Utahaný Coufal po debutu: Přišlo mi, že hrajeme s katarskou Barcelonou
PŘÍMO Z DAUHÁ | Odbyl si reprezentační debut a pořádně si hrábnul. Měl pocit, že soupeř se ani nezpotil, zatímco jemu se z těla vypařily tak čtyři litry. „Já myslel, že tu hrajeme s nějakou katarskou Barcelonou,“ špitnul s úsměvem Vladimír Coufal po vydřené výhře 1:0.
Ale jste spokojen, jak jste absolvoval svou reprezentační premiéru, ne?
„Jo, fantazie, výhra 1:0, vzadu čisté konto, celkem slušný výkon, lepší vstup do reprezentace jsem si asi nemohl přát.“
Nervy s vámi před výkopem nelomcovaly?
„Ani ne, myslím, že jsem odehrál už dost těžkých zápasů, i když tohle byla reprezentace, nervy jsem ale neměl. Jsem tady asi kvůli tomu, že určitou kvalitu mám. Pak je to jenom o tom, jestli se vám podaří chytit se prvním balonem, mně to vyšlo.“
Co jste říkal soupeři?
„Fantastický. Troufl bych si říct, že daleko lépe vybavený technicky než Island. První doteky jim chodily přesně tam, kam chtěli, věděli o sobě, nebyli snad ani zpocení. Myslím, že to byl fantastický soupeř, i když si kdekdo řekne nějaký Katar. Ale já chvílemi na hřišti myslel, že tady hrajeme s nějakou katarskou Barcelonou.“
Zato vy jste se docela zapotil…
„Jo, kolem osmdesáté minuty už jsem toho měl plné zuby. Snažil jsem se přes den co nejvíc pít, na dvou dresech mám podle mě vypocených tak čtyři litry vody. A ten borec, co hrál na mě, ten nebyl zpocený ani na hrudníku. Asi se prostě fakt narodili v poušti.“
Z čeho podle vás pramenily katarské šance?
„Těžko říct proč, dobře kombinovali, utahali nás. Ale nevím, že by měli úplně vyložené šance, spíš náznaky, které pramenily z našich chyb a ztrát ve středu hřiště. Ale naštěstí jsme to vzadu dobře drželi.“
Co jste říkal trochu zvláštní atmosféře?
„Nevím, podle mě tu nějaký šejk zaplatil kapelu, ať tady celých devadesát minut hraje. Nevím, co to bylo.“
Lezlo to na nervy?
„Jo, já vůbec nevěděl, co to je. Jak to v prvním poločase spustili, nevěděl jsem, jestli mám hrát fotbal, nebo jim tančit do rytmu. Čekal jsem, jestli někdo ještě nevytáhne z kapsy ten kobereček a nezačne se modlit. Přitom jich na tribuně nebylo moc, ale ten stadion má asi dobrou akustiku, a když tam máte čtyřicet bubnů a šejk vám dá sto tisíc za zápas, tak bych tam bubnoval devadesát minut i já.“
Je to motivace zahrát si tu jednou znovu? Třeba za pět let na mistrovství světa...
„To určitě. Jenom kdyby ještě někdo zaplatil i za to, aby tu nesvítilo slunko, to by bylo o motivaci víc. Ale je to fantastické město, něco neskutečného, co tu všechno postavili, ty hotely, bude tu osm krásných stadionů...“
