Berbr si řekl o stolek a spustil: pomalu, bez zakolísání. Úsměv kvůli pauze
Podruhé přišel Roman Berbr do budovy okresního soudu v Plzni. V pondělí řekl jednu holou větu, o den později se v soudní síni jako první z obžalovaných rozpovídal. Mluvil dlouho, hodně dlouho. A jak je u bývalého druhého místopředsedy Fotbalové asociace České republiky zvykem, projev byl sebevědomý bez jakýchkoliv známek nervozity, zakolísání v hlase, přesně artikuloval, hovořil hlasitě. Člověk bez vědomí obří vážnosti případu by z řeči těla neřekl, že bývalému fotbalovému Lordu Voldemortovi hrozí odnětí svobody ve výši sedmi let ve věznici se zvýšenou ostrahou. Přitom po zatčení v říjnu roku 2020 se prostředím šířily informace o Berbrově velmi špatném psychickém stavu. Pokud to byla pravda, nic takového najevo nedal.
Berbr dorazil k soudu v bílé košili, modré kravatě a tmavém saku. Na úvod své výpovědi požádal soudce Vladimíra Žáka o stolek na poznámky, během úvodní řeči seděl. Mimochodem, v tom je značný rozdíl oproti paralelní dotační kauze někdejšího předsedy FAČR Miroslava Pelty, který během výstupů u soudu stál u pultu s mikrofonem.
Když se Berbr usadil vedle dvojice svých advokátů a vyndal si desky s napsaným textem, pronesl, že bude mluvit pomalu, aby mu bylo vše přesně rozumět. Hlavní postavě trestní kauzy evidentně záleželo na každém proneseném slovu. Hovořil pevným hlasem, bez emocí.
Jen v okamžicích rekapitulace některého z témat tóninu hlasu zvýšil, anebo v případě, že mu na větách extrémně záleželo. Jako třeba ve chvíli, kdy pronesl, že „neexistuje žádný rozhodčí, kterému jsem řekl, aby vyhrál některý klub. Neexistuje žádný rozhodčí, kterému jsem nabídl úplatek. Neexistuje žádný klub, který by mně dal úplatek. Nečinila tak s mým vědomím ani žádná třetí osoba.“ Tyto věty v průběhu čtyř hodin několikrát zopakoval.
Když se blížilo poledne, soudce do výpovědi Berbra vstoupil, chtěl udělat pauzu. „Jak jste na tom?“ tázal se. „Dokončil bych první část,“ uslyšel. „Aha, takže vy si budete pauzy dělat sám. Chápu to správně,“ optal se Žák. „S dovolením ano,“ poprvé se Berbr usmál.
V přestávkách hlavní aktér případu hovořil jen se svými advokáty, blíž k sobě nikoho nepustil. Novinářům odmítl odpovídat. Jakmile pronesl poslední věty, podal si ruku s dalším obžalovaným a bývalým rozhodčím Robertem Hájkem a úterní den u soudu definitivně skončil.
