Tři traumata Anglie. Dokáže vymýtit démony?
Anglický fotbal trpí dlouhou dobu třemi traumaty. Minelami brankářů, prohrami v penaltovém rozstřelu a porážkami od Německa na velkých turnajích. S tím prvním se už (možná) na turnaji v Jihoafrické republice srovnal, teď čelí těm zbývajícím dvěma. Otevřou se staré rány, nebo Albion vymýtí temné démony z vlastních duší?
První vrchol na mistrovství světa je tady. Tenhle osmifinálový zápas přitáhne dnes v 16 hodin fotbalové diváky z celého světa k obrazovkám silou gigantického magnetu. Německo vs. Anglie. Co víc si př át?
Na jih afrického kontinentu dorazili svěřenci trenéra Fabia Capella před pár týdny v roli jednoho ze spolufavoritů. Jenže výkony ve skupině byly rozpačité a nakonec si Anglie musela doslova vydřít postup do osmifinále proti Slovinsku.
Úleva a mírnější euforie, která v zemi zavládla, ale může rychle skončit. Dnes stojí v cestě neoblíbený soupeř Německo: ve třech ze čtyř předchozích vzájemných střetnutí na MS, zvítězil Beckenbauer a jeho následovníci. Když se tak stalo naposledy – roce 1990 – došlo k tomu na penalty.
Právě ty jsou dalším anglickým prokletím. Od této porážky totiž ještě čtyřikrát zažili prohru při rozstřelu pokutových kopů: na EURO 1996 (opět s Německem), o dva roky později na MS 1998 s Argentinou. Poslední dvě selhání si Lampard a spol. shodně prožili proti Portugalsku (EURO 2004, MS 2006).
Hráči vyhlašují, že se dalšího penaltového selhání nebojí. Prý vyhrají už dřív. „Silně věřím, že tentokrát na ně nedojde,“ říká brankář David James. „Proč? Protože si myslím, že jsme lepší než Německo. Hráli jsme proti nim v Berlíně a porazili jsme je 2:1, i když jsme mohli vyhrát větším rozdílem,“ připomíná poslední vzájemné měření sil z listopadu 2008. „Nebojím se jich,“ dodal veterán, jenž by prý měl kuráž kopat penaltu, pokud by na něj přece jen došlo.
Obě země dnešním duelem žijí už několik dní. Kromě samotného postupu do čtvrtfinále mají Angličané jednu speciální motivaci navíc. Hodně je namíchl výrok Franze Beckenbauera, který kritizoval herní projev Capellova týmu po bezbrankové remíze s Alžírskem. Před pár dny pak dodal, že mu nositelé dresu se třemi lvy připadají unavení.
„Myslím, že se mu to vrátí,“ prohlásil na „Císařovu“ adresu Rio Ferdinand, jenž kvůli zranění na šampionátu nestartuje. „Jen tím klukům dodal větší odhodlání. Mistrem světa se ne vždy stává tým, který odstartuje skvěle,“ dodal a připomněl zápas, v němž budou reprezentanti Albionu hledat inspiraci. Před necelými devíti lety Anglie rozstřílela Německo v Mnichově 5:1.
Ze současného výběru zažili sladkou výhru čtyři pamětníci – Gerrard, A. Cole, Heskey a Carragher. Z německé strany pouze Klose, jenž se tehdy dostal do hry coby střídající.
Právě věkový rozdíl obou celků je jedním z témat, kterého si anglická média všímají. Capello totiž do Jihoafrické republiky přivezl nejstarší výběr ze všech, věkový průměr činí 28,6 – jen šesti hráčům je méně než 27.
Tato čísla jsou v ostrém kontrastu s německým táborem. Joachim Löw vede smečku mladých a hladových vlků s průměrem 25,3 roky, přičemž osmnáct borců z třiadvaceti ještě nedosáhlo sedmadvaceti. Zvítězí dravost, nebo zkušenost?
Zatímco tým okolo Schweinsteigera ještě pravděpodobně zažije další velké turnaje, pro tzv. „zlatou generaci“ Anglie je to zřejmě poslední šance. I to může svazovat jinak zkušené borce, kterým označení „Golden generation“ vadí. „Vzpomínám si, že v 90. letech takto nazývali Portugalsko, které mělo několik světových hráčů v kádru. Ale nevyhráli nic. My chceme nejprve něco vyhrát, teprve pak nás takto mohou nazývat,“ tvrdí Joe Cole.
První překážou na cestě za splněným snem je houževnaté Německo. Podaří se Anglii vymýtit staré démony?
