Hušbauer: Slavia mi občas chybí. V Drážďanech musel změnit herní styl
Opustil červenobílou družinu, která míří za titulem a vydal se na záchranářskou misi do 2. bundesligy. V posledních Drážďanech záložník Josef Hušbauer stále věří, že tradiční německý klub druhou nejvyšší soutěž neopustí a jeho hostování se v létě automaticky přemění v trvalý přestup. I když začátky jsou krušné. „Ve Slavii jsem byl zvyklý vyhrávat čtyřikrát do měsíce, tady jsme vyhráli poprvé po měsíci a půl. Je to dost na psychiku,“ říká zkušený středopolař v rozhovoru pro deník Sport.
Jak jste naskočil do druhé bundesligy? Prý jste trochu změnil váš herní styl?
„Musel jsem. Když jsem přišel do Drážďan, každý říkal, že zatímco bundesliga je fotbalová a máte v ní více času na práci s balonem, druhá je dost soubojová. I rozhodčí spoustu zákroků pouští. Na tréninku i v zápase jsou některé zákroky docela za hranou. Technika se tu moc neřeší. Většinou se hraje nákop na vysokého útočníka a valí se dopředu. Je to odlišný styl, než znám třeba ze Slavie. V ní jsme hráli hodně kombinačně a všechny přehrávali. Nyní jsem v týmu, který spíš vyčkává na chybu soupeře a hraje z bloku.“
Nechybí vám fotbal ze Slavie?
„Občas mi to chybí. Ve Slavii jsem byl čtyři roky a na něco si zvyknul. A to se pak těžko odvyká. Jsem fotbalový typ, který rád hraje s míčem u nohy, má na všechno klid, v klidu si rozehraje… Tady toho moc není. Snažím se hodně chodit pro balony, ale je to tu opravdu jiné, takže se musím přizpůsobit.“
Jaké to je, když po delší době nehrajete o první místo, ale o záchranu?
„Je to dost na psychiku. Tím, že bojujeme o záchranu, tak moc nevyhráváme. Ve Slavii jsem byl zvyklý vyhrávat čtyřikrát do měsíce, tady jsme vyhráli poprvé po měsíci a půl. Nálada už se trochu zlepšila. Ale předtím to nebylo moc dobré, což se vždycky odrazí na výkonech. Když se nevyhrává, logicky si tolik na hřišti nevěříte. V posledním zápase jsme však dokázali otočit venkovní zápas (2:1 proti Regensburgu), což bylo hodně důležité a věřím, že to zužitkujeme i v dnešním derby s Aue.“
Vyhrajete?
„Tím, že hrajeme o život, jsou pro nás extra důležité každé tři body. Že to vyšlo zrovna na derby, nám může jedině pomoct, abychom se ještě víc namotivovali. Zápas byl vyprodaný během chvilky, takže očekáváme přes 34 tisíc fanoušků. Lidé tím žijí podobně jako v Česku, když hraje Sparta se Slavií.
Mají Drážďany dostatečně silný kádr, aby se udržely?
„Myslím si, že určitě. V zimě přišli šikovní kluci na hostování. Je dost mladých, ale talentovaných fotbalistů. Jenže tím, že bojujeme o záchranu, vše ovlivňuje psychika. Na tréninku to vypadá vždycky dobře a v zápase už to takové není. Hráč si tolik nedovolí. Je to škoda, protože si myslím, že máme tým na to, abychom nespadli. Před námi je ještě deset kol, takže když uděláme nějakou sérii výher, tak se zachráníme.“
Nikdo si pád nepřipouští?
„Po domácích porážkách, obzvlášť s Bochumí, byla atmosféra hodně špatná. Lidé byli dole. Ale venkovní výhra nás znovu nakopla. Myslím si, že by si to Drážďany nezasloužily, aby se spadlo. Mají skvělé fanoušky, kteří jezdí i na venkovní zápasy. Jsou to dálky. Autobusem třeba pět šest hodin a běžně za námi dorazí tři tisíce lidí.“
Dá se to srovnávat s fanoušky, na které jste byl zvyklý ve Slavii?
„Je to hodně podobné. Na každý zápas tu chodí kolem 27 tisíc. Stejně jako je na Slavii tribuna Sever, tak podobná je i tady. Plná je už hodinu a čtvrt před výkopem. Navíc na ní se stojí, což má také svoje kouzlo. Ale fascinuje mě, jak za námi cestují. Všude zaplní sektory pro hosty a ještě jsou v okolních místech. Možná i proto máme na jaře venku jednu výhry a dvě remízy.“
Pokud by se klub udržel, automaticky se stanete jeho hráčem. Ale co když dojde na nejhorší? Jste připravený se vrátit?
„Nad tím jsem nepřemýšlel. Chtěl bych se s Drážďany zachránit, protože to je náš hlavní cíl pro jaro a pak se uvidí. Nechci dopředu říkat, zda bych se chtěl vracet do Slavie nebo jít někam jinam. Zatím hledím pouze na to, abychom se zachránili, a v létě se uvidí.“
