Líčení s Berbrem a spol.: soudce odhadl vynesení rozsudku
Středeční jednání v kauze okolo Romana Berbra byla nečekaně rychlé. Vypovídal pouze bývalý sudí Marek Janoch, který se doznal k tomu, že coby rozhodčí přijal úplatek ve dvou zápasech - Vyšehrad - Litoměřice (červen 2019) a Vyšehrad - Ústí nad Orlicí (květen 2019). Na výpověď Martina Pýchy nakonec nedošlo, jeho obhájkyně se omluvila. Soudce překvapil postup bývalého rozhodčího a upozornil, že průtahy mohou protáhnout vynesení rozsudku.
„Celé záležitosti velmi lituji,“ zahájil Janoch četbu svého prohlášení z předem připravených papírů. Další výpověď soudce, žalobce i obhájců ostatních obžalovaných odmítl. Zaskočil tím soudce Vladimíra Žáka. „Měl jsem na vás připravenou řadu otázek,“ uvedl předseda senátu.
Konstatoval, že si dovede obtížně představit schvalování dohody, pokud Janoch odmítá další výpověď, byť na to má jako obžalovaný právo. Janoch se totiž vyjádřil jen k zápasům, kde se podle obžaloby jednalo o přijetí úplatku. Vynechal ale zcela prohlášení o fungování organizované zločinecké skupiny, která se podle obžaloby na ovlivňování zápasů podílela. „A to je ta daleko závažnější věc,“ řekl Žák.
„Obžalovaný nemá povinnost vypovídat, zároveň platí zásada zákazu sebeobviňování. Může uzavřít dohodu a může být schválena i bez výpovědi obžalovaného, to problém není. My jsme jenom chtěli ověřit základní postoj, jestli obžalovaný v danou chvíli uzavírá dohodu s plným vědomím rozsahu té věci, ke které se doznává, která je poměrně závažná. Jestli je to skutečně svobodná vůle a vědomí všech následků,“ řekl ČTK po jednání Žák.
Janochovu výpověď si přišel poslechnout i Berbr, ačkoliv po své úterní výpovědi požádal o další projednávání věci ve své nepřítomnosti. Připustil ale, že na některé jednací dny se dostaví. „Marek Janoch byl dobrý rozhodčí, určitě nebyl v žádné organizované skupině,“ řekl Berbr. Pokud Janoch podepsal dohodu i vině a trestu, vnímá to Berbr jako zcela účelové jednání.
Berbr stál podle obžaloby v čele organizované skupiny, která se v letech 2019 a 2020 podílela na ovlivňování deseti zápasů třetí a druhé ligy. Kromě něj je obžalovaný také bývalý sportovní ředitel Vyšehradu Roman Rogoz, rozhodčí Tomáš Grímm, bývalý prvoligový hráč Michal Káník a další rozhodčí, delegáti či fotbaloví funkcionáři. Berbr se navíc s dalšími lidmi zpovídá ze zpronevěry za vyvedení peněz z Plzeňského krajského fotbalového svazu. Za vedoucí pozici v organizované zločinecké organizaci mu hrozí až 12 let vězení.
Berbr jakoukoliv vinu při úterým několikahodinovém obsáhlém čtení svého prohlášení opakovaně rezolutně odmítl a označil obžalobu za vykonstruovanou. Dohodu o vině a trestu chce uzavřít pět obžalovaných.
Soudní jednání je naplánované na celkem 45 dní až do prosince. Soudce Žák ale dnes ČTK řekl, že si začíná myslet, že do konce roku se rozsáhlý případ nepodaří uzavřít. „Trochu se nám to zvrtává,“ připustil v jednací síni. Podle plánu už mělo být po dnešku vyslechnuto pět obžalovaných, hovořili ale zatím jen tři. Berbr, Hájek i Janoch přečetli svá prohlášení a dál odmítli vypovídat. Jednání pokračuje ve čtvrtek výpovědí Káníka, který rovněž projevil zájem o uzavření dohody o vině a trestu.
Zprávy ze dne 19. října 2023
Dnešní soudní jednání končí. Těžko vidět do hlavy soudce Vladimíra Žáka, ale nezdá se, že by dnešní výpovědi, byť se svou formou zásadně lišily, měly na průběh řízení nějaký vliv.
Děkujeme za pozornost, jednání pokračuje v pondělí příští týden.
Jako poslední znovu vystoupil Roman Berbr. Byl velmi stručný, ale velmi tvrdý. „Málokdo ví, že Martin Malík mluví pravdu. Málokdo ví, že Martin Malík byl nejpracovitější předseda. Ale po dnešku každý ví, že když si FAČR nechá Petra Fouska, vyhnije zevnitř. Jsem rád, že jsem podporoval Martina Malíka.“
Malík: „Předpisy FIFA říkají, že kluby musí hráče uvolnit, ale je strašně jednoduché říct, že jim na magnetické rezonanci něco našli v koleni. Proto platí, že FAČR potřebuje servis od klubů a kluby servis od hráčů.“
Berbrův obhájce Michal Sýkora se ptá stejně jako v případě Petra Fouska. „Jaký je vztah FAČR a profesionálních klubů?“
Malík odpovídá: „Kluby si řídí soutěže, shání si partnery, prodají práva, ale rozhodčí jsou pod FAČR. FAČR potřebuje kluby a kluby potřebují FAČR.“
Státní zástupce: „Jaký byl členů výkonného výboru vztah k agendě rozhodčích?“
Malík: „Velmi individuální. Někdo reagoval na články v novinách, někdo byl zatažený do větší hloubky.“
Začíná se ptát státní zástupce Jan Scholle. „Kdo měl na starosti agendu rozhodčích?“ Malík říká, že nikdo takový nebyl. „Ovšem v rámci výkonného výboru se k ní z logiky věci vyjadřovali Roman Berbr a Dagmar Damková.“
Soudce: „Profitoval pan Berbr z účasti na rozhodovacím procesu FAČR?“
Malík: „Jedině z pohledu toho, že byl ve vedení STES, za což byly vypláceny odměny. Jinak ne.“
Soudce se ptá, zda asociace po zásahu policie v říjnu 2020 prováděla audit. „V celé řadě oblastí, spolupracovali jsme i s UEFA,“ říká Malík a připomíná, že předsedou komise rozhodčích se stal portugalský odborník Melo Pereiera. Soudce zajímá, jaké měly audity zjištění. „Došlo k určitým změnám v nastavení předpisů,“ říká Malík a soudce se doptává na nějaké zásadní zjištění. Podle Malíka nebylo.
Soudce se ptá na společnost TV.com a Malík vysvětluje její smysl. Tedy že natáčí utkání nižších soutěží. „Bylo to opatření směrem k match fixingu. Z mého pohledu velmi logická věc.“
Soudce: „Nakolik jste byl seznámen se soukromými aktivitami pana Berbra?“
Malík: „Do jisté míry ano. Nemohl jsem zůstat imunní vůči tomu, že mediální prostor byl zaplněn spekulacemi o působení Romana Berbra v rámci asociace. Věděl jsem, že podniká ve stavebninách. Mluvili jsme o tom spolu.“
Soudce: „Měla jeho firma nějaký vztah s FAČR?“
Malík: „Nemám sebemenší povědomí.“
Soudce: „Jaké byly kompetence místopředsedů ve vztahu k jejich komorám?“
Malík: „Oni byli někdo jako ředitelé těch komor. Lidé se na ně obraceli se svými problémy. Finančními, organizačními.“
Soudce Žák opouští téma rozhodčích a ptá se na kompetence předsedy a místopředsedů výkonného výboru.
Soudce: „Vyjadřovaly se kluby tak, že nechtějí, aby je pískal konkrétní rozhodčí?“
Malík: „Občas se to objevovalo, ale ne přímo jako žádost ke komisi rozhodčích. Nedomnívám se, že to bylo součástí oficiálního předpisu. Řešila to komise rozhodčích. Dokážu si představit, že pokud se někdo v posledních třech kolech cítil poškozený jedním rozhodčím, před začátkem příštího ročníku mohl vznést žádost, aby už jeho klub nepískal.“
Soudce: „Vy jste se na předsedu rozhodl kandidovat sám?“
Malík: „Uvažoval jsem o tom sám, ponoukl mě taky Dušan Svoboda. Považoval jsem za svou výhodu, že nejsem ve fotbale pro nikoho persona non grata.“
Soudce: „Proč pan Hrubeš nechtěl v komisi být?“
Malík: „Nezdálo se mu složení a nebyl si jist, zda dostane dostatečný prostor pro svou roli specialisty na video.“
Soudce: „Kdo navrhoval pana Hrubeše?“
Malík: „Nejsem si jist, ale asi někdo z klubů nebo přímo LFA.“
„Se všemi účastníky jsem mluvil osobně. Pro mě bylo zklamáním, že v okamžiku sestavení komise se Roman Hrubeš rozhodl, že v ní nechce pracovat. Přemlouval jsem ho, on zůstal. Zpětně to hodnotím jako svou velkou chybu. Stejně komisi opustil.“
Soudce: „Z komise rozhodčích vedené panem Chovancem odcházeli lidé. Jakým způsobem jste do toho zasahoval?“
Malík: „Moje role tu byla zcela jednoznačně aktivní. Věděl jsem, že komise rozhodčích je středobod. Fungování mezi asociací a kluby je jako jiné partnerství. Kdybyste ustanovil komisi na sílu, tak kdykoli dojde k nespokojenosti ze strany klubů, tak jako první spílají předsedovi asociace. Bylo tedy minimálně zapotřebí zeptat se na názor významných klubů, tedy v té době Sparty, Slavie a Plzně. Bylo žádoucí, aby nenastala situace, že někdo bude významně spokojený a někdo ne.“
„Romana Rogoze v podstatě neznám. Znám to jméno. Jenom jsme se při setkání pozdravili. Ze Slavoje Vyšehrad nikoho osobně neznám.“
„S Romanem Berbrem jsem se poprvé potkal z pozice ředitele STESu. Vnímám ho jako člověka, pro kterého byl fotbal vášeň. Měl velký přehled nejenom o rozhodčích, ale o celém fotbale. Už naše první setkání bylo v tom duchu, že byl tvrdý a neústupný, šel si za svým. Ale pokud jsem na něj měl logické argumenty, vždy dokázal ustoupit ze svých původních pozic.“
„O Slavoji Vyšehrad jsem neměl až do vypuknutí soudu jedinou informaci. Identické je to i se situací na Plzeňském kraji. Vše až z médií.“
