Fotbalová chobotnice přišla o svou hlavu, Roman Berbr už nějaký ten týden kouká na svět jen skrz mříže vazební věznice. Chapadla jsou však nadále činná. To nejvýraznější představuje Miroslav Liba. Bývalý sudí, člen Výkonného výboru FAČR, šéf Středočeského krajského fotbalového svazu. A taky člověk, kterého si Berbr chystal jako svého nástupce. Korunní princ svrženého krále. Přečtěte si jeho rozsáhlý příběh pro iSport Premium, i rozhovor, ve kterém ovšem pověst jednoho z Berbrových nejbližších spolupracovníků odmítá.
„To bude asi tím, že se lidem v médiích podsouvají nesmysly o tom, že jsem sedával Berbrovi třikrát týdně na klíně. Já na to mohu za sebe jen odpovědět, že jsem Romana Berbra letos viděl mimo zasedání VV přesně pětkrát,“ popsal v rozhovoru pro Sport vztah se zadrženým funkcionářem.
| Miroslav Liba |
| *62 let |
| *člen Výkonného výboru FAČR za Čechy |
| *předseda Středočeského krajského fotbalového svazu |
| *bývalý dlouholetý prvoligový a mezinárodní rozhodčí |
| *bývalý předseda komise rozhodčích Středočeského kraje |
| *ocitl se v odposleších z roku 2004, z kauzy vyšel bez trestu |
Každý má právo předestřít svůj pohled na věc, to je v pořádku. V tomhle konkrétním případě jsou ale Libova slova jen těžko uvěřitelná. Protřelý funkcionář má totiž ve fotbalovém prostředí řadu let pověst Berbrovy spojky. Muže, jenž jde po vzoru svého šéfa klidně hlavou proti zdi. Daleko za hranu povoleného a férového. Jen aby dosáhl svého. Hlavní motivace? Moc a vliv. A z toho logicky plynoucí peníze. Stejně jako v případě zadržené eminence.
„To, že Liba řekne, že se s Berbrem potkával jednou měsíčně, to si z nás dělá prdel?“ pokládá si řečnickou otázku člověk velmi dobře znalý poměrů v českém fotbale.
A určitě není zdaleka sám. Počátek paktu Berbra s Libou se datuje daleko do historie. Liba stejně jako další členové početné armády svrženého bosse pochází z rozhodcovského prostředí. Mimo jiné figuroval i v odposleších kauzy bývalého šéfa Žižkova Ivana Horníka, kdy měl na objednávku „vyžlucovat“ konkrétní hráče.
Potrestán nikdy nebyl, v tomto případě je třeba ctít presumpci neviny. V prosinci 2003 po jedenácti sezonách v lize Liba píšťalku nadobro odložil, tím ale svou činnost ve fotbale neukončil. Naopak – už pod Berbrovou kuratelou – rostl. Působil jako předseda komise rozhodčích ve Středočeském kraji, dodnes vykonává funkci delegáta mezinárodních zápasů.
Rozhodčí musí být na hřišti pánem
Libova vazba na sudí je vůbec dlouhodobě pevná. Stále vystupuje v roli jejich instruktora, a ačkoli nelze nijak zpochybnit jeho odbornost, pokud jde o znalost pravidel, má k práci rozhodčích specifický přístup.
„Liba je stará škola. Nijak se netají tím, že rozhodčí je na hřišti pánem. V jeho vidění světa musí sudí zápas nějakým směrem vést a dovést ho do cíle. To je něco, co dokáže ocenit,“ tvrdí zdroj z prostředí rozhodčích.
Mnohem podstatnější pro porozumění Libově současné velmi silné pozici je ale nástup do funkcí, ve kterých je stále. Člen výkonného výboru FAČR a předseda Středočeského krajského fotbalového svazu.
„Abyste se dostali na tahle místa, musí vám někdo otevřít dveře. Ten někdo je Roman Berbr,“ říká další zdroj z fotbalového podhoubí, jenž si nepřál být jmenován.
Což je konec konců zajímavý kolorit. I obvykle velmi sdílní lidé, kteří nemají problém se vyjadřovat veřejně, při zmínce o jméně Liba berou zpátečku. Obavy? Nejistota? Možná od každého trochu.
Je to přece ten Liba. TEN Berbrův Liba.
Byť se bodrý šedesátník vydatně snaží, ve fotbalovém prostředí z něj nejde takový strach, jako to bylo v případě Berbra. Nemá tak silnou dikci. A i když je velmi solidní rétor, v tomto směru se „Náčelníkovi“ nevyrovná.
Dokáže ovšem využít obecného povědomí, že za ním stojí právě Berbr.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
