Luboš Kalouda, stříbrný import z české ligy, si v CSKA Moskva zvyká a zatím hraje za "béčko". "Vím, že musím být trpělivý," říká MOSKVA - Na každém druhém rohu vidí bouračku, ve zběsilém provozu dvanáctimilionového města je jich plno. Ale o auto se šoférem si žádat nebude. Do nového života, mnohem rušnějšího než byl dosud zvyklý, chce stříbrný z loňského MS "20" LUBOŠ KALOUDA vpadnout rovnýma nohama. V Moskvě, kam přestoupil z Brna, taky možná zajde s dalšími českými fotbalisty na golf. Ale nejraději už by si zahrál ligu za CSKA. I po měsíci tam zatím sbírá starty jenom za rezervu. * První měsíc v novém prostředí máte za sebou. Jak se vám v Moskvě líbí? "Musím říct, že ano. Něco je třeba i jiné, než jsem čekal, ale já jsem tomu dokonce i rád. Kdo tady hraje, řekne vám, že tohle město je jako New York. Všude plno věcí." * A taky dost nebezpečí, jako v každém obřím městě. Poučili vás v klubu, kam nemáte chodit? "Ne, nic zakázaného nebo nedoporučeného tady nemáme. Ani chození do metra. To je kolikrát rychlejší než auto, jsou tu velké zácpy. Já se ale do žádného nebezpečí nehrnu. Koupili jsme si knížku, průvodce, a poznáváme město. Park pobědy, Kreml, Rudé náměstí. Jenom Lenina jsem ještě neviděl. Když jsme byli u Mauzolea, už měli zavřeno." * Můžete být spokojený i po fotbalové stránce? "To určitě jsem. I když nehraju za áčko. Nejsem hvězda, která má šestadvacet let a hodně za sebou. Hraju za rezervu, snažím se makat na tréninku a ukázat trenérovi, že mi může dát šanci. V tomhle duchu jsem se s ním i bavil." * A co říkal? Jakou máte před sebou nejbližší budoucnost? "Říkal právě to, že se mám pomalu zapracovat a ukazovat, že se chci dostat na hřiště. Do mistrovství Evropy je takový aklimatizační čas, a co odehraju do té doby, bude moje plus. Pak už bude čas se do toho obout pořádně." * Tohle vám nevadí? Klub vás koupil za 110 milionů korun a nechává vás sedět. "Opravdu jsem s tím takhle počítal, to byla otázka rozhodování před přestupem. Samozřejmě jsem nepřišel kvůli tomu, abych hrál za béčko. Chci ukázat, že na to mám." * Pavel Nedvěd nedávno řekl, že byla od vás chyba jít za penězi do Ruska. Víte o tom? (rezignovaně) "Četl jsem to." * Co o tom soudíte? "Pavel má hodně za sebou a má na to tento pohled. Já můžu říct jenom to, že za penězi jsem nešel. Mám tady vidinu, že dejme tomu za tři roky, až tady budu, mi bude třiadvacet, už tady budu delší čas a pořád ještě přitom budu mladý. Když se naskytla možnost takhle mladý zkusit zahraničí, využil jsem ji." * Risk to ale byl, ne? "To stoprocentně. Ale takové to v zahraničí je. Konkurence je tady velká a makat se musí." * Povězte něco o hraní za rezervu. "Jsou tam mladí kluci. Když tam člověk z áčka jde, měl by ukázat, že je dominantní, že umí něco víc. V prvním zápase jsem nedostal moc balonů, kluci mě ještě neznali. Musí se naučit i oni věřit mně. Druhý zápas už byl lepší, měl jsem jednu gólovku, ale zabil jsem ji." * Stýská se vám po lepším fotbale? "Zatím to není tak hrozné, protože přece jen chodím s béčkem a trénuju. V Brně jsem jednu dobu taky nehrál pravidelně. Není to novinka." * Jak se v CSKA bojuje o místo? Je to hodně tvrdé? "Je nás tam hodně, ale nikdo do nikoho na tréninku nezajede, to u nás není. Osobně se snažím ukázat něco hezkého s balonem, nějakou akci. To je lepší než se ohánět lokty." * To jste celý vy. Mnozí o vás říkají, že jste moc slušný a hodný, tedy aspoň na fotbalistu. Nenutká vás to právě v této džungli víc vystrčit lokty? "Proč bych je měl vystrkovat? Rvát se? Nejsem žádný gauner. (udivěně) Každý je nějaký a já jsem takový. Někdo do toho zajede, někdo do toho dá hlavu, myšlenku. Já jsem na to druhé. A nemyslete si, trenér to vidí a oceňuje. Hned na tréninku umí pochválit." * Jak trénujete? Na dvě skupiny podle toho, kdo hrává za áčko a béčko, nebo jste pohromadě? "Kádr má kolem dvaceti lidí, v něm jsem. K tomu tam chodí pár kluků z juniorky. Ta hraje vždycky den před áčkem, o den dopředu se dělá nominace. Jdeme hrát za béčko, pak trenér řekne jména kluků, co jdou i s áčkem, a ti se vracejí na bázu. Další den je zápas." * Vždycky jste zatím šel zpátky na bázu? "Vždycky. To je taky pozitivní. Pokroky jsou vidět. První zápas v Samaře jsem byl na tribuně, další zápas na lavičce. A ten třetí už mě poslali rozcvičovat. Ono to tam je poznat, přibližuju se." * Stanovil jste si na tohle přibližování časový limit, za který byste nechtěl zajít? "Bavili jsme se právě s trenérem i manažerem, že do mistrovství Evropy bych se měl pořádně začlenit do kádru. Pak, v přestávce na EURO, nastane klíčová doba." * To ale znamená, že mistrovství Evropy by pro vás padlo. Počítáte s tím? "Tak samozřejmě... To je jasné. Pro mě je nejdůležitější se tady zapracovat a klíčové bude udržet se v kádru jednadvacítky, kde právě máme na podzim dva nejdůležitější finální zápasy kvalifi kace v Turecku a s Ukrajinou." * Mluvil jste o tom s někým z reprezentace? "Ne, to ne." * S trenérem v CSKA komunikujete jak? Věříte mu? "Samozřejmě že věřím! Tady to ale není jako v Česku, že když hráč potřebuje, za trenérem zajde. On je spíš takový nad námi, a pokud on chce, hráče si zavolá. I když jednou jsem se už taky osmělil, zaklepal mu na dveře a bylo to v pohodě. Ale denně tam chodit nemůžu, to je jasné. On je přísný trenér a je znát, že se musí plnit jeho pokyny. Dělat, co chce, pak je to dobře." * Jaká je v CSKA kultura mimo hřiště? Musíte třeba chodit v obleku? "Nemusíme, možná snad až na zápasy Poháru UEFA. Máme sportovní soupravy, ty nosíme. Jinak to mimo zápasy není nic nezvyklého, všechno je tady normální." * Jak cestujete? "To je ta bomba. Máme svoje letadlo, kožené sedačky. Na to jsem koukal s otevřenýma očima. Chodíme si tam jako doma." * Zvykáte si na ruštinu? Umíte už základy? "Člověk hodně pochytí, třeba když se dívá na televizi. Mám taky překládací program od Maria Holka (bývalý spoluhráč z Brna), a když něco nevím, dám si to do něho. Když se slova opakují, zapamatujete si je. Z legrace říkám, že tady se naučím tři jazyky - anglický, který využiju, polský díky spoluhráči, a samozřejmě ruský. Trenér ho vyžaduje, přece jen jsme v Rusku." * Takže fotbalová slovíčka už umíte? "Jasně. Třeba Dej pas, to je přihraj. Záda jsou Nazad! A když je sám, tak křiknu Adin! Nebo používám ničevo, ničevo, davaj davaj. Jako že se nic neděje, když třeba dostaneme gól." *** Pro mě je nejdůležitější se tady zapracovat a klíčové bude udržet se v kádru reprezentační jednadvacítky. Foto popis| LUBOŠ KALOUDA si po přestupu do Moskvy prošel ve volném čase i Rudé náměstí. Na snímku je s chrámem Vasila Blaženého v zádech. O autorovi| redaktor deníku JIŘÍ PUNČOCHÁŘ puncochar@deniksport.cz
Témata:
