Mourinho v ráži: Na výhru jsem neměl vliv. Křičel, děkoval a bál se
Poprvé od ledna triumfovali Spurs na soupeřově hřišti a kouč José Mourinho v premiéře na lavičce Tottenhamu slaví v londýnském derby na půdě West Hamu United vítězství 3:2. Portugalského svéráze nepotěšilo finále zápasu. Hosté totiž nechali domácí upravit stav z 0:3 na 2:3.
Křičel, tleskal, burcoval v podřepu, dělal různé grimasy a nakonec zpovzdálí dohlížel na děkovačku s fanoušky a při odchodu z jeviště každému svěřenci osobně poděkoval za odvedenou práci.
José Mourinho je opět ve svém živlu!
V úterý přerušil neplánovanou dovolenou po vyhazovu z Manchesteru United a převzal po Mauriciu Pochettinovi Tottenham. V sobotu s ním oslavil první výhru.
„Nejdůležitější věcí je vítězství, o tom není žádných pochyb. Hráči jsou šťastní a to je to, co jsme opravdu chtěli,“ konstatoval José Mourinho po debutu a pokračoval. „Předtím, než jsme obdrželi dva góly, jsem byl opravdu šťastný. Hráli jsme velmi dobře a přenesli jsme do zápasu věci, které jsme trénovali. A měli jsme šanci na zvýšení skóre na 4:0 a mohli jsme zápas definitivně zabít.“
Jenže to se nestalo. A nakonec se Mourinho musel strachovat o výsledek. „Jsem hodně roků v Premier League a říkal jsem o půli hráčům, že i když je to v téhle soutěži 3:0 v 85. minutě, zápas je stále otevřený,“ vykládal Mourinho a pojmenovával příčiny výpadku: „V závěru tam bylo mnoho faktorů. Emoce ze ztráty předchozího manažera, dost hráčů se vrátilo z reprezentačních akcí a únava v posledních dvaceti minutách.“
Když ho kamery zabraly bezprostředně po závěrečném hvizdu, bylo vidět, jak si odfoukl. Věděl, že tuhle bitvu nesměl prohrát. Kdyby neporazil West Ham United, mužstvo v hluboké krizi, těžko by si nemalou část příznivců získával na svoji stranu.
Ti jednak zbožňovali jeho předchůdce a také si pamatují Mourinhův výrok z doby, kdy vedl konkurenční Chelsea, že by Tottenham nikdy netrénoval. Takhle si to u nich mírně vyžehlil nebo aspoň nezhoršil.
Hráčům jsem jen trochu pomohl
Mourinho už z dovolené sliboval, že se vrátí jiný José. Zatím naznačuje, že to myslel vážně. Na úvodní tiskové konferenci šetřil s arogancí a naopak rozdával úsměvy. Vzdal hold Pochettinově práci, zdůraznil, že se pro Tottenham přetrhne a odteď bude spát v klubovém pyžamu. Poté se snažil kabinu infikovat svým pověstným sebevědomím.
V sestavě provedl tři změny, tou hlavní byl návrat Brazilce Lucase do ofenzivy. Vysoký presink vystřídal větší apel na kontrolu míče a na zadní vrátka v podobě kompaktního obranného bloku. Z něj Son Hung-min a spol. startovali do jedovatých kontrů.
Jakmile se objevil Mourinho v tunelu před nástupem na hřiště, hned byl pod neustálou kontrolou kamer. Svoje ovečky povzbudil otcovským plácnutím po ramenou, potom s nimi jejich restart prožíval horlivě před lavičkou. Často mu ani nestačil vymezený obdélník.
Na počest vstřeleného gólu si zapumpoval již ve 3. minutě, ovšem Kane pálil pod víko z ofsajdu. A tak si The Happy One musel počkat na první opravdovou oslavu do 36. minuty. Dele Alli prostrčil skupinkou balon za obranu Sonovi, jenž potvrdil úžasný střelecký apetit – 6 gólů v posledních 6 utkáních.
Krátce nato si tahle dvojice gólovou spolupráci zopakovala. Dele Alli sice spadl u postranní čáry, ještě však vleže na zádech stihl patou přihrát do běhu Sonovi, na jehož parádní přízemní centr naběhl sprintem Lucas a poslal balon do sítě.
Když po přestávce Kane přidal třetí pojistku a stal se třetím nejlepším střelcem historie Tottenhamu, zdálo se, že Mourinho bude moci odcházet vysmátý na všechny strany. Ale dvě inkasované branky mu na optimismu ubraly. Štěstí, že ta druhá přišla až v čase 90+6. Kdyby padla dřív, mohly to být ještě pro hosty nervy.
„Budu nenávidět kohokoli, kdo řekne – José měl vliv na výhru. Neměl jsem žádný vliv. Jen jsem hráčům trochu pomohl k tomu, aby tenhle zápas vyhráli,“ rozloučil se José Mourinho s premiérou.
V úterý se vrátí duelem s Olympiakosem Pireus do Ligy mistrů.
