Sám nevěřil, že by hráč, kterého ještě v dorostu odepisovali, mohl dojít až k titulu českého Fotbalisty roku. Pavel Vrba byl tím, kdo ve Viktorii Plzeň vyslal drobného záložníka do velkého fotbalu. Západočeský kouč smekl před uměním Vladimíra Daridy, současné opory národního týmu i bundesligové Herthy Berlín. „Je to vzor pro ty, kteří už to s fotbalem vzdávají,“ prohlásil západočeský kouč, jenž se posedmé stal Trenérem roku. Tím vyrovnal legendárního Karla Brücknera.
Psal se šestý prosinec 2011. Viktoria Plzeň hrála v Edenu poslední zápas základní skupiny Ligy mistrů s AC Milán, na dálku bojovala o třetí místo zaručující postup do jarní fáze Evropské ligy. Už ve 28. minutě se Pavlu Vrbovi výrazně zkomplikovala situace. Zranil se Petr Jiráček, v té sezoně klíčový hráč Plzně a stěžejní muž středu pole.
Koho do náročného duelu na důležitý post vyslat? Kouč Viktorie dlouho neváhal. Ukázal na Vladimíra Daridu , tehdy prakticky neznámé tintítko, teprve 21letého mladíka. Drobný plzeňský odchovanec nejtěžší možnou zkoušku zvládl. Proti AC Milán odehrál výtečnou partii a od slavné remízy 2:2 znamenající kýžený postup se natrvalo usadil v plzeňské základní sestavě.
Když v zimě odešel Jiráček do Wolfsburgu, trenér Vrba ani nemusel hledat náhradu jinde. Daridovi svěřil místo vedle Pavla Horvátha , kde začal svou cestu do nejvyšších pater profesionálního fotbalu. Začala se psát fotbalová pohádka výjimečně pracovitého a schopného hráče, z nějž se stala opora národního týmu a klíčový muž bundesligové Herthy Berlín. A od pondělí také český Fotbalista roku 2017.
„Nenapadlo mě, to,“ odpověděl Pavel Vrba na otázku, zda už před sedmi lety tušil, kam až to běhavý záložník dotáhne. „Vláďu jsem poznal v období, kdy byl v plzeňském kádru a začal naskakovat. Čekal na příležitost, kdy skončí Horvi a Jiras, dočkal se a chytl to se vším všudy. Už tehdy v Lize mistrů potvrdil svou kvalitu.“ vzpomínal kouč suverénního lídra české tabulky.
Daridova cesta na fotbalový vrchol představuje velmi spletitou, náročnou cestu. V mládí mu leckterý trenér nevěřil, s drobnou postavou se přes urostlejší borce těžko prosazoval. Kvůli malému vzrůstu musel přejít na bezlepkovou dietu, jeho tělo nedokázalo zpracovávat potraviny obsahující lepek.
„Šel postupnými kroky, cílevědomostí. V mládí to neměl úplně nejsnadnější jako jiní oblíbenci, všechno si musel vydřít. V šestnácti, sedmnácti letech to byl odepisovaný fotbalista, za deset let dokázal tohle. Vláďa může sloužit jako vzor pro ty, kteří to ve čtrnácti, patnácti letech s fotbalem vzdávají. Naopak v tomhle období můžou začít něco výjimečného,“ smekl Vrba před svým bývalým svěřencem.
Darida svůj počáteční hendikep nesmírnou vůlí a pílí zlomil. A v pondělí večer se dočkal sladké odměny. Z trůnu Fotbalisty roku sesadil Petra Čecha, ještě dlouho po vyhlášení se mu klepal hlas a těžko hledal slova.
„Tohle je na fotbale hezké. Čím víc se mu věnujete, krásně vám to vrací. Je to ocenění za veškerou dřinu a zároveň motivace do budoucna, abych se snažil dál,“ popsal sedmadvacetiletý hráč své pocity. Dnes je z něj nejzkušenější člen národního týmu, který v reprezentaci nasbíral už 49 startů.
