Vitální talent, kterého nosily po trávníku sirky

PRAHA - Co by byl Stanislav Kocourek za otce, kdyby nesledoval, jak se daří synovi. Jednou si takhle před léty vyrazil na utkání mladšího dorostu Hradce Králové, za nějž jeho potomek nastupoval. Ihned ho však zaujal někdo jiný. Vyzáblý hráč s neuvěřitelnou fyzičkou - šestnáctiletý Jaroslav Plašil. Protože Kocourek tehdy trénoval prvoligový Hradec Králové, přeřadil mladičkého záložníka do svého týmu. "Já hodně dám na první dojem. Neříkám, že je to pokaždé dobře, ale tenkrát se to osvědčilo. Jarda vynikal nevídanou vitalitou," vzpomíná Kocourek. To se stalo téměř před deseti lety. V létě roku 1998 zamířil Plašil do prvoligového mužstva. "Úplně přeskočil starší dorost. Z mladšího přešel rovnou mezi chlapy." Plašil už tehdy měřil přes metr osmdesát, ale jinak se jednalo o muší váhu. "Já mám pořád před očima jeho nohy. To byly hůlky, úplné sirky," usměje se Kocourek. Přesto nepochyboval o tom, že Plašil první ligu zvládne i v téhle situaci. Poprvé do nejvyšší soutěže naskočil tři měsíce před sedmnáctými narozeninami. "Nebál se chodit ani do soubojů, ze kterých lítaly třísky," oceňuje Kocourek. Chtěl jej postavit do středu zálohy, kde viděl Plašilovo místo. Jenže nakonec musel mladíka používat na pravém kraji. "V prostředku to prostě nešlo, protože v Hradci tehdy byli takoví zkušení hráči jako Jukl nebo Černý. Na jejich místa se Jarda prostě dostat nemohl," lituje Kocourek. Ale tím, že Plašila posunul na kraj, zjistil, že se tenhle hráč může postavit kamkoliv do zálohy. Kocourek však dlouho s talentovaným mladíkem nepracoval. V létě roku 1999 mu přestoupil do Monaka. V knížectví na jihu Francie se tak trochu ztratil z očí. Ale nezmizel z velkého fotbalu, postupně se propracoval do prvního týmu. "Takový nárůst výkonnosti, jaký předvedl Jarda mezi šestnáctým a dvacátým rokem, neudělal snad nikdo," míní Plašilův vrstevník z mládežnických reprezentací Filip Trojan, momentálně hráč St. Pauli z německé druhé ligy. Také díky tomu se Plašil objevil v národním týmu. Čtyři roky se v něm drží. Patří mezi stabilní členy, ale má pověst univerzála, s nímž se dá vyřešit téměř jakýkoliv problém v sestavě. "Tvrdím, že nejvíc mu to sedí ve středu zálohy, když má ofenzivní úkoly," soudí Kocurek. Ale tahle pozice má pevného majitele - Tomáše Rosického. To nezpochybňuje ani Plašilův objevitel. "S ním se Jarda fotbalovostí nemůže rovnat. Ale jeho velké plus je v tom, že se dokáže přizpůsobit potřebám týmu. On trenér Brückner moc dobře ví, proč si Jardu v reprezentaci drží," tvrdí Kocourek.