Stačí udělit Jozefu Chovancovi za podvod pokutu ve výši 200 tisíc korun a jet vesele dál? Ne. Za podobné činy by se měl hlavní viník dočkat padáka a spoluviníci nejtvrdších možných trestů od disciplinární komise.
Zařazení tří hráčů do sestavy v přípravném utkání „načerno“: pokuta 200 tisíc korun. Tak rozhodlo vedení pražské Sparty. Je trest pro generálního sportovního manažera Jozefa Chovance, který postavil navzdory reprezentační omluvence Václava Kadlece, Tomáše Pekharta a Manuela Pamiče v zápase se Zenitem Petrohrad, navíc v dresech s jinými čísly a jmenovkami, adekvátní? Nebo naopak směšně malý?
Z pohledu Sparty jde o dostatečný trest. Chovance potrestala jen za nedostatečnou komunikaci s vedením klubu, a ne za podvod. Podle jejího soudu šlo pouze o nechtěnou mystifikaci.
Klubu způsobil škody
Existuje však druhý pohled na stejné chování, v civilizovaných destinacích naprosto běžný. A ten říká jednoznačně: Člověk, který se k tomuto chování sníží, za to musí nést ty nejvyšší důsledky, což je vyhazov!
A ti, kteří se jím nechali k podvodnému konání zmanipulovat, si zasluhují také tresty na horní hranici sazebníku platného disciplinárního řádu.
Všichni dohromady totiž způsobili klubu, ale i celému českého fotbalu nedozírné škody doma i v zahraničí. Proto by jim Sparta i svaz měly dát jasně najevo, že tyhle fígle civilizovaná společnost netoleruje.
Než si vyčíslíme napáchané škody, předešleme, že v tomto příběhu nejde o jména osob, ani klubů. Takže se nejedná o žádný hon na Chovance nebo na Spartu. I když to mnoha lidem nikdo nevymluví. Jde o princip.
Generální sportovní manažer platí bez pochyby za vysokou funkci se zásadním vlivem na klub a v případě významného klubu, jakým Sparta je, i na celý český fotbal. Slušelo by se tedy, aby v tomto křesle seděl ten nejlepší manažer a fotbalový expert z nejlepších.
|
A teď si tímto metrem změřme Chovancovo jednání. „GSM“ věděl, že trio hráčů bylo Spartou omluveno z reprezentačních srazů, přesto se je rozhodl zařadit do sestavy.
„V daný moment mi nedošlo, jaké může mít moje rozhodnutí důsledky,“ konstatoval, když neférová partyzánština praskla.
Skandální je už jen to, že vůbec člověka na této úrovni napadne udělat takovouhle boudu. Chovance to nejen napadlo, on to i přenesl z úvah do praxe.
Proto již pak ani nepřekvapí, když se přizná, že netušil, jaké jeho kroky mohou přinést následky.
Hodně lidí i z mimofotbalového prostředí se na pozadí těchto skutečností ptalo: „Jak může chlapík s touto kvalifikací řídit sportovní úsek špičkového českého fotbalového klubu?“
Korunu všemu navíc nasadil i maskovací manévr s dresy. Jak nazvat někoho, kdo si v jednadvacátém století myslí, že oblékne vytáhlého bělocha Pekharta do trika černocha Abeny a nikdo na světě propojeném internetem a nejnovějšími komunikačními technologiemi na to nepřijde? Správný výraz nechť si každý doplní sám. Záleží na fantazii dotyčného.
Důvěryhodnost klubu, jehož generální sportovní manažer se prezentuje tímto způsobem, se každopádně v očích civilizované veřejnosti dramaticky snižuje. A sám šéf Sparty Daniel Křetínský nejlépe ví, jak důležitý a zároveň citlivý je, a nejen u obchodních partnerů, pojem důvěra.
Učí podvádět mladíky
Snížení „ratingu důvěryhodnosti“ však není zdaleka jedinou pohromou pro Spartu a potažmo celý tuzemský fotbal. Možná ještě horší je, že generální sportovní manažer učil jako nadřízený podvádět hráče a Kadlec, Pekhart i Pamič na to přistoupili. Z rozhodnutí „GSM“ si zahráli na Kadeřábka, Abenu a Podaného.
První dva jsou naděje tuzemského fotbalu, o to víc by měl jakýkoli generální sportovní manažer dbát na jejich správnou výchovu. Sportovní i lidskou, neboť k tomu, aby se z talentu vyklubala hvězda světového formátu typu Josefa Masopusta nebo Pavla Nedvěda, je nejdůležitější dobrý a pevný charakter. Jenže Chovanec je postrčil k neférovému kličkování a zmíněné trio to neodmítlo.
Proto by i hráči pro jejich budoucí dobro zasluhovali od disciplinární komise nekompromisně pocítit, že nesmějí podvádět, byť by jim to přikázal šéf. Horní sazba umožňuje až tříměsíční zákaz činnosti. Majitelé a klubový management Sparty ale na všechno hledí jinak.
Včera vyrukovali s podnětem na zahájení disciplinárního řízení s manažerem reprezentace Vladimírem Šmicerem.
Dotyčný prý svými prohlášeními v médiích poškodil dobré jméno Sparty.
Je to důkaz, že Sparta by nepotřebovala jen nového generálního sportovního manažera, nýbrž i celé klubové vedení.
A protože se to nestane, neboť letenská generalita se sama neodvolá, musí aspoň český fotbal ukázat, že její způsob myšlení si zasluhuje červenou kartu.
Jinak bude Spartě i tuzemskému fotbalu ještě hůř.
