20 let od Mrázkovy vraždy. Mecenáš Brodu půjčil na Vaniaka, unesl Chvalovského?

Kromě luxusně vybavených pokojů měl doma soukromé fitness centrum, osvětlený tenisový kurt i jezírka s čínskými kapry… Vémoland? Kam se hrabe na tohle přepychové sídlo. Jenže zatímco království Karlose Vémoly stojí, Mrázkovo honosné sídlo na okraji Českého Brodu srovnaly bagry se zemí, aby ustoupilo záměrům developera. Středočeské město je i tak s Mrázkem pevně spjato: tady úřadoval a sponzoroval místní fotbalový klub, který se dostal z divize až do druhé ligy. Mrázek, sám bývalý hráč, byl jeho prezidentem a nechával se při zápasech vidět. Když si zamanul, že nastoupí jeho syn Michal, aby si to mohl natočit na kameru, trenér dostal patřičný rozkaz a stalo se. Na fotbalovém hřišti se také odehrává část děje filmu Příběh kmotra (2013), v němž Mrázek posloužil jako inspirace pro postavu Františka Vedrala, představovaného Ondřejem Vetchým. Ve skutečnosti se natáčelo na Stadionu Františka Kloze v Kladně.

Nejrůznější podnikatelské aktivity a fotbal propojily Mrázka kromě jiných s Janem Gottvaldem. Se strůjcem „vesnického zázraku“ z Drnovic a někdejším šéfem Mototechny v Bučovicích se poznal už před Listopadem. „Bylo o něm známo, že je s Mrázkem ve velmi úzkém kontaktu. Dokud Mrázek žil, byl v jeho područí,“ prohlásil někdejší předseda fotbalového svazu František Chvalovský. Tomu Gottvald dělal místopředsedu, o čemž ještě bude řeč.

Poněkud kuriózní kapitolu představuje Mrázkův vklad do jednání o přestupu brankáře Martina Vaniaka do jedné z proslulých „fotbalových vesnic“ u Vyškova za pět milionů korun. „Během jednání telefonoval: Nazdar, Franto, prosím tě, potřeboval bych půjčit tři mega na Vaniaka,“ vyprávěl bývalý sportovní ředitel Sigmy Jiří Kubíček. „Mrázek je prý měl někde doma za postelí, Gottvald k nám pak přijel s dvěma igelitkami.“

Klíčový je fakt, že Gottvald byl předsedou představenstva společnosti Setuza, zabývající se především zpracováním olejnin, středobodu zájmu velkých hráčů z byznysu – včetně těch z „polosvěta“ v čele s Mrázkem. Gottvald sám doplatil na směnky, které podepisoval. V roce 2001 se skrýval před policií, z toho nějaký čas právě v Českém Brodě (když měl předtím problémy Mrázek, bylo to naopak), pak se jí sám na začátku roku 2002 přihlásil a skončil ve vazbě. Za to, že měl způsobit škodu přes 400 milionů korun, mu hrozilo 12 let vězení. Vyvázl ovšem jen s peněžitým trestem tři miliony. V té době už na něho ovšem měl Mrázek pifku. Ještě před tím ho Gottvald seznámil se žralokem Radovanem Krejčířem. S Mrázkem původně spolupracoval, ale pak se z nich stali nepřátelé.

Tomáš Pitr – další klíčové jméno z Mrázkova nejbližšího okolí. Zapojil se do budování „mafiánského kapitalismu“ v devadesátkách (s přesahem dál), padala přirovnání, že zatímco Mrázek byl hardware, on zase software. Ovládal s Mrázkem společnost Marila financující fotbalový klub z Příbrami neboli „středočeského Palerma“, hájemství bosse Jaroslava Starky. Od Gottvalda Mrázek s Pitrem převzali podíl v podniku Setuza a ovládli ho. Krátce před Mrázkovou smrtí šlo o prodej Setuzy a jedna z hypotéz zní, že Pitr se nechtěl dělit, a tak… Podezření, že to byl Pitr, kdo nechal Mrázka popravit, je ale podle investigativního novináře Jaroslava Kmenty, jenž se kauzou Mrázek detailně zabývá, slepá ulička. Pitr měl blízko ke Krejčířovi, posléze byl obviněn z podvodů a utekl do zahraničí. Získal přízvisko „nepřítel státu“. Do Česka se však vrátil a pohybuje se dál v byznysu.

Místo činu: Bílá Hora. Čas: 5. září 1995 ráno. Někdejší první muž českého fotbalu a byznysmen František Chvalovský vyšel před svou vilu, z níž je výhled na nedalekou oboru Hvězda, aby si zaběhal. Jenže vzápětí ho neznámí muži nacpali do přistaveného favoritu. „Udělal jste něco, co se jednomu vysoce postavenému člověku v této zemi nelíbí,“ řekli jen. Na ruce mu dali želízka a na krk lanko či drát, aby do něho nalili tekutinu, jež ho omámila. „Už jsem myslel na nejhorší, že mě střelí do hlavy,“ vzpomínal. Dlouhé hodiny na utajeném místě ho pak drželi ve sklepě, aby ho zastrašili, než ho v noci u hostivické nádrže z auta zase vyhodili. Pak se na scéně podle Chvalovského líčení objevil Gottvald. Ten ukázal na sparťanského bosse Petra Macha, jenž měl s Chvalovským spory, a pozval svazového šéfa na schůzku s mužem, který údajně zná pozadí celé akce…

Setkání se uskutečnilo v dejvickém hotelu Praha. A Gottvald Chvalovskému představil samotného Mrázka. „Vím, kdo to byl: Mach, kterému jste šlapal na prsty,“ zopakoval prý kmotr Gottvaldovu informaci. „Ale jestli o to stojíte, mám svědka, a ten vám řekne, kdo konkrétně vás unesl.“ A tak se za čtrnáct dní uskutečnila druhá schůzka, tentokrát v hotelu Diplomat. Mrázek si na ni přivedl společníka, jenž se představil jako Procházka. „Řekl mi, že byl na zahraničních misích české armády, a že zná lidi, kteří únos zorganizovali. Abych si na ně dal pozor, že to jsou žoldáci. A že kdyby se cítili ohroženi, nebudou se štítit ničeho,“ přiblížil rozmluvu Chvalovský. „Že by mi proto doporučoval, abych zanechal všech aktivit v Česku a odstěhoval se do zahraničí, situace prý totiž ještě není zdaleka vyřešena,“ dodal.

Když opáčil, že má rozdělanou práci a chce dotáhnout účast reprezentace na EURO 1996, měl uslyšet: „Heleďte, ohrožujete svůj život i štěstí rodiny.“ Tím jednání skončilo. Od policistů se pak Chvalovský dozvěděl, že to byl Martin Hejl: Mrázkův přítel a spolupracovník, důstojník civilní kontrarozvědky BIS a poté ředitel bezpečnostního odboru Národního bezpečnostního úřadu. I kvůli těmhle hrám Chvalovský Macha z přípravy únosu vyloučil. A Gottvald? „To, že se stal na určitý čas loutkou v Mrázkových rukou, je jeho problém. Vůbec ho z únosu neviním, dělal jenom prostředníka.“

Co tedy mohlo za únosem stát? „Slyšel jsem, že to vzešlo z Chvalovského podnikatelských kruhů, od jeho partnerů, ale těžko to můžu hodnotit. Musel pochopit, že lidé, kteří ho oblbovali, ho zastrašovali a připravovali si k nějakému vydírání. Lidé jako Mrázek a pak Pitr nebo Krejčíř si z dálky troufali, takhle zabírali politiky i každého významného podnikatele,“ hádal „podezřelý“ Mach. Podle Kmenty bylo účelem získat pro Hejla informátora, Chvalovského postrašit a nabídnout mu ochranu. To byla Mrázkova běžná praxe, jak získat peníze. Zároveň bylo účelem, aby se fotbalový šéf nezajímal o své únosce. Ať tak nebo onak, Chvalovský si je dnes jistý, že Mrázek stál i za jeho únosem. „To, že všechno zorganizoval, mi docházelo postupně. Opravdu mi to sepnulo až někdy po roce 2010. Získal jsem jistotu, sehnal jsem si k tomu hodnověrné svědecké výpovědi,“ řekl bez podrobností.

Jsou tu ale i další motivy. Hlava podsvětí se zajímala o Chvalovského firmy v masném průmyslu, zvláště společnost Satrapa. V policejních odposleších ho tituluje jako „fotbalistu“ či „nejvyššího fotbalistu“. Mrázek měl také zájem o to ovládnout zdroj obrovských příjmů, loterijní společnost Sazka. Ta patřila sportovním organizacím v čele s Českým svazem tělesné výchovy. „Byla nájezdním místem různých podnikatelů pořád, každý se na ni díval jako na zlaté vejce,“ připomněl Chvalovský. Právě on jako první muž tuzemského fotbalu měl na rozhodování o Sazce značný vliv. „Mrázkovi nešlo o nic jiného, než abych rezignoval na funkci,“ byl si jist. Pak by na jeho místo nastoupil přinejmenším dočasně – Gottvald. Jestliže takový plán opravdu existoval (v trilogii Kmotr Mrázek o něm píše i Kmenta), nezdařil se. Mimochodem, o čtyři roky později proti Chvalovskému kandidoval Vratislav Romanovský: muž Mrázkova společníka Pitra. Pokud jde o vyšetřování Chvalovského únosu, před soudem stanuli Karel Kučera a bývalý příslušník URNA Alexandr Šnytr. Během vyšetřování se objevilo i jméno Petra Bubeníčka, Mrázkova člověka ve vytunelované První pražské družstevní záložně. To, kdo byl objednavatelem akce, ovšem zůstalo neobjasněno.