Urban: Prodat zápas za pár tisíc? Nesmysl!

Loni na prahu léta slavil cestou z Hané ve vinném sklípku společně s mužstvem udržení outsidera ze Střížkova v nejvyšší české soutěži. Ani ve snu ho přitom nenapadlo, že o tomhle zájezdu do Olomouce bude muset po deseti měsících podávat svědectví u disciplinární komise. Jenže ve středu se tak stalo. „Je to celé divné, jak z mafiánského filmu,“ kroutil hlavou Luboš Urban.

Co jste řekl disciplinární komisi?
„Že jsem neviděl nic, že by bylo něco prodaného. Jo, byla euforie po zápase s Mladou Boleslaví, ve kterém jsme se definitivně zachránili. Klukům jsem dal dva a půl dne volna, byli jsme i posedět. Ale od středy jsme začali normálně trénovat. Jeli jsme i na předzápasové soustředění. Nic jsem nepodcenil, protože jsem viděl u hráčů volnost. Tak jsem řekl: Hoši, stop. Jedním zápasem si můžeme pokazit dojem z celé sezony. Po Praze se povídá ledacos, že nás zařízne rozhodčí, že nám zajedou do hráčů, že to prodáme...“

Jak jste na tyhle zvěsti reagoval?
„Řekl jsem v kabině: Když vyhrajeme, jsme devátí. Záchrana je zázrak a tohle by byl superzázrak. Takže teď zase přehodíme výhybku! Chci ligu dohrát s hlavou nahoře.“



Hráči tvrdí, že je před výkopem kontaktoval olomoucký brankář Petr Drobisz a slíbil jim úplatek za prohru. Vy jste o tom opravdu nevěděl?
„Ne! Nemůžu vědět, s kým hráči mluví. Skončí mistrovské utkání, přijdu k autobusu a dvacet hráčů má u ucha mobil. Nemůžete vědět, kam volají. Mně Drobisz nevolal. Takže to všechno beru ve stylu jedna paní povídala.“

Ale vaši někdejší svěřenci přísahají, že jim Drobisz vskutku nabídl 300 tisíc korun za prohru, což oznámili majiteli klubu Karlu Kaprovi. To by znamenalo, že vás obešli. Čím si to vysvětlujete?
„Neřekli mi to z jednoho důvodu, a to jsem řekl na disciplinárce, já tyhle věci odmítám. Když nám někdo přidá na vítězství, tak nekoukám, jestli jsou prachy z Německa, z Česka nebo z Ruska. Ale prodat zápas kvůli pár tisícovkám? To je úplný nesmysl. Vždyť nás to živí! Takže: hráči vědí, že bych je vyhodil. Zařval bych a useknul bych to.“

Nepřijde vám divné, že vás obešlo i vedení?
„Tohle je tak netypický klub, ve kterém se trenér dozvídal spoustu věcí až naposled. Když jsem přišel na Střížkov, určité věci se řešily stylem hráči, vedení a pak dlouho nic. Říkal jsem: Co to je? Vždyť u toho musí být hráči, trenér a vedení. A řekl jsem jasně: Hoši, mě nebudete obcházet. No a podařilo se to za ta léta dát takhle nějak do kupy.“

Ale ne úplně.
„Vztah majitelů k hráčům byl takový, že si prostě někoho z nich zavolali, bavili se a já vůbec nevěděl o čem. Postupně jsem poznal, že s tím nic nenadělám. Ale protože nešlo o nic podstatného, tak jsem to ani neřešil. Kdybych to dělal, vůbec bych se nemohl věnovat trénování.“

S mužstvem jste jel z Olomouce zpátky autobusem. Cestou jste zastavili ve vinném sklípku...
„Sekretář klubu Vláďa Rosenberger je z moravského Kyjova, tak říkal: Kluci se zachrání, není problém zajistit sklep. Nebyl jsem moc nadšený, ale řekl jsem: Dobře, ale až budeme zachránění. Což se v utkání s Mladou Boleslaví stalo. Kluci tam chtěli i spát, což jsem zatrhnul. Ve dvě ve tři ráno jsme jeli do Prahy.“

Ani při víně se hráčům nerozvázal jazyk?
„Ne, vůbec nic. Seděl jsem s Vláďou (Rosenbergerem), s asistenty a s maséry. Kluci seděli vedle. Zhodnotili jsme sezonu, zazpívalo se a pak se to ukončilo. Že bychom rozebírali to, že má někdo na pr...... 300 tisíc, to ne. To mi nikdo neřekl.“

Vy osobně tedy nevěříte tomu, že by v igelitce vaši svěřenci převzali úplatek.
„Nevím, jestli k tomu došlo nebo nedošlo. Já tomu nevěřím. Připadá mi to jako nějaký mafiánský film. Proč se tak dlouho čekalo? Nebo je to jedna paní povídala? Vždyť je to tvrzení proti tvrzení. Obermajer proti Drobiszovi, všichni kolem jsme jen poradci. Něco jiného by bylo, pokud by kluci byli natočení při předávání peněz. Ale takhle? Nevím. Já u peněz nebyl. Co k tomu já nebo ostatní kluci mají říct? Že něco slyšeli? Já slyším před každým zápasem, že mi zajedou do hráčů, že mě zaříznou rozhodčí a mám to dávat k soudu? Když nemám důkaz, tak s tím přece nemůžu vyjít.“



Myslíte si, že Kapr důkazy vlastní?
„To ukáže čas. Říká, že je přinese. Tak se necháme překvapit.“

Povídá se, že na Střížkově je role trenéra specifičtější. Sedí to?
„Pokud se týče trénování, neměl jsem s majiteli problém. Až poslední rok s Pepou Jíchou, protože se mi snažil mluvit do všeho. Hádali jsme se, ale můžu říct, že jsem mu nikdy nepodlehl. Ono se v každém klubu děje, že se nejvyšší snaží cpát do sestavy určité své lidi a i v Bohemce byly tyhle náznaky. Ale já jsem řekl: Ne! Já jsem beran, a když jsem přesvědčený, že bude hrát Pavel, tak mě nikdo nepřesvědčí opaku. Měl jsem to pod kontrolou. Za to ručím.“

Jak je tomu teď?
„Jarda Jindráček je měkkej a řeší to vedení. A proto to dopadlo, jak to dopadlo.“

Sestupem.
„Je to škoda. Letos se liga dala zachránit. Ale bohužel hodně do toho mluvili majitelé, a podle toho to dopadlo. Každý by se měl věnovat tomu, čemu rozumí, a nezasahovat do jiných věcí.“

Co jste říkal nenastoupení vašeho bývalého klubu k derby ve Vršovicích?
„Mně se to vůbec nelíbí. Tyhle věci se mají řešit v kancelářích ne si vzít jako rukojmí trenéry hráče. Ti dostanou flastr a za to si nic nekoupí. Takže: mělo se to hrát měl se vyvinout větší tlak na Ivana Haška a na ČMFS, aby tu kauzu Bohemek rozsekli. Ale Karel Kapr už asi neviděl jinou možnost, jak na ten spor upozornit. Když bude hrát druhou ligu, neštěkne po něm ani pes. Proto to chtěl vyhrotit, ať už se to konečně vyřeší. Protože v tom asi lítaj hrozné prachy.“

Kdo má podle vás ve sporu pravdu?
„Myslím si, že právně má pravdu Karel Kapr. Za ty čtyři roky jsem téhle záležitosti slyšel spoustu věcí a podle mě Bohemians 1905 hrají soutěž neoprávněně. Nezávidím nikomu, kdo to bude řešit.“