Zatraceně krátko trval její americký sen. Nejlepší česká fotbalistka Pavlína Ščasná už se sice vydala za svým novým týmem Boston Breakers z americké soutěže WPS, ale záhy zase nabrala kurz zpět. Mohla za to bolest v nedávno operovaném koleni.
"Dala jsem si den na rozmyšlenou, ale pak jsem oznámila, že uvolním místo zdravé hráčce,“ řekla útočnice, jež se zároveň v osmadvaceti letech rozhodla ukončit kariéru. „Uvažovala jsem o tom už dříve, takže to takové zklamání není,“ ujišťuje.
V březnu jste odletěla za Bostonem na soustředění. Jak se pak všechno seběhlo?
„Na Floridu, kde soustředění bylo, jsem přiletěla o den dříve, už tam byly některé hráčky, reprezentantky Spojených států nebo Velké Británie. Uprostřed tréninku jsem najednou ucítila bolest v koleni, ve kterém mi loni na podzim operovali meniskus a chrupavku. Oteklo mi, a to už jsem věděla, že to nedopadne moc dobře. Ještě jsem to zkusila druhý den, ale ani jsem nedokončila rozcvičku. Říkali mi počkáme, uvidíme, jenže mě už to bylo celkem jasné. Vzala jsem si den na rozmyšlenou a došla jsem k závěru, že bude lepší, když skončím a přenechám své místo zdravé hráčce.“
Dopředu jste netušila, že taková situace může nastat? Koleno vás v poslední době netrápilo?
„Pan doktor Váchal, který mě měl v rukách, naznačoval, že to už možná na profesionální fotbal nebude. Přesto jsem to ještě zkusila. Připravovala jsem se dlouho sama, bezkontaktně, běhala jsem nebo jezdila na kole a žádné potíže jsem necítila. Navíc jsem typ hráčky, která nastupuje i přes bolest. Nikdy jsem nechtěla trenérům říkat, že mám nějaké zranění, a tak nebudu hrát. S problémy jsem hrála i tři měsíce na svém předchozím angažmá v Malmö, to jsem se asi zničila nejvíc. Uvědomila jsem si, že nechci skončit jako invalida.“
Říkáte, že jste se rozhodla za den, ale přece jen: Mlelo se to ve vás hodně?
„Nechtěla jsem sezonu strávit na rehabilitaci, koukáním na fotbal a pokusy, jestli to zase půjde, nebo ne. Anebo si jen tak užívat Ameriky. Podle smlouvy bych měla nárok na veškerou péči i peníze, ale nepřišlo by mi to férové. Bylo to jen a jen na mně a já nechtěla být placena, když bych nehrála. Víc než rozhodnutí, že skončím, jsem se vlastně bála toho, že to řeknu trenérovi. To bylo nejnepříjemnější. Ale přijal to stejně jako ostatní úplně v pohodě, poděkoval mi a řekl, že si mě váží jako člověka. Přijali to velmi dobře, byli neskutečně příjemní. Podepsala jsem dohodu o předčasném ukončení kontraktu, ani jedna strana si nic nenárokovala. Američané mi jen pomohli s letenkou a návratem do Čech.“
Přestože jste přišla o zajímavé angažmá, velké zklamání z vás cítit není.
„Je to tím, že jsem o konci kariéry uvažovala už dříve. Horší by to bylo, kdybych musela skončit třeba v devatenácti. Vážím si toho, co jsem dokázala. Dosáhla jsem toho víc, než jsem si vůbec představovala. Hrála jsem ve třech nejlepších soutěžích na světě, toho si cením nejvíc. A také toho, že jsem v poslední sezoně ve Švédsku vyhrála titul. Lepší konec jsem si nemohla přát. Byla to úžasná kariéra, kterou bych neměnila.“
Máte představu, co nyní budete dělat? Nevrhnete se na sportovní marketing, který jste studovala?
„Před dvěma dny jsem se teprve vrátila z Floridy. Nemusím ze dne na den pracovat, ale přemýšlím o tom a něco se rýsuje. Chtěla bych dál působit ve sportovním prostředí, ideálně ve fotbale. Mám hodně zkušeností a kontaktů, ráda bych využila znalosti cizích jazyků. Lákalo by mě třeba pracovat na podpoře ženského fotbalu u nás.“
Nemáte ale obavy z toho, že ženský fotbal v Česku vás kvůli vašim kritickým názorům nepřijme zrovna s otevřenou náručí?
„Nebojím se toho. Ráda otevřeně říkám, co si myslím, to je normální. V žádném případě neuvažuju o tom, že bych třeba dělala trenérku u nějakého prvoligového týmu. Jak jsem řekla, spíš bych chtěla pomáhat ženskému fotbalu a předávat zkušenosti jinou formou, například konzultacemi, návštěvou jednotlivých týmů a podobně. Klidně bych začala u dětí, ale teď nevím, jestli bych se tomu mohla věnovat naplno, nebo při zaměstnání.“
| Narozena: 3. dubna 1982 v Praze Kariéra: Sparta Praha (1996-2001), Bayern Mnichov (2001-2002), Philadelphia Charge (2003), Bayern Mnichov (2004-2006), KIF Örebro (2006-2007), LdB FC Malmö (2008-2010), Boston Breakers (2011) Bilance v reprezentaci: 50 zápasů, 24 gólů Největší úspěchy: pětinásobná mistryně Česka (1996-2001), 3. místo ve švédské lize (2008, 2009) s LdB Malmö, pětinásobná česká Fotbalistka roku |
