S nadsázkou říká, že každá nová posila může přijít do Puskáse nahá. „Oblečou vás, nakrmí, seženou bydlení, dají auto... Máme maximální servis, nemusíme nic řešit. Trefil jsem jackpot, který si moc užívám,“ vypráví nadšeně i po roce angažmá v bohatém maďarském klubu ex-olomoucký záložník Jakub Plšek (27). V posledních týdnech se navíc rozstřílel jako kdysi v Sigmě, od trenéra Zsolta Hornyáka cítí důvěrů, vzájemná spolupráce klape. A nechybělo mnoho, aby byl jeho spoluhráčem Patrizio Stronati.
Půl roku si zvykal na konkurenci. Povedlo se. Navíc mu sedlo i prostředí supermoderním zázemí ambiciózního celku sídlícího u dálnice v malé maďarské vesnici Felcsút, která Jakubu Plškovi může připomínat obec u Olomouce, kde staví dům. Do tréninkového centra to má z bytu v Budapešti sotva třicet minut, cesta ubíhá rychle, žádná negativní nálada. V současnosti se totiž daří nejen Puskási, ale i technickému středopolaři.
V lize máte bilanci 5+3, v poháru 3+1. Už tedy úplně vše klape?
„Doufám, že to nabírá opět ten správný směr. Nejdůležitější je, že to od začátku roku šlape celému týmu, udělali jsme z pěti zápasů třináct bodů a dotáhli se na druhé místo. To je historický úspěch. Vezeme se na super vlně, snad na ní zůstaneme co nejdéle.“
Má ten výkonnostní zlom nějaký důvod?
„Kvůli koroně je to strašně specifická sezona. Na začátku nám chybělo deset hráčů, doplatili jsme na to v Evropské lize. Když jsem se v letadle do švédského Hammarby (prohra 0:3) rozhlédl kolem sebe, znal jsem ze spoluhráčů asi každého čtvrtého, jak jsme byli doplnění o mladé kluky. Nebylo to nic jednoduchého. Karanténa, opakovaná pozitivita, furt se to nějak lepilo. Až teď přes zimní přestávku se nám vyhnuly absence, protože Maďarsko současnou situaci zvládá. Dobře jsme zamakali a sklízíme ovoce.“
Potvrzují se u vás osobně ohraná slova, že člověk po příchodu do zahraničí většinou potřebuje aspoň půlrok na adaptaci?
„Jednoznačně, navíc pro mě jde o první zahraniční angažmá. Kdybych už byl předtím někde, bylo by to asi jiné, takhle pro mě všechno bylo nové. Chvíli jsem si zvykal, ale vedení i trenér mě podrželi, což teď snad vracím.“
I díky tomu, že si konečně držíte ustálenou pozici na hřišti?
„Když jsem nedával góly, propadal jsem se čím dál tím níž. Hrál jsem defenzivního záložníka, chvíli dokonce napravo. Kromě gólmana snad všechno. (směje se) Teď mi sedí pozice osmičky, hrajeme na dva střeďáky, kteří rotují mezi osmičkou a šestkou. Tam jsem se našel, začalo mi to padat.“
Pod hrotem místo není?
„Na desítce rozhoduje zápasy perfektní Josip Kneževič, to je super kvalita. Přes něj cesta nevede, na což vlastně doplatil i Alex Baluta. Přišel s velkým očekáváním, ale zkušený Chorvat ho nepustil. Alex to má zatím těžké.“
Přitom přicházel ze Slavie jako hvězda. Kádr je tak nadupaný?
„Je, ale souvisí to i s tím, že přišel, hned chytl koronavirus a rozjezd měl kvůli tomu daleko těžší. Dlouho byl izolovaný, trvalo, než se vůbec sžil s týmem. K tomu jsme na podzim měli i blbou šňůru proher, situace nebyla úplně dobrá. Panovala nervozita, z čehož jsme se zaplaťpánbůh vyhrabali. Alex na tréninku maká perfektně, fotbalista je to výborný, jeho čas přijde. Je vidět, že nechce nic vzdát, o místo se ještě určitě porve.“
Vám prý pomohlo, že jste zhubnul.
„Už jsem začal v Olomouci, kde mi hubnoucí režim nastartoval trenér Neček. Patří mu dík! (usmívá se) Kondičního kouče nám dělá Čech Egon Kunzmann, který se mi hodně věnuje. Dvakrát týdně jsme spolu individuálně v posilovně, cítím se líp. A víc mi to běhá, minulý zápas skoro třináct kilometrů.“
Slušné číslo, klobouk dolů. Za odměnu přichází na řadu maďarská kuchyně?
„Ta bohužel moc dietní není. Ale tím, jak jsou všechna jídla ostrá, tak se zase rychleji spalují. Překvapilo mě, že když máme někdy trénink večer, přivezou nám do tréninkového centra občas dokonce i pizzu. Na to jsem koukal jako blázen.“
Tomu se nedivím, čekal bych bílé maso.
„To je hned vedle. Losos, rýže, všechno. Neskutečný servis. Ta pizza je spíš pro realizák.“ (usmívá se)
Se Slovákem Jozefem Urblíkem, přímým konkurentem v sestavě, kamarádíte?
„Děláme si srandu, že příští smlouvu podepíšeme napůl, protože jsme jak jeden kus. Teď je fajn, že jsme začali hrávat oba vedle sebe. Není žádná jazyková bariéra, hodně si rozumíme, trávíme spolu dost času. I s manželkami se navštěvujeme. Pohodička.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
