Jurečka: Podmínky v Turecku jak ve Spartě. Hlavu chci mít jako Haaland
Dvakrát za sebou si vystřílel v Edenu korunu nejlepšího střelce české ligy. Na udržení místa v kádru pražské Slavie to ovšem nestačilo. A tak Václav Jurečka sáhnul po last minute přestupu do Turecka. Ne však do některého z věhlasných istanbulských klubů, nýbrž na severovýchodní pobřeží Černého moře do klubu, jehož fanouškem je i prezident země. „Polepšil jsem si,“ hlásí z Rizesporu.
Rize, město s necelými osmdesáti tisíci obyvatel, je zakousnuté do horských svahů u moře. Celosvětovou reklamu mu dělá báječný černý čaj. Teď za bránu těchto kulis proniká třicetiletý rodák z Opavy a bývalý slávista.
„Už jsem si koupil soupravu a naučil jsem se vařit jejich čaj. Máme ho i ve znaku,“ prozrazuje Václav Jurečka. Je právě po obědě a užívá si v tréninkovém centru siestu mezi dvěma vydatnými fázemi.
Jaké máte v Rize dneska počasí?
„Je tu třináct stupňů. Už sem přišla zima. Přímo u tréninkového centra máme z jedné strany moře a z druhé hory. Při dobré viditelnosti je vidět, že vršky hor už jsou zasněžené. Bývá tu anglické počasí, třeba tři dny svítí sluníčko a čtyři dny prší.“
Když jste prvně přiletěl, zažil jste ještě vedro?
„První dva týdny, co jsem tu byl, se teplota pohybovala mezi čtyřiadvaceti a pětadvaceti stupni. Ale i tehdy často pršelo. V porovnání s Českem je tu ale přijatelnější počasí na fotbal.“
Stihnul jste si skočit do moře?
„Přiznám se, že v moři jsem ještě nebyl. Jsme pořád na tréninku, volného času moc není. A ani přístup do moře není optimální. Většina pláží ve městě je rodinných, soukromých. Takže abyste si mohl skočit do moře, musel byste jet dvacet minut po pobřeží a najít veřejnou pláž.“
Jsou pláže písčité, nebo kamenné?
„Kamenné. Celé pobřeží je kamenné. Docela hodně tu fouká a kameny některá místa na plážích chrání od větru. Není to tu dovolenková oblast.“
Váš přesun do Turecka se udál de facto přes noc. Je to tak?
„Nebylo to úplně přes noc. Trvalo čtyři, pět dní, než se domluvily podmínky přestupu. Já jsem byl do poslední chvíle připravený, že by něco mohlo přijít. Chtěl jsem zkusit zahraniční angažmá. Ale člověk nikdy přesně neví, do čeho jde, dokud na dané místo nepřijede a nepozná to na vlastní kůži. Tréninkové zázemí i všechno ostatní jsem před přestupem viděl jen na fotkách. Nebo z vyprávění Milana Škody, který v Rize hrál, a popisoval mi podmínky pro fotbal i život.“
Jaký byl první dojem, když jste v Turecku vystoupil z letadla?
„Překvapilo mě dobré počasí, krásných dvacet šest stupňů. Pak jsem viděl ty hory kolem. Nechci říct, že mě to okouzlilo, ale mile překvapilo. Potom jsem jel na hotel, kde jsem prvních čtrnáct dní bydlel. Z něj jsem to měl do tréninkového centra asi pět minut pěšky.“
Milé překvapování pokračovalo?
„Ano. V tréninkovém centru máme
