EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR - Ivan Hašek je opět v Praze. Ne ovšem jako předseda fotbalového svazu, na tuto funkci rezignoval na valné hromadě 26. června, ale jako trenér dubajského týmu Al Ahlí. S ním se vrátí i na Strahov, kde dva roky vládl českému fotbalu, a bude na jeho hřištích připravovat tým na novou sezonu.
Zachmuřený funcionářský výraz vyměnil za vysmátou tvář. „Dělám, co mě baví,“ pochvaluje si změnu Ivan Hašek, ještě před více než dvěma týdny nejvyšší muž českého fotbalu. Včera přiletěl s dubajským týmem Al Ahlí na přípravu do Prahy a užívá si nové role i domova. „Zajdu určitě někam na pivo,“ slibuje svým kamarádům.
Poprvé po své rezignaci na místo předsedy fotbalového svazu se vracíte do vlasti. Jaké jsou to pocity?
„Nijak zvláštní. Já byl i ve funkci předsedy neustále někde v zahraničí, takže jsem se odněkud pořád domů vracel. Jediná výjimka je, že dělám zase něco, co mě baví. Mám tu s sebou talentované hráče, jsem rád, že mají chuť do přípravy. Dva dny tréninku už máme za sebou, poznal jsem, že je to dobrý tým, který ho mohl něco udělat.“
Spokojenost z vás přímo čiší. Připadá vám doba, která uplynula od chvíle, kdy jste přestal být nejvyšším mužem českého fotbalu, jako chvilička, nebo sto let?
„Ani jedno. Je to prostě reálná doba. A hlavně minulost, kterou neřeším, která je už za mnou. Mě víc zajímá, co bude zítra. Dny mi plynou naprosto normálně. Kolik jich vlastně uběhlo od valné hromady? Šestnáct? Tak je to pro mě šestnáct dnů.“
Chcete snad dva roky ve vrcholné funkci z paměti úplně vymazat?
„To ne, prožil jsem si je naplno, šel jsem do toho dobrovolně a ničeho nelituju. Patří do mého života. Ale jak jsem řekl, je to už historie.“
Český fotbal čekají volby nového předsedy. Zapojíte se do kampaně?
„Ne, v žádném případě. Já mám teď jinou práci a musím se ni stoprocentně soustředit. Myslím si však, že jsme něčeho na svazu dosáhli a v pozicích zůstali lidi, kteří v tom dokážou pokračovat. Já jim do jejich kompetencí zasahovat nebudu. Věřím, že fotbal půjde dál dobrou cestou.“
Je ale přirozené, že bývalí vrcholní funkcionáři předávají zkušenosti a radí následovníkům. Bráníte se tomu?
„Nikoho neodmítnu, to ne. Když bude někdo chtít znát můj názor, proč bych s ním nepromluvil. Ale aktivně se do ničeho zapojovat nehodlám. Opakuju, mám svou práci.“
Až se přihlásí kandidáti na místo předsedy, podpoříte v médiích někoho?
„Určitě by bylo dobré, aby se navázalo na to, co se za ty dva roky podařilo. Podle mého výkonný výbor fungoval, přece odchodem jednoho člověka se všechno nezahodí. Naopak ho posílili noví schopní lidé. Proto až se uzavře kandidátka, klidně se k ní vyjádřím, nemám s tím žádný problém. Ale že bych byl s někým domluvený, že bych ho předem podporoval, tak to vůbec ne.“
Ve světě mnozí trenéři, například Platini, vyměnili trenéřinu za teplé místo funkcionáře. Vy jste šel opačnou cestou, která neměla předchůdce. Jak si jako světová rarita připadáte?
„Možná jsem speciál, ale já to tak neberu. Dělám to, co mě baví. Můj život je na hřišti a ne v kanceláři.“
Cítíte se tedy nyní šťastnější?
„Samozřejmě. Spadlo to ze mě a zjišťuju, že se směju daleko víc než před tím. Jsem v pohodě a je mi líp po těle.“
Vaše manželka je také klidnější?
„Té je také lépe. I když tu masáž, co jsem dostával po své rezignaci několik dní, nesla velice těžce. Věděla, že je to jen na dva roky, takže to jakž takž skousla. Kdyby to bylo na furt, tak by to asi se mnou nevydržela.“
Před dvěma roky jste z Dubaje přilétal jako spasitel, teď vám mnozí vyčítají, že jste utekl. Jaký je to rozdíl?
„Spasitele jste ze mě udělali vy, novináři, já to nikdy neřekl. Vím však, co se tady dělo, proto se udělalo, co bylo potřeba. Aby se změnil systém vládnutí a fotbal fungoval normálně. Proto jsem se vracel. Já měl nabídku od vedení Al Ahlí, abych zůstal, ale já ji nepřijal. Odjel jsem domů, vzal funkci a udělal, co jsem mohl, aby fotbal fungoval. Teď přichází doba, kterou mám rád, na kterou se hrozně těším, že zase trénuju.“
Přesto nedivili se vaši svěřenci, že jste dobrovolně takovou funkci opustil?
„Je to vůbec nezajímá, kde jsem byl a co jsem byl. Mluvil jsem o tom jen s novináři, hráči se neptali.“
Teď jste je přivezl do parného českého léta. Kolik bylo v Dubaji stupňů?
„Dvaačtyřicet. Ve stínu! Příšerné vedro. Běhali jsme v tom a musím říct, že to bylo hustý. Tady jim bude dobře, tady budou spokojení, přímo nadšení.“
Možná se těšili na jinou destinaci. Jak přijali fakt, že letí do Prahy? Jako úlitbu trenérovi?
„To vůbec ne, jsou to profíci a letí tam, kam se jim určí. Do Evropy létají každý rok, tak jsou teď u nás. Ale jen na šest dní, pak se přesunujeme do Rakouska, vracíme do Dubaje a pak do Austrálie.“
Hodně se změnil kádr za dva roky, co jste v Al Ahlí nepůsobil?
„Je tam dost nových hráčů, zůstalo jich asi osm.“
Nevidím nikde vašeho nového kolegu, kapitána mistrů světa Fabia Cannavara. Sběrači podpisů by ho jistě uvítali. Kde je?
„Musím je zklamat, připojí se k nám na několik dní až v Rakousku.“
Koho z hvězd jste přivezl?
„Je tu s námi Grafite, ale chybí Jimenéz, který je s Chile na Copa América. Čeká je důležitý zápas proti Peru (končil až po uzávěrce). Kdyby vypadli, nezlobil bych se. Tomu klukovi bych úspěch přál, ale nám tu chybí. Už uvažuju jako klubový trenér...“
