Nejlepší střelec reprezentační historie s 55 góly vyhrál českou, německou a belgickou ligu. Zahrál si na mistrovství světa i EURO. Miloval publikum v Dortmundu. Proto asi u Jana Kollera nepřekvapí, když konstatuje: „Fotbal je pro mě droga, celoživotní droga.“
„S fotbalem jsem začínal na hřišti, na kterém právě stojíme. Ve Smetanové Lhotě. Sem jsme se přistěhovali, když mi bylo 5 let. Vděčím této vesnici, že jsem tady trávil veškerý volný čas a tím jsem se ve fotbale zdokonaloval.
V žácích jsem začal jako záložník, v dorostu jsem byl dokonce brankář. Vlastně až v dospělém mužstvu Smetanovy Lhoty jsem se přesunul na útočníka a začal střílet góly.
Vzpomenu si hned na první zápas. Když jsme složili žákovské družstvo, čekal nás první přátelský zápas proti vedlejší vesnici z Mirotic. Už jenom se obléknout do dresu jsme všichni prožívali. A mně se podařilo vstřelit gól. Hlavou, neobvyklé u mě. (úsměv) Pak pokračovaly další.
Později jsem působil v divizním Milevsku, což je 20 kilometrů odsud. Pak jsem dostal možnost trénovat s rezervním týmem Sparty, tam si mě asi všimli, a protože se mi dařilo v přátelských zápasech, zakotvil jsem v ní.
První ligový gól jsem dal na Bohemce. Na mé milované Bohemce, protože jsem jejím fandou odmalička. Na hřiště jsem šel na posledních dvacet minut a po rohovém kopu Pepy Chovance jsem Jardu Blažka, budoucího spoluhráče, překonal hlavou. Tím jsme vyhráli 2:1, Spartu to nasměrovalo k titulu a Bohemku bohužel k sestupu.
Do ciziny jsem neodcházel jako velká posila, spíš jsem tam byl na testech. Lokerenu a Belgii vděčím za moji kariéru. Tam jsem se všechno doučil a získal sebevědomí. Myslím, že první gól přišel proti mému budoucímu mužstvu Anderlechtu. Zápas skončil 1:1.
Nejlepší atmosféru na světě jsem zažil v Dortmundu. Fanoušci tam jsou fantastičtí a přál bych každému hrát před takovým obecenstvem. První gól jsem vstřelil hned ve druhém kole netradičně z přímého kopu. Tam už to bylo o velkém fotbalu, na toto angažmá vzpomínám asi úplně nejraději. Krásný bylo trefit se ve finále Poháru UEFA. Bohužel jsme prohráli s Feyenoordem 2:3, ale ten gól byl výjimečný tím, že jsem si míč z 25 metrů zpracoval a z voleje vystřelil do šibenice. Byl to jeden z mých nejkrásnějších gólů vůbec.
Za reprezentační áčko se mi podařilo vstřelit branku, důležitou, hned v prvním zápase. V Belgii, kde jsem působil už ve zmiňovaném Lokerenu. Hráli jsme v Bruselu, vyhráli 1:0 a já jsem se tím uchytil v národním mužstvu, kde jsem pak nepřetržitě hrál přes jedenáct let.
Jednou jsem gólům i zabraňoval jako brankář, v bundeslize jsem zaskočil za vyloučeného Lehmanna. To byl hodně zvláštní zápas na Bayernu Mnichov, kde nám byli vyloučeni ještě další dva hráči. Byla to šance za šancí, za těch 20 minut v bráně jsem se zapotil.
Dnes už dávám góly jenom ve Smetanově Lhotě, nebo v hokeji, nebo v plážovém fotbale. Já bych to ani fotbalem nenazýval, je to úplně jiný sport. Hodně náročný, mám s tím problém dodneška, ale baví mě. Je tam dobrá parta, na starý kolena si to užívám.“
