MŮJ PRVNÍ GÓL: Poprvé jsem se trefil ve Spartě, říká herec Štáfek
Většina lidí ho zná jako Matěje Jordána ze seriálu Ulice, málokdo však ví, že herec Jakub Štáfek se zároveň věnuje i fotbalu a v minulosti dokonce působil ve Spartě. A právě v letenském klubu se dočkal svého prvního gólu. „Jako šestiletý kluk, co se honí za míčem, který je pomalu větší než on,“ popisuje.
„Fotbal jsem začal hrát tady, na hlavním stadionu na Letné. Můj táta i můj děda kopali, bylo jasné, že budu kopat taky. Tak jsem v roce 1996 přišel sem, na nábor do Sparty, a na něm padl i můj první gól. Na základě toho mě vybrali a v rudém dresu jsem pak nějakou dobu působil.
Pamatuju si to přesně. Na Letné byla tady spousta dětí. Vybavuji si, že jsem na hřišti potkal kamaráda, se kterým jsem pak chodil na základní školu. Toho nevybrali, protože on moc talentu neměl a nebyl moc fotbalový typ.
Ale na náboru jsem potkal třeba i mladého Siegla. Já jsem totiž ročník 1990. Ještě tam byl Kváča, který hraje doteď. On je šikovnej.
Moje kariéra ovšem byla pestrá. Kopal jsem za Vršovice, pak jsem byl ve Viktorce Žižkov, ve Slavii, a končil jsem v týmu Junior Praha. První gól jsem dal na plácku s tatínkem, ale ten první soutěžní určitě na Letné. Jako šestiletý kluk, co se honí za míčem, který je pomalu větší než on, jsem tady dával gól. Mám takový pocit, že jsem tu snad v tom utkání dětí dokonce vyhrál.
Hezkých gólů jsem ale dal dost. Ten nejhezčí? Chvíli popřemýšlím… My jsme chodili hrát malý fotbal, Hanspaulku. Tam jsem měl pár pěkných gólů z toho estetického hlediska. Nějaké nůžky tam dokonce proběhly. Teď z poslední doby bych zmínil exhibici Real TOP Praha ve Vacově, kam nás pozval Vojta Dyk. Tam jsem dával jedem z nejhezčích gólů, řekněme tak za posledních deset let. To bylo jak Lafata proti Jablonci.
Trvalý oslavný rituálpo gólech nemám. Jen specifickou oslavu s mým kamarádem, který chytá za Real TOP Praha – jmenuje se Jakub Štefek. Máme nacvičený signál, že během rohu na naší polovině čekám na půlce hřiště, a když chytí míč, tak mě halfvolejem vysílá do brejku. Pokud proměním, tak se sejdeme na půli, basketbalově vyskočíme a srazíme se hrudníkem. To je vše.
Jsem herec, ale fotbalistu jsem si snad nikdy nezahrál. Vlastně jednou ano. V Ulici, kterou točím už desátým rokem, jsme tam měli epizodu, kde já jako Matěj Jordán hraju fotbal. To bylo asi jedinkrát. Jinak bych se rád zasadil o to, abych toho fotbalistu hrál víc, protože si myslím, že mi to celkem jde. (smích)
Jako fanoušek jsem chodil na fotbal s tátou a s dědou odmalička. Samozřejmě hlavně na Spartu, které fandím. Pamatuji si, když tady byl Real Madrid se Zidanem. To mi bylo asi dvanáct let. Sionko dával gól a my jsme pořád dotahovali. Nakonec jsme prohráli o gól - 2:3.
Teď se na stadion dostanu jak kdy. Záleží na tom, kolik mám času. Ale snažím se chodit co nejvíc. Na domácí zápasy jsem tu skoro pořád. Na venkovní zápasy Sparty nejezdím. A do Ďolíčku zajdu občas… Když tam hraje Sparta. A jakmile dá Sparta gól, tak křičím. Hodně křičím!
Nejlepší je ale stejně, když dá člověk sám gól. Každý, kdo někdy vstřelil gól, ať už na plácku, v žácích, v dorostu nebo v lize, ví, o čem to je. Je to super!
