládání. Ještě něco je tu zvláštní. Aha, už to vím. Nebzučí tady vuvuzely. Sem tam do ní občas někdo z Angličanů foukne, ale to jen tak z plezíru. Z přilehlého stadionu se linou hymny. Obou zemí, které si to za chvíli rozdají proti sobě.
Blíží se začátek nejrizikovějšího zápasu na mistrovství světa 2010. Každý musí projít bezpečnostními rámy. Ale opět to tak horké není. Když jsem procházel kontrolou, šel sice můj batoh do „tunelu“, ovšem v kapsách bych pronesl cokoli. Tak to včera vypadalo za kulisami v Rustenburgu.
