Nejlepší střelec reprezentace Koller: Cesťák mi neplatí

Dlouhý centr do vápna si elegantně stáhnul na prsa, nechal míč jednou spadnout na zem a pak jej s ledovým klidem zasunul do sítě za záda zkoprnělého brankáře. Téhle trefě Jana Kollera už ale neaplaudovaly tisíce fanoušků v některé vyprodané evropské areně, nýbrž čtyři stovky příznivců rozesetých okolo vesnického plácku…

Jaké to je vrátit se po letech v profesionálním fotbale zpátky domů?
„Pro mě určitě velmi příjemný. Tady jsem vyrůstal a učil se hrát fotbal. Jsem moc rád, že nastal ten okamžik a já jsem se na tohle hřiště vrátil.“

Vzpomenete si, kdy naposledy jste nastoupil za Smetanovu Lhotu?
„Podle mě to bylo někdy v jednadevadesátém roce, možná ještě dvaadevadesátém.“

Je v současném kádru někdo z vašich tehdejších spoluhráčů?
„Jen jeden kluk a pak taky trenér, s tím jsem taky tenkrát ještě hrával.“

Byl jste zvyklý nastupovat na moderních stadionech s kvalitními trávníky. Nedělalo vám trochu problémy vesnické hřiště?
„To bylo dobrý. Kluci se tady o něj starají dobře, akorát bylo trochu vysušené kvůli horkému počasí. Ale na povrch si rozhodně nestěžuju.“

Žijete v Monaku, jak často vás tedy diváci uvidí v dresu Smetanovy Lhoty?
„Snad bych to měl zvládnout tak jednou za měsíc.“

Budete chtít po vedení proplácet „cesťák“?
„To určitě ne, to nejde. (směje se) Cesťák mi neplatí.“

V zápase s Borovany jste získali bod za remízu, byl jste spokojený?
„Nejsem spokojený, měli jsme vyhrát. Bohužel ode mě to nebylo zrovna ideální, měsíc jsem vůbec nic nedělal a bylo to na mě strašně znát.“

Celkem jste se zapotil, že?
„Jsem vyřízenej! Byl to těžký zápas, ani jsem to takové nečekal. Měsíc jsem nic nedělal… Nebyl jsem ve své kůži, musím prostě potrénovat.“

Soupeř na vás nasadil osobní obranu.
„Ten kluk hrál dobře, důrazně. Ke konci zápasu už nemohl. Borovany bojovaly, na konci už je chudáky braly křeče. Bod si ale soupeři zasloužili.“

Cítíte, že k vám hráči mají úctu a respekt, nebo vás v souboji klidně „natřou“?
„Natřou! Pořád je to přeci soutěžní zápas o body, pro ně je to prestižní záležitost. Nikdo mě rozhodně nešetří a ani šetřit nebude. Já jsem na to ale zvyklej a nedělá mi to žádný problém a ani mi to nevadí.“

O poločase vás ale „natřel“ i váš otec, kterému se nezamlouval nepříznivý stav.
„Jojo, to jsem zaslechl. (směje se) Hrál jsem ale špatně a moc jsem klukům nepomohl. Doufám, že příště to bude o něco lepší. Jak říkám, musím ale potrénovat.“

Podle ohlasů diváků vám ale spoluhráči moc nenahrávali…
„Musí se to ještě trochu sehrát.“

Prý vám tady chybí dvorní nahrávač Tomáš Rosický, se kterým jste váleli v Dortmundu i v reprezentaci pod Karlem Brücknerem.
„Tady jsou ale taky dobrý hráči. I na téhle úrovni najdete šikovný fotbalisty.“

Nezlákáte do Smetanovy Lhoty třeba Karla Pohorského? Z Hluboké to není zase tak daleko.
„Kdepak, ten tam má svý.“

V první půli jste nastoupil ve středu zálohy, jak vám tahle nezvyklá pozice vyhovovala?
„Nenene. Na tohle místo to ještě určitě není. To bych musel potrénovat o hodně víc.“

Nebál jste se zranění?
„Vůbec, spíš jsem bojoval sám se sebou. Naposledy jsem hrál na začátku července ještě v Cannes, odehrál šedesát minut a pak jsem se zranil. Od té doby jsem nedělal vůbec nic, což je ohromně znát, a i na takovouhle úroveň budu muset trochu potrénovat.“

Překvapila vás poměrně vysoká návštěva?
„Je vynikající, že se sešlo tolik diváků, mám z toho radost. Právě proto se vesnický fotbal hraje.“

Ve své sbírce máte řadu úspěchů – třeba německý nebo belgický titul. Přidáte k nim postup se Smetanovou Lhotou až do krajské soutěže?
„No nevím, ještě uvidíme. Jestli budu pokračovat v takových výkonech jako v prvním zápase, tak to asi těžko, to na postup nebude.“

Závěrem – byl návrat do Smetanovy Lhoty podle vašich představ?
„Jo, přesně. Teď jsem spokojený, přesně takhle jsem si to představoval. Fotbal už pro mě bude jen pro žízeň a na to jsem se hrozně těšil. A teď už toho necháme, jdeme si dát pivo!“