Dlouhý pátek s Romanem Berbrem zakončil přes rok trvající soudní líčení v kauze uplácení rozhodčích, ovlivňování výsledků a zpronevěry. Už zbývá „jen“ rozsudek. Hlavní obžalovaný přednesl před soudem v Plzni závěrečnou řeč až pozdě odpoledne. Obhajobu v trestní kauze, za kterou mu hrozí 7 let vězení a vysoká pokuta, za něj splnili právníci. Berbr stočil pozornost jinam – pustil se do stávajícího předsedy asociace Petra Fouska, který se proti výrokům, které zazněly u soudu, tvrdě ohradil. Dění u Okresního soudu v Plzni jsme sledovali ONLINE.
Líčení na Okresním soudu v Plzni začalo v devět ráno a trvalo téměř do šesti do večera. Protáhlo se déle, než je běžný jednací den. Soudce Vladimír Žák chtěl za každou cenu uzavřít rozsáhlý případ tak, aby v polovině června mohl padnout rozsudek. Jednání nepřesunul na jiný termín ani ve dvou momentech, kdy v síni vypadl elektrický proud. Účastníci museli opustit místnost a čekali, kdy a zda vůbec bude možné v jednání pokračovat.
Berbr si k řečnickému pultíku stoupl až mezi posledními, technické problémy přerušily jeho řeč zhruba v polovině. Hlavní obžalovaný a někdejší první boss českého fotbalu se nenechal rozhodit a řekl vše, co chtěl. Od svého případu nakročil jinam, přesně tam, kam potřeboval. Zacílil na stávající vedení asociace, konkrétně na předsedu Petra Fouska a místopředsedu Jiřího Šidliáka.
„Místopředseda Šidliák s předsedou Fouskem podepsali výpověď ze smlouvy se Sport Investem za dva miliony korun, když měla smlouva automaticky končit za rok zdarma. Prý museli zlikvidovat nevýhodně smlouvy. Vyhodili z okna dva miliony korun a podepsali novou smlouvu se Sport Investem za osmnáct milionů. Ani jeden z nich to neřekli výkonnému výboru, mohli způsobit FAČR škodu celkem za dvacet milionů. Tomu se říká zpronevěra nebo porušení povinnosti při správě cizího majetku,“ spustil Berbr směrem ke svým nástupcům ve vedení českého fotbalu.
Zda a do jaké míry mluvil pravdu, těsně po jeho výrocích přesně rozklíčovat nejde. Nicméně o problémech na svazu se v zákulisí mluví delší dobu, Fousek nemá vůbec pevnou pozici. Ze Strahova přišla reakce takřka okamžitě.
„Osočovat nynějšího předsedu a místopředsedu FAČR z nějakých nekalostí vnímám jako snahu odvést pozornost od mediálně velmi sledované vlastní kauzy. Není to žádné překvapení, je to tradiční účelový styl Romana Berbra a pokus o diskreditaci, který uplatňoval vždy, ať už ve fotbalových funkcích, nebo teď po dobu projednávání svého případu,“ vyjádřil se Fousek.
Berbr si dal záležet, aby jeho slova vyřčená během závěrečné řeči rezonovala. Zatímco jiným obžalovaným bylo v soudní síni hůř rozumět, mluvil jako vždy srozumitelně, pevným, přesvědčivým hlasem.
„Kdyby státní zástupce chtěl, doklady mám u sebe, ale jednodušší je vyžádat si je na FAČR i se smlouvami se Sport Investem. Kdo se tomu bude chtít věnovat, ať se zaměří na data smluv. Ti mi budou kázat o mravech? Existuje podezření, že tahle dvojice vyvádí peníze z FAČR a ze STESu bez vědomí výkonného výboru,“ zdůraznil Berbr.
Podobné spekulace vedení ze Strahova odmítá. „Nařčení z vyvádění peněz z FAČR a STES právě od tohoto člověka je opravdu bizarní. V aktuálně probíhajícím řízení je obžalován ze zpronevěry prostředků Plzeňského krajského fotbalového svazu, brzy bude nařízeno hlavní líčení v kauze Dezinfekce, kde je rovněž hlavním obžalovaným, a o vrácení neoprávněně vyplacených odměn v řádu milionů korun je žalován společností STES. Víc tak snad ani není třeba dodávat, tyto pořádky se nevrátí,“ doplnil místopředseda za Moravu Jiří Šidliák.
Berbr hovořil zhruba hodinu a navázal na své tři právníky. Ve zkratce – zpochybnili výpovědi svědků (především bývalého sudího Tomáše Grímma), kteří přijali dohody o vině a trestu, odmítli důkazy, které přednesl na minulých líčeních státní zástupce Jan Scholle. Třetí Berbrův advokát Tomáš Gřivna vystoupil po polední pauze a odmítl finanční machinace na Plzeňském svazu.
Gřivna na závěr navrhl verdikt, jak ho vidí obhajoba: „Návrh našeho rozhodnutí, dle toho, co jsem řekl, že chybí přímý důkaz o vině, je, aby soud obžalovaného zprostil viny ve všech bodech obžaloby a přistoupil k náhradě škody pro obžalovaného.“
Berbr hraje o hodně, státní zástupce mu navrhuje sedm let ve věznici s ostrahou a peněžitý trest 5,55 milionu korun. „Koho bych se z pozice místopředsedy asociace pokoušet uplácet? Rozhodčí v lize, to asi nejde. Komisi rozhodčích? Tu českou, co patřila pode mě a zasedali v ní lidé, které jsem si vybíral? Stoprocentně vím, že jsem nepotřeboval nic někomu dávat nebo něco slibovat,“ sdělil mimo jiné u soudu, kam chodil na všechna jednání osobně celý rok.
Hluboké jizvy v něm zanechalo zatčení a pobyt ve vazbě, které před soudem barvitě vylíčil na úplný závěr. Nejvíc ale zmiňoval aktuální situaci na Strahově, byť to v očích soudu nemá žádný vliv při posuzování aktuálního případu.
„Výkonnému výboru říkají samotní členové nevýkonný výbor, je tam totální chaos, pije se v reprezentaci, pije se mezi rozhodčími, vedení není schopné sehnat žádné peníze. Fousek a Šidliák zřejmě odčerpávají peníze ze STES a FAČR. Fevoluce se rozpadá, peníze nejsou, pracovníci nejsou, nikdo nic neřídí, ale stále se najdou novináři, kteří hledají problém ve mně,“ prohlásil Berbr.
Před soudem včera nevystoupil se závěrečnou řečí pro obžalované sám. Možnosti posledního slova využil například Roman Rogoz, jemuž hrozí dokonce 7,5 roku ve vězení.
„Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu,“ zmínil někdejší funkcionář Vyšehradu.
Verdikty v rozsáhlém případu oznámí Vladimír Žák s největší pravděpodobností ve středu 19. června. Na závěr „dlouhého“ pátku ale připustil, že vzhledem ke komplikovanosti celé kauzy slíbený termín nemusí stihnout.
Navržené tresty:
Roman Berbr, bývalý místopředseda FAČR:
Navržený trest za podplacení, pomoc k podplacení, zpronevěra, účast na organizované zločinecké skupině: 7 let ve věznici s ostrahou, peněžitý trest 5 550 000 korun, zákaz výkonu funkce statutárního orgánu obchodní korporace v trvání 5 let.
Roman Rogoz, bývalý sportovní manažer Vyšehradu:
Navržený trest za podplacení, pomoc ke zpronevěře, účast na organizované zločinecké skupině: 7,5 roku ve věznici s ostrahou, peněžitý trest 350 000 korun.
Jídlo jako z misky pro psy. Kauza na zakázku, řekl Berbr
Ke konci své závěrečné řeči ROMAN BERBR popsal podmínky ve vazbě, své psychické potíže po propuštění a prohlásil, že kauza vznikla na zakázku.
Vazba: Lžíce na krájení chleba
„Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci. Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba. Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky. Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, hodinu jako lev. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu. Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli. Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů.“
Propuštění: Rok záchvaty paniky
„Trvalo mi víc než rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je prý nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Podezření: Případ udělaný na zakázku
„Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Tím je dnešní program u soudu v Plzni vyčerpaný. Následovat bude porada senátu. Soudce Vladimír Žák oznámil další jednání na 19. června, jak již avizoval. Mělo by padnout rozhodnutí, ale soudce připustil, že ho nemusí kvůli komplikovanosti případu stihnout a termín se může posunout. Děkujeme za pozornost.
Možnosti posledního slova využila i bývalá sudí Jana Štychová. V soudní síni jí bylo špatně rozumět, ale jako jiní obžalovaní zpochybnila závěry státního zástupce a popírá svou vinu.
Poslední slovo Martina Pýchy, bývalého funkcionáře třetiligového Litoměřicka: „Je mi kladeno za vinu, že jsem si volal s panem Berbrem, panem Rogozem a jinými funkcionáři, že jsem pro někoho udělal něco za peníze. Do fotbalu jsem investoval podstatnou část života, mám zde kamarády a dělal v něm všechno podle své nejlepší vůle.“
Poslední slovo bývalého sudího Jana Cihláře: „Kdybych se cítil vinen, přijal bych nabídku státního zástupce o vině a trestu výměnou za symbolický trest. Ale důkaz neviny je pro mě klíčový. Nepřistoupil jsem na to, sešel bych ze svých přesvědčení. Věřím, že ve společnosti existuje spravedlnost.“
Závěr vystoupení Romana Rogoze: „Nevím, jak dokazovat nevinu nebo jiné chování, když je spis postavený jednostranně. Byli jsme na začátku odsouzeni prostřednictvím médií. Nezbývá mi než doufat, že jejich tlak nedopadne na senát. Neumím vrátit čas, přišel jsem o to, co jsem miloval. Slova o mafii jsou přehnaná, ohrožují celou moji rodinu.“
Rogoz zdůvodňuje, jak dal rozhodčím osm tisíc jako stravné: „Když se na to budu chtít podívat negativně, řeknete si, že to není běžné a je to úplatek. Ale my neměli prostory pro VIP, hráli jsme na vypůjčeném stadionu. Nabídl jsem rozhodčím, aby šli do hotelu na snídani. To odmítli, po utkání jsem jim jako omluvu dal peníze na jídlo, aby si někam zašli, Měl jsme jim snad dát dva tisíce, aby to vypadalo lépe? Takhle to nechodilo. Pro mě byl vždycky partnerem hlavní rozhodčí, on rozhodl, zda po utkání půjdou na večeři. Proto mi přišlo zcela normální mu dát peníze na jídlo.“
Roman Berbr skončil svou závěrečnou řeč, teď mluví Roman Rogoz, bývalý sportovní ředitel Vyšehradu. „V autě, doma. Musím se vrátit na začátek. Minule jsem říkal, že jsem z návrhu trestu zdrcený. Jako kdybych páchal děsivé věci. V první řadě naprosto odmítám činnnost v rámci organizované skupiny. Jak ji popisoval státní zástupce, musela by existovat v každém sportu. Slovo mafie vyznačuje také něco zcela něco jiného. Nikoho jsem nezabil, neznásilnil, jen jsem chtěl být s Vyšehradem úspěšný.“
Závěr Berbrova vystoupení: „Celý případ byl udělaný státním zastupitelstvím na zakázku. Vezměte v potaz pomstychtivost. Měl jsem doporučit výměnu rozhodčích ve třech utkáních a údajně zpronevěřit peníze, obrázek si udělejte sami. Vezměte v potaz, co jsem jako člověk musel zažít za to, že jsem dal pokyn k výměně rozhodčích. Hlas každého člena senátu má stejnou váhu, pamatujte na to, až o mně budete rozhodovat. Jsou zde lidé, kteří mají většinu aktivního života ještě před sebou, já už bohužel ne. Děkuji, že jste mě poslouchali a snad i vnímali.“
Berbr popisuje svůj život po propuštění z vazby: „Trvalo mi víc jak rok, než jsem přestal mít záchvaty paniky, do zaměstnání jsem se vrátil po půl roce a žádný zázrak to nebyl. Psychiatr mi řekl, že vazba je druhým největším stresem pro normálního člověka, první je smrt vlastního dítěte. Stále nejsem stoprocentní, není mi padesát. Není jednoduché si udržovat zdraví, není jednoduché už vůbec nic. Pro vás je vazba jenom slovo. Přišel jsem o soukromí, ohromné peníze, kdy se k vám zády otočí odběratelé, banky mi vypověděly úvěry. Člověk je nevinný do té doby, než je pravomocně odsouzen. Takhle to není. Jste odsouzený okamžitě. Prostředím, nemáte šanci vůbec na nic. Policie a státní zastupitelství vás zničí od prvního okamžiku.“
Berbr popisuje, jaké podmínky zažil ve vazební věznici: „Dvě kovové postele nad sebou, jedno kovové umyvadélko, protékající WC neskutečně páchnoucí po celý den. Stolek, kovová židle. Na posteli tři koženkové osmicentimetrové rozřezané matrace, nic pod hlavu. Když roztáhnete ruce, dotýkáte se obou zdí. Pouze ledová voda, jídlo vždy jen z plastové kulaté misky jako pro psy. Máte k dispozici jediný nástroj, lžíci, Tou jste krájeli i chleba, zkuste si to doma, nakrájet takhle čtvrtku chleba.
Nemáte šanci se vyspat, o společné koupelně raději nebudu hovořit, jsou tady dámy. Ještě zmíním takzvané vycházky. Strčí vás do betonové buňky Čtyři kroky doleva, pak ještě čtyři doleva. Chodíte naslepo, jako lev v betonové buňce jednu hodinu. Kdyby se vám chtělo v té době na toaletu, máte smůlu Jste stále sám v betonové cele menší než vaše koupelna. Čas je váš nejhorší nepřítel, drtí vás myšlenky, honí se vám v hlavě třicetkrát za den sebevražda. Přemýšlíte, kde a jak to udělat, aby vás už nenašli, Vzpomínáte na své blízké, manželku, dceru, vnoučata. Zkuste se na hodinu zavřít do koupelny na hodinu a poznáte, jak je ta hodina dlouhá. Je to devastace psychiky, devastace svalů."
Berbr komentuje také dohody o vině a trestu, které uzavřeli někteří obžalovaní: „Jedna dobře srozumitelná lež poráží složitě formulovanou pravdu. Hloupost se nedá fackováním porazit. Moc nevěřím tomu, že dohody nehrají roli u všech obvinění, ale moc rád bych se mýlil.“
Berbrova kritika vůči současnému vedení českého fotbalu vrcholí. „Výkonnému výboru říkají samotní členové nevýkonný výbor, je tam totální chaos, pije se v reprezentaci, pije se mezi rozhodčími, vedení není schopné sehnat žádné peníze. Fousek a Šidliak zřejmě odčerpávají peníze ze STES a FAČR. Favoluce se rozpadá, peníze nejsou, pracovníci nejsou, nikdo nic neřídí, ale stále se najdou novináři, kteří hledají problém ve mně. Jejich neobjektivita byla v počátku velmi neúnosná, neúnosné bylo i předávání informací ze spisu, ale nikoho kompetentního to nezajímalo.Dobře se to čte, ale jsou-li vymyšlené informace osobní, je to diametrální rozdíl. Proces je dlouhý, ani já si nevzpomínám na všechny mé připomínky. Pravda je totiž vůbec nejobtížnější, co lze lidem předložit.“
Z Berbrových úst zaznělo také jméno současného reprezentačního trenéra a bývalého šéfa fotbalového svazu. „Novináři zapomněli, že Ivan Hašek se stal předsedou FAČR především díky mé podpoře ze strany Čech. Ivan Hašek neutekl kvůli mně. Zapomněli na to, že my Češi (česká komora) jsme vybojovali volbu předsedy FAČR, která byla roky blokovaná ze strany Moravy. Zapomněli skoro na vše.“
Podle Berbra také došlo k mediálnímu ovlivnění celé kauzy. „Velmi dobře chápu, že se to některým novinářům zpočátku líbilo. Očekávali sázky, konspirace, tajné schůzky. Získávali informace přímo od policie nebo od státního zastupitelství. Časem informace předával samotný FAČR a jeho etické komise. Televize dělala pořady o tom, jak je všechno hrozné a jak to bude úžasné za nové vlády Fevoluce. Komentáře jednoznačně ovlivňovaly veřejné mínění. Do pořadu chodili lidé, kterým doslova vypadl mozek. Naprosto zapomněli, co o nich já vím. Internet vzýval nového předsedu Fouska a nový Fevoluční vývoj.“
Berbr také popírá, že by se pokoušel ve fotbalovém prostředí o korupci. „Koho bych se z pozice místopředsedy asociace pokoušet uplácet? Rozhodčí v lize, to asi nejde. Komisi rozhodčích? Tu českou, která patřila pode mě a zasedali v ní lidé, které jsem si vybíral? Stoprocentně vím, že jsem nepotřeboval nic někomu dávat nebo něco slibovat."
Berbr rozporuje, že je mu dávána za vinu činnost v rámci zločinecké organizace: „Kdo ji založil, kdy byla založena a za jakým účelem? Podle obžaloby to vycházelo na mě. Opravdu si myslíte, že je někdo, kdo tomu je schopný uvěřit? Kdy jsem ji založil? Čtyři kola před koncem, aby postoupil Vyšehrad, pak ji zase zrušil, když postoupil? Všude je napsáno, že jsem si tím upevňoval svou pozici místopředsedy, absurdnější důvod nemohl nikdo vymyslet.“
„Byl jsem tady každý jednací den, nebyl jsem nikdy pod vlivem. Bylo tady přes padesát svědků, jen jeden vypovídal proti mně a to byl novinář. Když to pojmete normálním selským rozumem… Nebo všichni svědci lhali, pak si zaslouží trest někde na ostrově,“ tvrdí Berbr.
Berbr pokračuje v kritice obžaloby. „Odposlechy si vybírala takové, které jsou pro ni výhodné. Selektuje je, pak je jednoduché si dokreslovat různé příběhy. Uváděl jsem nejkřiklavější skutek, který si police vymyslela ze sta procent, to byl zápas Radotín – Dobřany. Ostatní příběhy ze žaloby jsou také dokreslené podle policejní představivosti.“
Roman Berbr pokračuje: „Spoléhá se na to, že stáhneme krovky a budeme nadšeně tleskat připomínkám státního zástupce. Že jsem vnímal přání klubů, jaké chtějí rozhodčí? Nejkřiklavější příklad v republice, třikrát rozhodčí Černý pískal na derby Sparta – Slavia. Nemusel jsem říkat rozhodčímu 50 na 50... Mně připadá, že je jasnější, že někdo z FAČR vyvedl dvacet milionů.“
Závěrečná řeč Romana Berbra by u soudu v Plzni měla za chvíli pokračovat. Technická závada v síni (prý) snad vyřešena. Berbr je už opět u řečnického pultíku.
