Jeden z velkých favoritů šampionátu má problém. Fotbalisté Francie jsou po svém prvním zápase s Uruguayí rozhádaní, mužstvo se dělí na partičky, situaci nezvládá ani neoblíbený trenér Raymond Domenech. Tohle vypadá na velký krach.
Francie se na mistrovství světa dostala jen tak tak. Pro fanoušky jiných týmů je symbolem mužstva, které se na turnaj dostalo vlastně podvodem – díky Henryho nepřiznané ruce v baráži s Irskem. Teď už je jasné, že na titul největších sympaťáků mohou Francouzi zapomenout i přímo v dějišti turnaje.
Z tábora „Les Bleus“ se totiž ozývají vzteklé nadávky a hádky. Francie se děsí, aby tenhle mančaft plný nevraživosti vůbec přešel přes skupinu.
Raymond Domenech, trenér Francie, se svými svěřenci Henrym a Diabym. • Foto Reuters
Že to není zrovna parta, která by pohromadě vyrazila k moři na dovolenou, se ukázalo brzy po remize 0:0 s Uruguayí. Na jednom z tréninků se totiž do sebe ostře pustily dvě hvězdy Franck Ribéry a Nicolas Anelka.
„Kdybys aspoň předstíral, že něco děláš! Jenže ty trénink normálně proflákáš!“ křičel Ribéry na hráče Chelsea. Brzy na to dal najevo, že pokud se přístup jeho spoluhráče nezlepší, odmítá s ním jakkoliv kooperovat.
Tvrdý souboj Anelky s Controu • Foto ČTK/AP
Další problém přinesla ješitnost zkušeného obránce Williama Gallase, jenž se urazil, když kapitánskou pásku dostal místo něho Patrice Evra. „OK, pokud je to tak, potom ať za mnou novináři nechodí, že něco chtějí slyšet. Od toho tu máme přece kapitána,“ odsekl a od té doby s žurnalisty nekomunikuje.
Do toho všeho je tu obecná nechuť k trenéru Domenechovi, jednomu z nejméně oblíbených koučů na mistrovství. Fanouškové ho nesnášejí, novináři si stěžují, že takhle nepřístupného trenéra neměla Francie roky. A zlobí se i samotní hráči – chtějí v základní sestavě veterána Henryho, jenže Domenech má útočníka Barcelony za náhradníka.
Diego Godin stíhá Nicolase Anelku. • Foto ČTK
Ozval se dokonce i legendární Zinedine Zidane, pro kterého Domenech není žádný pořádný kouč. Mistr světa z roku 1998 kritizoval i atmosféru v mužstvu, kde podle něj není cítit žádný team-work."Hráči musí své ego obětovat ve prospěch kolektivu. To se ale zatím neděje," hřímal.
Zatím to tedy vypadá na jednoduchou matematiku. Pokud platí, že 1+1=2, pak Francie musí v JAR tvrdě narazit. Volnost, rovnost, bratrství? To první ve francouzském nároďáku určitě platí, zbývající dvě už asi ne.
