Patriot, motivátor a v dobrém slova smyslu magor na hřišti. Tak na Milana Baroše, který dnes oznámil konec úspěšné kariéry, vzpomíná baníkovská legenda Václav Daněk. „Můj favorit číslo jedna,“ říká bývalý elitní útočník.
Co se vám vybaví, když se řekne Milan Baroš?
„Za prvé: obrovský patriot Baníku. Pokaždé se snažil, aby to s ostravským klubem dopadlo co nejlépe. Za druhé: útočník se vším všudy. Jakého Česká republika dlouho mít nebude. Rozdával radost. Na hřišti velký motivátor, velmi angažovaný, rozhodoval zápasy. Měl fotbalovou kvalitu i vlastnosti, které musí mít každá fotbalová osobnost.“
Baroš sám říká, že dokázal být na hřišti rapl. Sedí to?
„Já už tohle několikrát zmínil, jen jsem řekl magor. Svým způsobem to je skoro stejný výraz, mám moc rád takové hráče. Je to naturel, který je vlastní i mně. Proto je Milan můj favorit číslo jedna. Cenil jsem si i jeho sportovních věcí - předvídavost, tvrdost v osobních soubojích. Uměl přijmout, rozdat. Samozřejmě, ze začátku to nebylo až tak optimální, narážím tím na simulování, přihrávání faulů, ale i to časem odboural. Potom skvělý pohyb v pokutovém území, uměl se dostat do šance. Vždycky viděl balon, tlačil se do prostorů tak, aby mezi ním a míčem nebyl protihráč, uměl zakončit levou i pravou. I hlavou, i když tu neměl až tak dominantní. Prostě všestranný útočník. A co se mi na něm líbilo úplně nejvíc - zpracování na prsa a následná střela z první. Radost se dívat. I klukům, které jsem trénoval, jsem říkal - dívejte se na Baryho! Tohle umí jako málokdo.“
Jak na vás působí jeho kariéra?
„Jedna z nejúspěšnějších od našich hráčů, kteří hráli v zahraničí. Stál si za tím sám. Samozřejmě pro něho bylo dobře, že se dostal do úžasné generace. V reprezentaci měl vynikajícího parťáka v Honzovi Kollerovi. Vzájemně se doplňovali, vycházeli si vstříc, profitovali ze vzájemné spolupráce. Tím byli oba nebezpeční a budili respekt.“