Příhoda pískal v Číně i Hulka. Víc spolu mluvte, radil tamním sudím
V české fotbalové lize je společně s Pavlem Královcem sudím s nejvyšším počtem odpískaných zápasů. I proto byl Radek Příhoda vybraný na misi do čínské Superligy. Celkem během ní odpískal tři zápasy včetně velkého šanghajského derby, v němž nastoupili i Brazilci Hulk s Oscarem. Jaký je rozdíl v reakcích českých a asijských hráčů? Co ho překvapilo při komunikaci s čínskými asistenty? Jakou taktiku zvolil při vedení emotivních zápasů a musel použít pomoc videorozhodčího?
Jak jste vůbec v čínské lize ocitl?
„Spolupráce vznikla primárně mezi českou a čínskou fotbalovou asociací už před nějakým časem. V Číně takto pískal už Pavel Královec, teď jsem byl oslovený já. Obecně to chápu tak, že čínský fotbal se chce inspirovat od toho evropského, který má přece jen daleko větší tradici, zkušenosti i výsledky. Nakonec jsem rozhodoval tři ligové zápasy včetně velkého šanghajského derby mezi Šenšuou a SIPGem, za který nastoupili třeba i Brazilci Hulk s Oscarem. Tenhle zápas se dá co do rivality přirovnat k derby mezi Spartou a Slavií. Většinou v něm také padá hodně karet včetně červených. Já jsem nakonec nemusel dát žádnou.“
V Číně jste byl bez českých asistentů. Proč?
„Kdyby tam přiletěl celý tým sudích, tak odřídí zápas a čínští rozhodčí se na ně budou koukat na stadionu nebo v televizi. Jenomže jejich strategie je jiná - a to co nejvíc je s evropskými sudími propojit přímo v rámci zápasů. Takže jsme si před utkáním udělali poradu, která probíhala v angličtině, a šli jsme na věc.“
To ale na druhou stranu pro vás nemohlo být úplně komfortní. Být sehraný s asistenty je dnes polovina dobře odpískaného zápasu…
„Máte pravdu, úplně jednoduché to nebylo. Ne všichni v tom šestičlenném rozhodcovském týmu také uměli anglicky. A navíc atmosféra na stadionech je tam bouřlivá. Překvapilo mě, kolik lidí tam chodí na fotbal. Návštěvy v průměru kolem pětatřiceti tisíc diváků, to už je slušná kulisa! Ale snažili jsme se o stručnou a jasnou komunikaci. A nakonec nám ty zápasy vyšly.“
Rozhodčí Radek Příhoda v Číně |
1. kolo: Šan-Tung – Peking Guoan FC 3:0 2. kolo: Šanghaj Šenšua – Šanghaj SIPG 0:2 3. kolo: Ta-lien I-fang – Peking Guoan FC 0:3 |
V čem je rozdílné pískat českou a čínskou ligu?
„U nás jsou utkání určitě v průměru o něco tvrdší. Fotbalisté tu více vydrží. Tamní hráči mají naopak tendenci fyzické střety trochu zveličovat.“
Jako že simulují?
„Tak bych to nenazval. Spíše je tam obecně na hřišti více emocí a po faulech či střetech mají hráči tendenci ležet na trávníku déle, než je nezbytně nutné. V něčem je to podobné jako na jihu Evropy. Čínská liga je oproti té české také míň svázaná taktikou a organizací hry. Víc se tam útočí, víc se hra přelévá nahoru dolu. Na druhou stranu v každém mančaftu tam hrají nějací opravdu špičkoví hráči. Kromě Oscara s Hulkem jsem se v těch třech utkáních potkal třeba s Belgičanem Carrascem, Italem Pellém, Argentince Gaitanem nebo Španělem Sorianem.“
Musí jít rozhodčí do zápasu v čínské lize s jinou taktikou než v té české?
„Určitou taktiku jsem měl. Viděl jsem totiž dopředu jeden testovací zápas U19 a jeden zápas Superligy v televizi, takže jsem si udělal obrázek. A ten můj základní pocit byl, že zápasy tam jsou opravdu dost emotivní. A proto jsem se snažil být co nejvíc nad věcí a působit jako uklidňující prvek. Ne naopak.“
Emotivnější tam tedy je i chování rozhodčích?
„Na to, abych to mohl říct obecně, jsem tam zase nebyl tak dlouho. Ale můj první pocit takový byl. A když jsem se pak s asistenty po zápase bavil, tak mi i říkali, že se jim líbilo, že jsem se nenechal do zápasu emocionálně vtáhnout. Na druhou stranu se vždycky snažím s hráči přiměřeně komunikovat. Na hřišti jsme partneři, ne nepřátelé. Tím jsem je možná taky trochu překvapil. Když jsem například v tom derby pomohl na nohy jednomu z hráčů, v hledišti to zahučelo jako bych udělal něco nemístného...“
Jak jste na to reagoval?
„Za chvíli jsem podobně podal ruku fotbalistovi z druhého mužstva. A byl klid.“ (usměje se)
Překvapilo vás něco i na komunikaci s čínskými asistenty?
„Možná to, že během zápasu nejsou zvyklí se spolu prostřednictvím komunikátoru až tolik bavit. Já mám naopak rád, když jsem s asistenty v kontaktu co nejvíc. Takže jsem se je i snažil motivovat, ať spolu mluvíme víc a pomůžeme si.“
A když srovnáte úroveň českých a čínských rozhodčích…
„...tak jsme na tom určitě líp. Fotbal tam jde hrozně rychle nahoru, kluby jsou bohaté a jsou si schopné nakoupit výborné hráče. Ale vychovat dobré rozhodčí z místních zdrojů? To chvíli potrvá. Nakonec i proto se nyní snaží inspirovat v Evropě.“
V čínské lize bylo od začátku jara ve všech zápasech zavedené video. Jak jim funguje?
„Měl jsem to štěstí, že jsem včetně šanghajského derby nemusel ani jednou řešit nějaký moment u obrazovky. Ale můj pocit je, že technicky to mají zvládnuté velmi dobře. Na druhou stranu jsou s tím projektem úplně na začátku. Navíc na rozdíl od nás jeli v testovacím režimu jen čtyři měsíce, což je tedy dost krátká doba. Takže jedna věc je technika a druhá schopnost správně ji využít. Logicky si to bude chvíli sedat.“
Napadá vás něco, v čem se naopak může česká liga od té čínské inspirovat?
„Například se mi líbilo pravidlo, že každý tým tam může do zápasu nominovat až tři cizince, ty ale na druhou stranu musí vyvážit stejným počtem čínských hráčů do 23 let. To je z hlediska národního týmu dobrý nápad. Anebo to, že zápas je tam orámován trochu slavnostněji než u nás. Na začátku se hraje hymna, po jeho skončení si oba týmy podají uprostřed středového kruhu ruce. Stejně jako třeba u nás na hokeji. Mají to dokonce zakotvené v pravidlech. Celkově to těm zápasům dodává větší důstojnost.“
