Hašek o Libanonu, korupční kauze i reprezentaci: Český nároďák mě láká

Svátky a začátek roku trávil Ivan Hašek doma. Koronaviru naštěstí unikl a už zítra se zase naváže na svou misi přímo v Libanonu u „The Cedars“. S týmem státu, který si cedr vetkl i do svého znaku, mu pomáhá „pobočník“ Miroslav Jirkal, v kvalifikaci MS jsou ve skupině čtvrtí o bod za místem zajišťujícím místo v baráži.

Když jste vzal v půli července nabídku z Libanonu, co jste si od toho angažmá sliboval? Nebylo to trochu řešení z nouze?
„Delší čas jsem byl bez práce, pak začala epidemie koronaviru a já ani neměl zájem za takových okolností někde působit. Přišlo mi to celkově divné. Připravujete se na trénink, najednou vám pět hráčů kvůli covidu odejde, k tomu zápasy bez diváků... Motivaci jsem neměl takovou, říkal jsem si, že si chvíli odpočinu. Jenže covidové období je dlouhé a nebere konce, přestávka se natáhla a nabídka z Libanonu byla nejlepší. Nemyslím si, že co do finančních podmínek, zázemí a tak dále, ale po sportovní stránce. A to pro mě bylo nejdůležitější. Možná byla, jak říkáte, trošku z nouze, ale bral jsem ji jako výzvu zkusit něco nového a hrát o mistrovství světa.“

Sliboval jste si od téhle štace i to, že zase zviditelníte své trenérské jméno?
„Určitě jde o možnost se zviditelnit, ale moc si vážím toho, když mi někdo nabídne práci u národního týmu. Reprezentujete zemi, která má přes pět milionů obyvatel, a dalších deset žije v zahraničí. To je obrovská masa lidí – a taky odpovědnost vůči nim. Opravdu si toho vážím. Míst u národních týmů není ve světě zase tolik.“

Uvažoval jste nicméně i o tom, že pokud se vám bude v kvalifikaci mistrovství světa dařit, můžete dostat lepší a lukrativnější nabídku?
„Ve smlouvě mám, že mohu odejít před jejím vypršením. Nějaké nabídky už se objevily, ale já jsem řekl, že dokončím s Libanonem kvalifikaci – a přes to nejede vlak.“

Byl to i případ národního týmu Iráku?
„Taky. Ale ani to mě nezviklalo: něco jsem začal a vyčítal bych si, kdybych angažmá v Libanonu nedokončil. Nemůžu to udělat ani klukům ani vedení, které se ke mně chová velice slušně. Vyšlo mi vstříc ve všem, co jsem potřeboval. Když jsem přijel, řekl jsem, že potřebuju na čtrnáctidenní soustředění do Turecka a kvůli tomu odložili start ligy. Nemůžu si na nic stěžovat a bylo by mi trapné teď odejít jinam. Do konce kvalifikace se to nestane.“

Jak složité, nebo naopak jednoduché bylo zorientovat se, jaké hráče máte pro libanonskou reprezentaci k dispozici? Jak jste je sledoval?
„Na čtrnáctidenním soustředění po mém příletu jsme sice nebyli hráči ze zahraničí, ale mohl jsem se blíž seznámit s těmi místními, a vzali jsme také mladé z olympijského týmu. I když ani nehrají ligu, jsou budoucností libanonského fotbalu. Výběr není tak velký, týmy, které mají lepší hráče, jsou jasné. Poznal jsem je po sportovní, taktické stránce, i té osobní, povahově. To, že jsem s nimi mohl dva týdny pracovat, mi hodně dalo. S Mírou Jirkalem sedíme každý den a sledujeme hráče ze zahraničí na InStatu, snažíme se vidět každý jejich zápas, abychom věděli, jakou mají formu. Bez InStatu bychom o nich asi moc nevěděli. Takhle máme přehled.“  

Je nějaký klíč k tomu, ve kterých soutěžích působí, včetně druhé švédské ligy?
„Mají rodiče nebo vůbec předky z Libanonu, ale v cizině už se narodili. I když hrají ve Švédsku nebo Dánsku, mají libanonský pas nebo dvojí občanství a můžeme je využít.“

Ivan Hašek vede reprezentaci Libanonu

• 
• 
• 
• 
• 21 zobrazit galerii

Když jste Libanon převzal, jak reálný byl cíl postoupit na šampionát v Kataru? A jak ho vidíte teď?
„Od začátku to moc reálné nebylo, ale ve fotbale se dějí překvapení. Pamatuju si, jak jsme se Spartou za mé hráčské kariéry vyřadili v poháru Real Madrid, vyhráli jsme nad Barcelonou. I týmy, které jsou outsidery, mohou jednou za čas dosáhnout něčeho velkého. I když se Libanon dostal do kvalifikační skupiny díky tomu, že odstoupila Severní Korea, byl a jsem přesvědčen, že šanci postoupit máme. Nejsme daleko od baráže. Írán a Jižní Korea jsou prostě o dost lepší, v takové konkurenci to máme těžké. Ale zase: v jednom z deseti zápasů je můžeme porazit, proč ne? Když vznikne team spirit a hráče přesvědčíme, že možnost postoupit mají... Na začátku tomu nikdo nevěřil, ale teď už v hlavách mají, že se to stát může.“

MS každé dva roky? Souhlasil jsem

Čeho si zatím nejvíce považujete? Výhry 3:2 nad Sýrií? Vypadalo to jako obrovská událost...
„Bylo to asi největší vítězství a nejlepší zápas. Navíc vyhrocený, je to derby. Když vidíte, jak se Libanonci dokážou radovat, tak celá práce stojí za to a naplňuje mě. Ale cením si každého utkání, na Arabském poháru jsme hráli proti Egyptu a Alžírsku. Stojíte proti mistru Afriky (Alžírsku), prohráváte, jste o deseti, ale na konci je tlačíte a oni se bojí o vítězství... Libanonští hráči nastupují většinou v zahraničních druhých ligách, ale dohromady šlapou na doraz a myslím, že i na hraně sebezranění. Mám z nich opravdu dobrý pocit, baví mě to s nimi a jsem rád, že v Libanonu jsem.“

Se Spojenými arabskými emiráty jste prohráli 0:1 kvůli penaltě pět minut před koncem. Bylo to klasický „zářez“?
„Nemyslím si, že by to byl úmyslný zářez. Rozhodčí to podle mě neudělal schválně, ale možná podlehl celkové atmosféře a tlakům, které byly velké. Zrovna nastaly nějaké politické problémy, velvyslanec Emirátů odletěl z Libanonu, zápas provázela obrovská bezpečnostní opatření. Nechyběla ochranka, všichni se báli. Penalta nebyla, kdyby rozhodčí situaci viděl na videu,