Na velké slavení teď není čas

V této anketě jste zvítězil poprvé. Kam toto ocenění řadíte?
„Moc si ho vážím. Je to moje první individuální cena. Ale samozřejmě jsou důležitější ty, které jsem získal na trávníku.“

Slíbil jste, že trofej předáte tatínkovi. Kdy tak učiníte?
„V pátek nás čeká zápas se Skotskem, po kterém se dostanu na dva dny domů. Tak mu ji tam opravdu předám.“

Přichystá pro vás rodina nějaké uvítání?
„To si nechám pro sebe. Nějaká menší oslava asi proběhne, ale jen v rodinném kruhu. Na velké slavení teď není čas.“

Ziskem trofeje jste zakončil úspěšný rok. Našel byste na něm nějakou stinnou stránku?
„Zažil jsem velká vítězství, ale i pád v podobě zranění, následovala operace. To je ta stinná stránka.“

Zmínil jste operaci kolena. Jak to s vámi vypadá nyní, jste už absolutně v pořádku?
„Koleno je v dobrém stavu. Od začátku soustředění v Rakousku nemám žádné úlevy a trénuji naplno. Cítím se dobře. V úterý jsem proti Litvě odehrál šedesát minut a bylo to bez problémů. Navíc mám ještě deset dní a pevně věřím, že do prvního zápasu půjdu stoprocentní.“

Před časem jste oznámil, že po EURO ukončíte reprezentační kariéru. Nezmění váš názor ani tato trofej?
„Na moje rozhodnutí nemá tohle vítězství žádný vliv. Prioritou je pro mě zdraví a rodina. Vím, že spoluhráči by mě na hřišti rádi viděli, ale mám jiné důvody, to je prostě normální. Po EURO bude na všechno dost času, pořádně si to rozmyslím a všechno si to projdu.“

V anketě Fotbalista roku zvítězil obránce po sedmnácti letech. Mají to podle vás defenzivní hráči těžší?
„Na to je těžké odpovědět. Možná to mají útočníci o trochu lehčí, protože dávají více gólů a jsou na očích. Ale opravdu je těžké nějak soudit. Každá pozice má svá specifi ka a jak je vidět, může vyhrát i obránce.“

Čekal jste, že usednete na pomyslný trůn?
„Rozhodně ne. Ani jsem se tím příliš nezabýval. Nechal jsem to prostě být. O to víc jsem potěšený.“

Koho jste volil vy?
„Hlasoval jsem pro Čechína.“

Jaký bude ohlas na vaše vítězství v Miláně?
„Určitě mi spoluhráči pogratulují. Všimnou si toho a určitě je to potěší.“

Neměl jste trochu strach, když se s vámi při slavnostním vyhlašování nečekaně zvedlo pódium?
„Nebylo to až tak hrozné. Ale kdyby to bylo o trochu výš, možná bych se trochu bál.“