Když ho člověk chvilku poslouchá, mohl by získat dojem, že se vytahuje. Stačí však letmý pohled do statistik a každému musí dojít, že jeho na první poslech velkohubé věty mají pevný základ. Proč by ostatně měl být Tomáš Skuhravý skromný?
Po Sametové revoluci se stal první nefalšovanou československou SPORTOVNÍ SUPERSTAR se vším všudy. Ať už to byly zástupy fanoušků či luxusní život nebo na druhou stranu prapodivná životospráva s rozkousanými půllitry a nabouranými fáry... Muž, přezdívaný Bomber, měl všechno.
Když jste byl v Itálii na vrcholu, jaký jste měl život?
„To mi možná nikdo nebude věřit, ale mám to tak i teď. Pořád jsem pro ně nejlepší zahraniční hráč. Setkávám se s malými dětmi, které se jmenují Tomáš, jejich rodičům bylo v mé éře dvacet let, žili tím s námi. Dodnes mě tady poznávají, setkávám se s nimi, chodím na každý zápas... Popularita je tu veliká. Je to i tím, že Janov má jedny z nejlepších fanoušků. V době, kdy jsem hrál, jsem si kolikrát ani nemohl jít koupit věci na sebe. Měl jsi za sebou spoustu lidí, kteří se šli podívat, co si jdeš koupit, chtěli se s tebou osobně poznat, protože tě znali jen z tribuny.“
Neotravuje vás to někdy?
„Vůbec ne. Já jsem v tomhle takový, že neodřeknu nikoho, pořád mě zvou do nějakých klubů, na určité nadace a fankluby. Už tady znám skoro každý tým z nižších soutěží, dvakrát třikrát do týdne mám večeře s fanoušky. Tak je to dodneška.“
Takže jste si to užíval?
„Jasně, když mě lidi zastaví, podepíšu se jim, popovídám si s nimi... Chtějí vědět nějaké zajímavosti z fotbalu. Není to tak, že by mě sláva nějak přerostla, bavím se s každým, kdo mě zastaví. Ti lidi si to zaslouží – chodí pořád na stejný stadion a můžou to pro ně být druhé Vánoce, když potkají takové hráče z minulosti. To by si měl uvědomit každý fotbalista a být vstřícný k lidem.“
Kdy jste cítil, že jste na vrcholu?
„V Poháru UEFA v letech 1991/92 – tehdy jsme měli skvělý tým a skvělého trenéra. Na mě a Aguileru se jezdili dívat z celého světa, z Realu Madrid, z Bayernu Mnichov. Dva roky jsme byli nejlepší útočná dvojice v Evropě. Ale je to dodnes. Dělali jsme tady zápas pro nějakou nadaci, přijeli ti nejlepší, Conti, Aguilera... Když nastupovali na hřiště, měli obrovský potlesk, a když jsem pak vyběhl já, rozsvítil se ohňostroj. Toho já si hrozně vážím, proto se cítím jako doma tady. V Česku se zapomíná.“
Dovedete si představit, jak se cítí David Beckham, který má pořád v patách fotografy?
„Já ho osobně neznám, ale v takové míře to pro něj určitě musí být někdy až nepříjemné. Soukromý život má jen doma v bytě, kam za ním nemůžou vlézt. Ale záleží jen na osobě toho člověka – jak se chová k fanouškům, k novinářům... Myslím, že nejlepší je být k nim vstřícný. I tohle ti dělá popularitu, že se s nimi zastavíš, pokecáš. Může to i změnit jejich názor na tebe.“
Měl jste v některé fázi podobný život jako Beckham?
„Určitě. Od devadesátého do devadesátého šestého, kdy jsem tady hrál, to tak bylo. Ale pro mě je to normální, patří to k práci fotbalisty. Myslím, že to s tím souvisí. Od toho jsou ti hráči zaplacení – jde i o to, že se o nich hodně mluví. Dneska se skoro všechno točí kolem fotbalu.“
Celý rozhovor s Tomášem Skuhravým najdete ve speciálním vydání deníku Sport, který je právě v prodeji.
CO DALŠÍHO SI PŘEČTETE?
Velké rozhovory s Jágrem, Novotnou, Změlíkem a Kolouškem.
Profily největších českých hvězd. A také - jak je vidí jejich nejbližší.
