Sám nevěřil, že by hráč, kterého ještě v dorostu odepisovali, mohl dojít až k titulu českého Fotbalisty roku. Pavel Vrba byl tím, kdo ve Viktorii Plzeň vyslal drobného záložníka do velkého fotbalu. Západočeský kouč smekl před uměním Vladimíra Daridy, současné opory národního týmu i bundesligové Herthy Berlín. „Je to vzor pro ty, kteří už to s fotbalem vzdávají,“ prohlásil západočeský kouč, jenž se posedmé stal Trenérem roku. Tím vyrovnal legendárního Karla Brücknera.

Psal se šestý prosinec 2011. Viktoria Plzeň hrála v Edenu poslední zápas základní skupiny Ligy mistrů s AC Milán, na dálku bojovala o třetí místo zaručující postup do jarní fáze Evropské ligy. Už ve 28. minutě se Pavlu Vrbovi výrazně zkomplikovala situace. Zranil se Petr Jiráček, v té sezoně klíčový hráč Plzně a stěžejní muž středu pole.
Koho do náročného duelu na důležitý post vyslat? Kouč Viktorie dlouho neváhal. Ukázal na Vladimíra Daridu, tehdy prakticky neznámé tintítko, teprve 21letého mladíka. Drobný plzeňský odchovanec nejtěžší možnou zkoušku zvládl. Proti AC Milán odehrál výtečnou partii a od slavné remízy 2:2 znamenající kýžený postup se natrvalo usadil v plzeňské základní sestavě.
Když v zimě odešel Jiráček do Wolfsburgu, trenér Vrba ani nemusel hledat náhradu jinde. Daridovi svěřil místo vedle Pavla Horvátha, kde začal svou cestu do nejvyšších pater profesionálního fotbalu. Začala se psát fotbalová pohádka výjimečně pracovitého a schopného hráče, z nějž se stala opora národního týmu a klíčový muž bundesligové Herthy Berlín. A od pondělí také český Fotbalista roku 2017.
„Nenapadlo mě, to,“ odpověděl Pavel Vrba na otázku, zda už před sedmi lety tušil, kam až to běhavý záložník dotáhne. „Vláďu jsem poznal v období, kdy byl v plzeňském kádru a začal naskakovat. Čekal na příležitost, kdy skončí Horvi a Jiras, dočkal se a chytl to se vším všudy. Už tehdy v Lize mistrů potvrdil svou kvalitu.“ vzpomínal kouč suverénního lídra české tabulky.
Daridova cesta na fotbalový vrchol představuje velmi spletitou, náročnou cestu. V mládí mu leckterý trenér nevěřil, s drobnou postavou se přes urostlejší borce těžko prosazoval. Kvůli malému vzrůstu musel přejít na bezlepkovou dietu, jeho tělo nedokázalo zpracovávat potraviny obsahující lepek.
„Šel postupnými kroky, cílevědomostí. V mládí to neměl úplně nejsnadnější jako jiní oblíbenci, všechno si musel vydřít. V šestnácti, sedmnácti letech to byl odepisovaný fotbalista, za deset let dokázal tohle. Vláďa může sloužit jako vzor pro ty, kteří to ve čtrnácti, patnácti letech s fotbalem vzdávají. Naopak v tomhle období můžou začít něco výjimečného,“ smekl Vrba před svým bývalým svěřencem.
Darida svůj počáteční hendikep nesmírnou vůlí a pílí zlomil. A v pondělí večer se dočkal sladké odměny. Z trůnu Fotbalisty roku sesadil Petra Čecha, ještě dlouho po vyhlášení se mu klepal hlas a těžko hledal slova.
„Tohle je na fotbale hezké. Čím víc se mu věnujete, krásně vám to vrací. Je to ocenění za veškerou dřinu a zároveň motivace do budoucna, abych se snažil dál,“ popsal sedmadvacetiletý hráč své pocity. Dnes je z něj nejzkušenější člen národního týmu, který v reprezentaci nasbíral už 49 startů.
