Brankář pražské Slavie Deniss Romanovs by určitě vyhrál anketu Smolař roku. Letos ho postihla už tři zranění. Čelo mu ještě teď zdobí šrám po kopačce kladenského Šilhana, bolavé koleno mu nedovolilo dohrát čtvrteční utkání Evropské ligy s Valencií (2:2).
Přesto se mu na tváři o den později rozléval úsměv, „Za týden budu v pořádku. Musím si však najít dobrý kostel, abych si naklonil přízeň nejvyššího,“ naplánoval, jak sundat nálepku pecháčka.
Poprvé jste v Evropské lize nastoupil v základní sestavě, ale po půl hodině jste vystřídal. Co se stalo?
„Střetl jsem se s vysokým útočníkem Žigičem, kopl mě do kolena. Dost to bolelo, chtěl jsem od tohoto momentu střídat. Ale pak jsem si řekl, že diváci nepochopí, že mi zase něco je. Vždyť jsem nedohrál nedávno proti Kladnu. Zakousl jsem se a řekl si, že to ještě zkusím, že to snad rozchodím. Věřil jsem, že to bude minutu od minuty lepší.“
A nebylo?
„Při každém doteku s míčem jsem cítil, že to nepůjde. Mužstvu jako Valencia mohou čelit jen stoprocentně zdraví hráči. Dostal jsem gól, který naštěstí rozhodčí pro domnělý ofsajd neuznal, ale byla to jednoznačně moje chyba, střela nebyla tak nebezpečná. Nikomu bych nevysvětlil, že jsem nemohl míč pro zranění chytit a přitom zůstal na hřišti. Tak jsem požádal o vystřídání.“
Zranění vás postihlo hned při zimním příchodu do Slavie, ze stejného důvodu jste nedohrál nedávné ligové utkání s Kladnem. Není toho letos nějak mnoho?
„Není to vůbec normální. Za předchozí kariéru jsem střídal pro zdravotní potíže jen jednou, kdy jsem v Dinamu Bukurešť odstoupil ve druhém poločase v Poháru UEFA proti Stuttgartu. Jinak jsem vždycky všechno dokončil. A teď tohle. Ve dvou zápasech za sebou musím jít ze hřiště! Musím si najít dobrý kostel a pomodlit se, aby ten nahoře měl se mnou slitování.“
Vy jste věřící?
„Ano, jsem.“
Předkládám, že pravoslavného vyznání. Už jste v Praze objevil schopného popa?
(smích) „Zatím ne. Myslel jsem, že bych odjel domů do Rigy. Ale to se mi v průběhu sezony nepodaří, takže budu muset přízeň vyhledat tady v Praze.“
Cítíte, že jste se něčím prohřešil?
„Pořád si to neumím vysvětlit. Nic tak hrozného jsem snad neprovedl, nic zákeřného, co by mělo nejvyššího pobouřit. Možná mohou za mé potíže i útočníci. Když vidí, že má brankář míč pod kontrolou, mohli by ohleduplně nadskočit a souboj nedohrávat.“
Myslíte si, že se mohl Žigič střetu vyhnout?
„Je to obrovitý, silový hráč, který své tělesné konstrukce až zneužívá. Ale tomu střetu se vyhnout nemohl. Byl už za mnou, snažil se zasáhnout míč a dát gól. Jemu nic nevyčítám.“
Jste tedy nebezpečný sám sobě?
„A co mám dělat? Nechci dostat gól, obětuju celé tělo, aby se míč nedostal do sítě. A nějaké střety patří k fotbalu.“
Trenér Jarolím na tiskové konferenci odkryl, že si to celé řídí Martin Vaniak, aby nemusel sedět na lavičce náhradníků. Co tomu říkáte?
„To jsem neslyšel. Ale určitě mi nepřeje nic zlého, prožíváme všechno spolu.“
Jakou dobu si vyžádá vaše léčení?
„Lékař mě ubezpečil, že to není nic vážného a stačí jeden týden. Proti Plzni budu chybět, ale po reprezentační přestávce už bych měl být v pořádku.“
Nezůstane ve vás po těchto neblahých zkušenostech obava z dalšího zranění?
„Myslím si, že ne. Koleno není tak pochroumané, je to v pohodě. Trochu jsem se obával, že mě zranění hlavy po utkání v Kladně může poznamenat, ale zvládl jsem to. Už se těším do branky.“
